Zajímavá primitivní hříčka jen tak pro odreagování, je to krátké ale mě to celkem bavilo. Co se týká achivmnetů tak je jich tam hodně ale jsou tak snadné že z nich nemá člověk ani radost :(

Ve hře je hlavním úkolem dostat modrou kostičku na zelenou plošinku pomocí vybuchujících červených kostiček, nic víc nic míň.

Kdo má rád "logické" hry tak možná je to hra pro něj ale té logiky tam taky moc není :D

Dlouho jsem žádnou strategii nehrál a po dohrání hry Paranoia! jsem se vrátil o dost let zpátky. Ale i tak jsem neměl sebemenší problém hru dokončit, nasbírat dost hopsinek a ovládnout 100% území a přitom jsem se i dobře bavil.

Hra jako taková má oproti modernějším (možná i jejím vrstevníkům) dost omezení, třeba nemožnost stvoření skupin jednotek (zachraňuje to trochu velitelské vozidlo), prodávání staveb a trošku mi vadilo, že sběrači nejsou více aktivní v hledání hopsinek (vysbírají ložisko a zůstanou u lihovaru asi koštovat). Co se týká nepřítele tak má stejné jednoty a stejné budovy jako vy jenom v jiné barvě :) a hned od začátku má vyvinutou základnu.

Mrzelo mě, že hra je krátká, klidně bych pokračoval ve vítězném tažení. Nicméně opravdu stojí za to si to alespoň odzkoušet.

Ve hře se dá využít několika věcí (chyb)

1. po postavení budovy "Výroba speciálních vozidel" se objeví možnost vyrobit "Raketomet" po překliknutí na jiné vozidlo už se nedá vrátit na výrobu raketometu, to platí zejména v počátečních misích, kdy už budovu budete mít možnost postavit. Řešil jsem to postavením druhé budovy a v té první vyráběl "armádu" Raketometů. V pozdějších misích to již funguje normálně.

2. pokud útočíte jednou jednotkou nebo velitelským autem s více jednotkami nakliknutím na nepřátelskou jednotku a čekáte, až ji vaše jednotky zničí je to občas zdlouhavé, pokud budete ale zběsile klikat na nepřátelskou jednotku pravým tlačítkem tak i vaše jednotky budou zběsile střílet. Osvědčila se mi taktika cca 5-10 raketometů na velitelském vozidle a brutální nájezd na nepřátelskou základnu. Samozřejmě s dobrou obranou své základny.

Chaser byl pro mě příjemným překvapení a podle mého názoru udělaly vývojáři (Cauldron) dobrou práci hlavně s propracovaností příběhu a rozmanitostí prostředí. Je jenom škoda že vyšla tak pozdě určitě by získala větší slávu kdyby baly vydána o pár let dříve, protože v konkurenci Call of duty a Unreal II: The Awakening to měla opravdu těžké. Hra mě bavila od začátku do konce i když některé pasáže byly zdlohavé a najít správnou cestu nebylo zrovan snadné ale i tak jsem si to užil.

Obtížnost byla někdy nevyrovnaná (hrál jsem na střední obtížnost), některé levely jsem prošel bez jakého koliv problému (byly až moc lehké) a někde jsem se zaseknul i na delší dobu.

Grafika je hra na tehdejší dobu i na dnešní docela přijatelná.

Hudba nikdy nerušila a dopňovala dobře i akční atmosféru hry.

Rozhodně je to hra kterou stojí za to vyzkoušet

Po dlouhé době jsem si zahrál Blood II: the Chosen, protože jsem tuto hru kdysi hrál, ale nedohrál nebo si to nepamatuju :)) tak jsem si ji vybral do první kategorie herní výzvy 2017.
Nečekal jsem žádné potíže, ale ty přišly a s hrou jsem se celkem trápil, i když nakonec jsem byl úspěšný a hru dokončil. Ještě že tam jde udělat „Save“ kdykoliv.
Trápení spočívalo jak v nedostatku nábojů a života (takže obtížnost i když jsem zvolil střední), tak občasné sekání a časté pády hry.
Bossové mi až takový problém nedělali jako někteří nepřátelé jako například sakra přesní a všímaví vojáci. Nebezpečnější a odolnější nepřátele jsem často kvůli úspoře nábojů vynechával prostým proběhnutím kolem. Občas jsem měl problém najít cestu díky tmavému prostředí.
Na to jak je hra stará tak bych pochválil nápaditost prostředí i rozmanitost nepřátel i počet zbraní které jsou ve hře dostupné. Asi nejvíc mě pobavila Voodoo panenka.
Jak jsem se s hrou trápil tak jsem si ji po dohrání měl chuť zahrát znovu.

Díky herní výzvě 2016 jsem si zahrál tuto hru. Hra je zařazená jako adventura (což beru jako můj nejméně oblíbený žánr, jelikož adventury hraju nejméně), ale dle mého názoru je to spíše 3D plošinovka.
Hra mě příjemně překvapila krásným grafickým prostředím, hudebním doprovodem i příběhem.
Grafika je příjemná taková pohádková. Pokud se posadíte na lavičku tak uvidíte většinou pěkný pohled na krajinu kolem.
Hudbu bych hodnotil také velice příjemně je uklidňující a v akčnějších pasážích samozřejmě dynamičtější ale žádná divočina.
Příběh je celkem jednoduchý ale plný zajímavých událostí. Je škoda, že hra nemá pokračování nebo nebyla trochu delší.
Hratelnost bych hodnotil na pohodu, pokud si někdo chce zahrát hru a moc nepřemýšlet a příjemně strávit čas tak by si měl zahrát tuhle hru. Nejsou tu žádné složité úkoly, avšak nudit se také nebudete.
Zajímavé je i ovládání obou postaviček na jedné klávesnici, při troše cviku si na to dá rychle zvyknout.
Měl bych jednu malou kritiku a to k achievmentům. Ač ve hře jsou, tak pokud půjdete jenom po příběhu tak žádný nedostanete. Musíte být průzkumník a pak se dají nasbírat. Myslím si, že by jich tam klidně mohlo být více a některé z nich by se mohly získat za plnění příběhu.
Hru Brothers: A Tale of Two Sons bych určitě doporučil všem.