Skvělá hra, nemám jí co vytknout, zábavy je do sytosti, časy mého opětovného hraní RPG her jménem Gothic stále v nedohlednu. Jestli máte také rádi (singleplayer) hry z první poloviny devadesátých let (spíše až zpět do let osmdesátých) po hratelnostní stránce a dnešní pohodlné uživatelsky příjemné ovládání (+jemnou grafiku), tak většina současných indie her vás myslim obojím na příliš dlouho neudrží (a to třeba proto, že se pouze omezeně přidržuje nějakého překonaného konceptu, vyjímkou bylo pro mne FTL). Za to tenhle mix v Don´t Starve je chytře zpracovaný a tvůrci předvedli dokonalou schopnost uchopení survive tématu! Chytlavé a dost obtížné. Terraria? Velmi mi to připomnělo znatelněji béčkové Stranded, ale to znovuhratelnostně trpělo - asi zbytečnost 3D (jako méně stylového, přehledného než tady zvolené 2D neochuzené o ty pravé animace).
V D.S. vás nečeká mohutný příběh, dialogy, žádné RPG vybíjení všeho živého v dohledu a levelování nebo quest fantazírování, ani logicko příběhové adventurní rébusy. Žádné pumpování prostředků do nekonečných armád v RTS, žádná jednorázová 5 hodinová střílečka, ale jen nekonečný zálesácký domorodý boj o holý život a případné učení se receptům (jak osvěžující).
Pamětihodné momenty ze hry? Na začátku máte chlapíka Wilsona, zapomeňte, že si první dva dny budete stavět nějaké obydlí, stan, než se rozkoukáte máte hlad a je večer.
S Wilsonem jsem se jako se svou první postavou vydal na králíky a krocany apod.
Nemaje ale grif ostříleného veterána, můj přístup brzy narazil. Například i jen hloupě zvoleným způsobem lovení králíka jste v mínusu. Králík je samá kost a kůže. Vyhladovělý Wilson si už na poslední chvíli fakt nestíhá najít aspoň ještě keř bobulí,
protože jako na potvoru vše sesbírané nebo ožrané. Navíc jeden pohled a vidim, že neni v inventáři dost dřeva. A ke všemu zimou umrznete, to když se do vás dřív nepustí třeba zástup kanců nebo jaké to příšery.
Ale dobrá, pořád jsem byl proti systematickému myšlení krůček dopředu a chtěl jsem jen nenáročnou zábavu. Navečer nového startu hry následovalo rychlé založení táboráku u malebného lesíka s potřebným dostatkem polen ...ale také co čert nechtěl o půlnoci nechtěným "lechtáním" místní populací pavouků, které skončilo mým
ožebračením o polovinu zásob a zbídačeným počtem HP.
Proto později s druhou adeptkou Willow jsem volil už systematické (náročné) zabydlování konkrétního pečlivě vybraného místa. Rekordní přežití 14 dní bylo dosaženo hravě. Sláva! A když si vzpomenete, jak jste dříve neúsporně nakládali s věcmi, de facto míjeli pravé zlaté doly opodál....
Vše klapalo, až toho následujícího osudného večera, kdy mne snášená pyrománie mé nervózní nové svěřenkyně dovedla až k nepříčetnosti, zoufalá Save pozice.....
Přemýšlel jsem totiž co dál a tradičně se probíral dlouhým seznamem všemožného sestavitelného náčiní ke snadnější existenci, na co mám asi tak být specialista....
Oheň pěkně hořel, batoh naditý jídlem, v rukou oštěp na obranu, co víc si přát.
Ano, měl jsem dokonce poblíž sebe i drahej (přitroublej) bleskosvod (~za 4 hroudy zlata).
Ale co platno, začátečnicky mi uhasl oheň, v takových chvílích panikařím.
Vím, že tmu postavy nemají rády. Willow se nedočkala pohotové pochodně a tak si pod sebou příčinlivě (mentálně) zapálila plamínek.
Kruci sveřepě a všežravě jí začal pohlcovat nejdříve na severu vysazený dorostlý les, na východě keře bobulí, trávu, roští. Nevim co nelehlo popelem..
Save pozici jsem i bez herní smrti opustil. Willow, kde jsem k tobě přišel!
Velmi vtipná je možnost, že natvrdo zešílíte (po muchomůrce, ze tmy,...). Grafické efekty jsou v ní na 2D mimořádně vkusné. Vidíte to co nemáte, to co není, ale přitom to setsakra jistě existuje. I pouzí neviní králíci přestanou být tím za co je máme (a přitom je to vkomponováno tak nenásilně, jako místní bumerang, objev takovýchto reálií potěší, nechybí ani možnost naklonit si vybrané místní tvory na svou stranu... a o to mi vlastně jde, aby se na monitoru odehrávalo zjednodušeně a rychle široké spektrum nečekaných událostí, které vás zaskočí, ale respektují váš vývoj, ne se jaksi babrat hodiny ve společenské hře Fable, co více tam možná vysokorozpočtově včleněno snaživě reálněji o to míň hratelněji).
V okamžiku kdy byla má psychika u nuly jsem byl samozřejmě i nadále nucen
se o sebe postarat: jídlo, dřevo, atd. asi to nebyla náhoda - aniž bych spoileroval - že věřte nebo ne jsem uzřel s mými činy nesouhlasící velmi konkrétní naturalistické zlé pohádkové oživlé bytosti, předtím než jsem skončil pod drnem. Ono servítky si s vámi nebere dokonce ani duch vaší vlastní sestry.
