Trespasser..hmm. Pamatuju si, jak jsme po Vánocích jako malý caparti, já, bratranec a jeho kámoš jeli na chatu na hory. Tam jsme se nechtěli nudit, tak jsme si s sebou vzali počítač a já donesl tuhle hru. Bratrance kámoš byl úchylnej na dinosaury, tak bylo jasné, u čeho zkejsneme. Největší problém byl dostat počítač v těch závějích do chaty, která byla půlkilometrů od místa, kde jsme stáli s autem. Nakonec se to podařilo a my doufali, že to alespoň bude stát za to. Ještě ten večer jsme hru nainstalovali a spustili...

Vybafla na nás holka, který byly vidět kozy, na kozách tetování a dokonce i ruce..no ruce. Spíš ruka a pahejl. Každopádně už tahle možnost vidět svoje tělo nás neskutečně odrovnala. Nikdy předtím jsme se s tím nesetkali a doteď si myslím, že právě Trespasser se v tomhle ohledu stal revoluční hrou.

Úkol byl jasný, vypadnout z ostrova, kde se nachází celá řada dinosaurů, od těch největších, po ty nejmenší svině. Hra vesměs nijak důrazně na příběh nedbala. Vesměs obsahovala takové základní úkoly najít modrej klíč a strčit ho do dveří, najít zelenej klíč a strčit ho do jinejch dveří a tak dále...

To, co ale tuhle hru udělalo pro nás tak legendární byl samotný engine, který se s realitou neskutečně zbližoval a dinosauři, kteří v nás zanechali zajímavé vzpomínky. Především, když se Stegosaurus pral s Tyranosaurem a my na to z pozvdálí koukali nebo, když ty malý svině na nás nabíhali a my měli pár nábojů v pušce.

Na tohle všecko se nádherně vzpomínalo a hra samotná v nás zanechala obrovské vzpomínky. Ani nevíte, jak smutné bylo, když jsme shlédli závěrečné video a fakt, že nám skončila další herní vzpomínka.