Pouze podotknutí: Původně jsem hru hrála na ps2. Skvělá, zábavná, s dobrou hratelností. Na ps3 jsem si chtěla zavzpomínat a pořídila jsem si tedy digitálně distribuovanou verzi pro tuhle platformu. Ani nemůžu popsat zklamání nad zjištěním, že Princ skáče v nějakém osovém posunutí, takhže veškeré aktobatické kousky se stanou noční můrou. Bohužel stejně hra reagovala i na zásahy nepřátel, kdy máte dojem, že stojíte v uctivé vzdálenosti, leč radius protivníkova meče není stejného názoru a bez milosti vás sejme. ŠKODA!!

Tohle je klasika mého dětství a společně se Stíny noci je to první adventura, kterou jsem vůbec na 486ce hrála. Takže nostalgická hodnota, která se vměšuje do hodnocení, pardon za ni. Každopádně ti, co se v dětství setkali s paperbackovým vydáním Stop hrůzy, se divit možná tolik nebudou.

Klasická strašidelná textovka se strohým až úsečným konstatováním situací a černým barvou na monitoru. A textem, samozřejmně. Atmosferou to připomene beznadějnost černých monitorů z filmů Jurský park a Koule, takže se dá říct, že i tahle ne-grafika a protivné ticho (přeci jen je to v názvu, že ano) plní nějaký další rozměr hráčského zážitku.

Jako pátému přispěvateli mi nezbývá nic jiného, než se tvářit, že jsem předchozí nečetla.----

Od této hry nečekejta žádná velká emoční hnutí. I tak ale dokáže zaujmout dobrou hratelností skrzevá soubojový systém. Díky tomu, že to není typ hry 20 hodin + si právě s rozhraním soubojů vystačíte, jinak by každého mohlo naštvat prostředí, které je vpravdě překrásně navržené, ale zcela lhostejné k vašemu hernímu chování - vyjma soubojů, kdy můžete destruovat různé "zítky", nebo si je nechat jako kryt.

Jinak ano, jak již bylo řečeno, hrajete za zpěvačku, která si mezi souboji může zabroukat pár not ze svého repertoáru a u každého v tamním světě se těší oblibě - oblibě každého kromě (asi by ani nebylo nutné to dávat do spoileru, protože je jasné, že téměř každá hra má své zlosyny) roztomilého rodinného klanu, který se ji rozhodne zlikvidovat.

Zkráceně: Hra má rozhodně svoje kouzlo a chcete-li se osvěžit nějakou hrou s kratší herní dobou, neváhala bych.

Ač mám ráda Johna Cage a jeho přístupy v tvorbě, myslím, že odpověď, jestli toto ještě hra snese, bude záporná. ... Přeci jen, je rozdíl sedět v auditoriu filharmonie a dívat se se stovkou lidí na připravené hudebníky, kteří 4 minuty 33 vteřin nehrají nebo sedět u počítače, kde chroustání procesoru vždycky nějaké slyšite. Inovace je teda ve "zvrácení" toho, že to nesdílíte s lidmi, ale naopak máte tuhle zkušenost proživat pouze sám. Kritika izolovanosti? Trochu zvláštní.