Hrou jsem ještě neprošel skrz naskrz. Ale jestli náhodou taky hrajete současné hry minimálně a sáhnete zde hlavně po "starém" zlatém 2D sprite-like (shader) zpracování, potom doporučuji nejen ji, ale zahrát si i například takový tower defense titul Harvest: Massive encounter.
V D.S. vás nečeká mohutný příběh, dialogy, žádné RPG vybíjení všeho živého v dohledu a levelování nebo quest fantazírování, ani logicko příběhové adventurní rébusy. Žádné pumpování prostředků do nekonečných armád v RTS, žádná jednorázová 5 hodinová střílečka, ale jen nekonečný zálesácký domorodý boj o holý život a případné učení se receptům (jak osvěžující).
Pamětihodné momenty ze hry? Na začátku máte chlapíka Wilsona, zapomeňte, že si první dva dny budete stavět nějaké obydlí, stan, než se rozkoukáte máte hlad a je večer.
S Wilsonem jsem se jako se svou první postavou vydal na králíky a krocany apod.
Nemaje ale grif ostříleného veterána, můj přístup brzy narazil. Například i jen hloupě zvoleným způsobem lovení králíka jste v mínusu. Králík je samá kost a kůže. Vyhladovělý Wilson si už na poslední chvíli fakt nestíhá najít aspoň ještě keř bobulí,
protože jako na potvoru vše sesbírané nebo ožrané. Navíc jeden pohled a vidim, že neni v inventáři dost dřeva. A ke všemu zimou umrznete, to když se do vás dřív nepustí třeba zástup kanců nebo jaké to příšery.
Ale dobrá, pořád jsem byl proti systematickému myšlení krůček dopředu a chtěl jsem jen nenáročnou zábavu. Navečer nového startu hry následovalo rychlé založení táboráku u malebného lesíka s potřebným dostatkem polen ...ale také co čert nechtěl o půlnoci nechtěným "lechtáním" místní populací pavouků, které skončilo mým
ožebračením o polovinu zásob a zbídačeným počtem HP.
Proto později s druhou adeptkou Willow jsem volil už systematické (náročné) zabydlování konkrétního pečlivě vybraného místa. Rekordní přežití 14 dní bylo dosaženo hravě. Sláva! A když si vzpomenete, jak jste dříve neúsporně nakládali s věcmi, de facto míjeli pravé zlaté doly opodál....
Vše klapalo, až toho následujícího osudného večera, kdy mne snášená pyrománie mé nervózní nové svěřenkyně dovedla až k nepříčetnosti, zoufalá Save pozice.....
Přemýšlel jsem totiž co dál a tradičně se probíral dlouhým seznamem všemožného sestavitelného náčiní ke snadnější existenci, na co mám asi tak být specialista....
Oheň pěkně hořel, batoh naditý jídlem, v rukou oštěp na obranu, co víc si přát.
Ano, měl jsem dokonce poblíž sebe i drahej (přitroublej) bleskosvod (~za 4 hroudy zlata).
Ale co platno, začátečnicky mi uhasl oheň, v takových chvílích panikařím.
Vím, že tmu postavy nemají rády. Willow se nedočkala pohotové pochodně a tak si pod sebou příčinlivě (mentálně) zapálila plamínek.
Kruci sveřepě a všežravě jí začal pohlcovat nejdříve na severu vysazený dorostlý les, na východě keře bobulí, trávu, roští. Nevim co nelehlo popelem..
Save pozici jsem i bez herní smrti opustil. Willow, kde jsem k tobě přišel!
Velmi vtipná je možnost, že natvrdo zešílíte (po muchomůrce, ze tmy,...). Grafické efekty jsou v ní na 2D mimořádně vkusné. Vidíte to co nemáte, to co není, ale přitom to setsakra jistě existuje. I pouzí neviní králíci přestanou být tím za co je máme (a přitom je to vkomponováno tak nenásilně, jako místní bumerang, objev takovýchto reálií potěší, nechybí ani možnost naklonit si vybrané místní tvory na svou stranu... a o to mi vlastně jde, aby se na monitoru odehrávalo zjednodušeně a rychle široké spektrum nečekaných událostí, které vás zaskočí, ale respektují váš vývoj, ne se jaksi babrat hodiny ve společenské hře Fable, co více tam možná vysokorozpočtově včleněno snaživě reálněji o to míň hratelněji).
V okamžiku kdy byla má psychika u nuly jsem byl samozřejmě i nadále nucen
se o sebe postarat: jídlo, dřevo, atd. asi to nebyla náhoda - aniž bych spoileroval - že věřte nebo ne jsem uzřel s mými činy nesouhlasící velmi konkrétní naturalistické zlé pohádkové oživlé bytosti, předtím než jsem skončil pod drnem. Ono servítky si s vámi nebere dokonce ani duch vaší vlastní sestry.
Hrou jsem ještě neprošel skrz naskrz. Ale jestli náhodou taky hrajete současné hry minimálně a sáhnete zde hlavně po "starém" zlatém 2D sprite-like (shader) zpracování, potom doporučuji nejen ji, ale zahrát si i například takový tower defense titul Harvest: Massive encounter.
Pro: konfigurovatelnost základů světa
Proti: co mají tvůrci s těma pavučinama???