Na druhý A Plague Tale jsem se po slušné jedničce opravdu těšil, ale bohužel se pro mě stal hořkým zklamáním. Nejjednodušší to bude popsat jako klasický sequel, který je stejný jako jednička. Má víceméně totožný příběh, obdobné postavy, ale je větší, akčnější a jde mnohem více do extrémů. Základní dvojice je stále super. Sledujeme bratra a sestru, jak čelí nepřízním osudu, zatímco je sžírá zlo z nich samých. Přeneseně i doslova.

Grafika je opět nádherná. Tentokrát tu máme malebné krajinky plné barevných květin, živá města plná zpívajících a tančících lidí... jenže tomu chybí nějaká hutnější atmosféra. Když se na scéně objeví krysy, je jich více. Extrémně více, kdy z hra přestává být jakási alternativní historie á la Assassins Creed, ale jde to už do čistokrevné fantastiky. To by podle mě nemuselo vadit, kdyby byly nastavené nějaké hranice, jelikož uvěřitelnost světa je i pro samotný žánr fantasy sakra důležitá.

Co se příběhu týče, je tu jak jsem zmínil v úvodu. Velká kopírka jedničky s několika málo odlišnostmi. I díky tomu nakonec hra působí strašně natahovaně, jelikož člověk moc dobře ví, k čemu to pomalu a jistě směřuje. Obecně se tu znásobil i efekt "kohoutka a slepičky". Abychom se dostali k postavě A, musíme dojít na místo B, ale loď postavy A je zabavená stráží, tak musíme udělat ještě C. A to řešíme snad v každé kapitole.

Postava matky je tu tentokrát už úplně zbytečná. V prvním díle nám tvůrci nejprve zahráli klasickou falešnou smrt, aby se na konci vrátila zpátky a ve druhém díle jí stejně definitivně zabili. A kde hrdiny v jedničce doprovázeli dětská zlodějka Mélie a dětský ranař Rodric... tak je ve dvojce doprovází dospělá zlodějka Sophia... a dospělý ranař Arnaud a ten stejně jako Rodric z jedničky umře těsně před koncem. Padouch tentokrát není tak zajímavý. Zatímco šéf inkvizice byl takovou ukázkou zvrácené tváře církve, hrabě z druhého dílu je jen fanatik, který stejně stočí svou motivaci opět k tomu, že chce moc Maculy použít pro vlastní zájmy.

Celkově dvojka působí jako zbytečná nadstavba, která by se dala vyřešit formou DLC nebo Directors Cutu prvního dílu, kdy by se přidaly třeba 3 závěrečné kapitoly, v nichž by se vyřešilo těch několik málo nových myšlenek a nakonec to došlo k onomu zdárnému definitivnímu konci. Byť byla poslední kapitola už hodně fantasmagorická, pohled na onen "strom Maculy" s Hugem v jeho středu nesl právě onu atmosféru, která mi u celé hry jaksi chyběla. Smrt Huga byla pak jasným zakončením jeho příběhu, protože pokud není léku, tak jinou mírumilovnou cestou to asi skončit nemohlo, aby to nebyla zase úplná hloupost.

Po gameplayové stránce je to jinak opět slušný titul, ale pro mě ho obecně sráží scénář, který se nesnaží o žádnou inovaci, ale opakuje 1:1 totéž, co měla jednička. Dovedu si představit, že hra klidně mohla fungovat víc na střídání postav Amicii a Huga, kdy by už od začátku Hugo mohl více zkoušet pochopit své schopnosti - které měl původně naplno ovládnout v závěru předchozího dílu. Než aby ale tvůrci vytěžili sílu krysaře, vydali se opět cestou hledání léku. Zatímco jedničku jsem tak byl schopen projet víceméně za jeden den, dvojku jsem si musel kouskovat a malinko se nutit, abych jí dotáhl vůbec do konce. Celkově to není vůbec špatná hra - dobře se hraje, skvěle vypadá a pro mnohé bude fungovat i onen příběh... jenže pokud má být hlavním tahounem celého titulu, nemůže být za mě jen převařenou polévkou ze včera.