Of Ash and Steel je další ukázka hry, která mě daleko víc lákala tím, že jí lidi přerovnávali ke Gothicu, než svým vlastním zpracováním. Z počátku jsem si dělal celkem naděje, ale už někdy po pár hodinách jsem si říkal jak najít si nějaký další mód do Gothica by asi byla lepší volba.
Hlavní postava působí extrémně nevýrazně a celkem mi připomínala protagonistu z prvního Risenu. Jediná zajímavá věc na něm je skutečnost, že je to kartograf a během hry si můžete nakreslit vlastní mapu. Myšlenka objevování a ručního dokreslování mapy je dobrý nápad (stejně jako nutnost dávat si vlastní značky, protože hra vám na mapu žádné sama nedá). Doporučuji ale v nastavení zapnout mapu hned od začátku. Jinak se vám stane to co mě, že mapu prochodíte celou a pak zpětně složitě hledáte přesná místa, kde se má teprve dokreslit, protože své kreslířské nástroje najdete až později.
Bohužel tady se dostáváme za mě k největšímu mínusu téhle hry a to je běh. Mezitím co v Gothicu i proběhnout les může být problém, tady si prakticky od začátku hry můžete zaběhnout kam chcete a žádné monstrum nebo člověk nemá šanci vás dohnat. Za mě to nehorázně sráží atmosféru, když bez ohledu na to na koho narazíte ho stačí jen oběhnout a sebrat si jeho loot co se kolem válí. Nepřátelé navíc hodně rychle ztrácí agro, takže vás pro jistotu ani nezkouší chytit. Trošku mi to přišlo jako být jediná hra v tom světě, která má koně mezitím co všichni ostatní chodí pěšky. Právě díky tomu jsem bez problému měl proběhnuto 80% mapy v prvním aktu a málokdy jsem vůbec měl nutkání se kvůli něčemu zastavit.
Druhé velké mínus je soubojový systém. Souboje jsou zpočátku velmi těžkopádné, což by mi ani tak nevadilo, ale v pozdější fázi začnou připomínat spíše MMORPG, kde jen točíte útoky na číslech 1 až 9 podle toho, jak vám zrovna dobíhají cooldowny. Nejvíce však hru rozbíjí kuše/luky. Stačí vylézt na jakýkoliv kámen či skálu a i ty nejtěžší bossy a nepřátele ustřílíte, protože tam za vámi nedokážou vylézt a jen stojí na místě. Už v prvním gothicu se k vám nepřátelé mají možnost vyšplhat a i monstra se snaží všemožnými cestami k vám dostat, ale tady jen stojí a čumí.
Finální mínus a důvod proč jsem hru ani nedohrál jsou questy. V hromadě questů vám postava řekne jen polovinu a zbytek si dočtete v deníku, ke si to hlavní postava sama vydedukovala kam asi jít. Upřímně ani nevím jak jsem vůbec u hry vydržel kolem 50 hodin ... normálně bych napsal něco ve stylu, že možná po pár letech a nějakém tu patchi dám ještě hře šanci, ale ani si neumím představit jak by mě tohle mohlo chytnout bez předělání, soubojů, questů a vlastně celého herního světa.
Hlavní postava působí extrémně nevýrazně a celkem mi připomínala protagonistu z prvního Risenu. Jediná zajímavá věc na něm je skutečnost, že je to kartograf a během hry si můžete nakreslit vlastní mapu. Myšlenka objevování a ručního dokreslování mapy je dobrý nápad (stejně jako nutnost dávat si vlastní značky, protože hra vám na mapu žádné sama nedá). Doporučuji ale v nastavení zapnout mapu hned od začátku. Jinak se vám stane to co mě, že mapu prochodíte celou a pak zpětně složitě hledáte přesná místa, kde se má teprve dokreslit, protože své kreslířské nástroje najdete až později.
Bohužel tady se dostáváme za mě k největšímu mínusu téhle hry a to je běh. Mezitím co v Gothicu i proběhnout les může být problém, tady si prakticky od začátku hry můžete zaběhnout kam chcete a žádné monstrum nebo člověk nemá šanci vás dohnat. Za mě to nehorázně sráží atmosféru, když bez ohledu na to na koho narazíte ho stačí jen oběhnout a sebrat si jeho loot co se kolem válí. Nepřátelé navíc hodně rychle ztrácí agro, takže vás pro jistotu ani nezkouší chytit. Trošku mi to přišlo jako být jediná hra v tom světě, která má koně mezitím co všichni ostatní chodí pěšky. Právě díky tomu jsem bez problému měl proběhnuto 80% mapy v prvním aktu a málokdy jsem vůbec měl nutkání se kvůli něčemu zastavit.
Druhé velké mínus je soubojový systém. Souboje jsou zpočátku velmi těžkopádné, což by mi ani tak nevadilo, ale v pozdější fázi začnou připomínat spíše MMORPG, kde jen točíte útoky na číslech 1 až 9 podle toho, jak vám zrovna dobíhají cooldowny. Nejvíce však hru rozbíjí kuše/luky. Stačí vylézt na jakýkoliv kámen či skálu a i ty nejtěžší bossy a nepřátele ustřílíte, protože tam za vámi nedokážou vylézt a jen stojí na místě. Už v prvním gothicu se k vám nepřátelé mají možnost vyšplhat a i monstra se snaží všemožnými cestami k vám dostat, ale tady jen stojí a čumí.
Finální mínus a důvod proč jsem hru ani nedohrál jsou questy. V hromadě questů vám postava řekne jen polovinu a zbytek si dočtete v deníku, ke si to hlavní postava sama vydedukovala kam asi jít. Upřímně ani nevím jak jsem vůbec u hry vydržel kolem 50 hodin ... normálně bych napsal něco ve stylu, že možná po pár letech a nějakém tu patchi dám ještě hře šanci, ale ani si neumím představit jak by mě tohle mohlo chytnout bez předělání, soubojů, questů a vlastně celého herního světa.
