V rámci chronologického hraní série Metal Gear (Peace Walkera doženu až vyjde na PC v Master Collection Vol. 2) jsem se konečně dopracoval k původnímu Metal Gear Solidu. První dvě pixelovky jsem sice zkoušel, ale systém (ne)ukládání progresu mě od hraní nakonec odradil a pustil jsem si záběry na YT. A jaké to bylo hrát první Solid pro prvohráče, který se k titulu dostal po remaku a nejnovějším pátém dílu? Po porodních bolestech musím říct, že příběh to má parádní, ale zastaralý gameplay to dnes už táhne trochu dolů.
On i samotný název Metal Gear Solid byl tehdy takovou hříčkou, jelikož odkazoval nejen na protagonistu Solid Snakea, ale pracoval i s tím, že v rámci série jde o první 3D (solid=pevný) díl. A jde to poznat, jelikož má k prvním dvě pixelovým dílům hodně blízko. Bossové jsou taky arkádoví, většina mechanik zůstala, hráč musí dělat nějaký ten backtracking, jsou tam propadající se podlahy atd. A jelikož jde vlastně o takovou 3D arkádovku, hra se tak i chová. Když si na to ale navyknete, tak si ji přes občasné frustrace užijete.
Bossfighty jsou občas trochu na zabití. Nevím, jak to fungovalo tehdy na ovladači, ale třeba souboj se Sniper Wolf byl něco opravdu otřesného, jelikož při zásahu se Snake často převalí na stranu, vy se musíte otočit a odtřelovačku pomalým tempem hledat. I přes občasné neduhy jsem ale 90 % soubojů s bossy zvládl napoprvé a titul dokončil s časem 9,9h na Steamu.
Co se tematiky týče, vzal si Kojima na paškál genetiku a hezky si tu pohrál s myšlenkou klonování, hrátek s geny apod. Když se na to při chronologickém hraní navíc podívám zeširoka, je hraní MGS po Snake Eaterovi, Phantom Pain apod. jako koukat na Star Wars: Novou naději po všech prequelech a animovaných seriálech nebo číst původní Dunu po všech rozšiřujících knihách z pera Kevina J. Andersona a Herbertova synátora. Kojima se totiž rozhodl, že mnoho detailů nebo věcí zmíněných v jedné větě rozvede a je zajímavé sledovat, jak se musel tomu a tomu změnit místy kontext.
Po dohrání titulu si navíc o to víc stojím za tvrzením, že je Metal Gear "realistické anime" tedy příběh amerických špionů očima japonského tvůrce. Na vyprávění jde ono schéma opravdu hodně vidět, ať už se jedná o dialogy, dávkování zvratů, padouchy nebo i samotnou hudbu. Jsem zvědavý jestli a kdy se první MGS dočká taky svého remaku, protože v novém provedení to bude něco neskutečného.
On i samotný název Metal Gear Solid byl tehdy takovou hříčkou, jelikož odkazoval nejen na protagonistu Solid Snakea, ale pracoval i s tím, že v rámci série jde o první 3D (solid=pevný) díl. A jde to poznat, jelikož má k prvním dvě pixelovým dílům hodně blízko. Bossové jsou taky arkádoví, většina mechanik zůstala, hráč musí dělat nějaký ten backtracking, jsou tam propadající se podlahy atd. A jelikož jde vlastně o takovou 3D arkádovku, hra se tak i chová. Když si na to ale navyknete, tak si ji přes občasné frustrace užijete.
Bossfighty jsou občas trochu na zabití. Nevím, jak to fungovalo tehdy na ovladači, ale třeba souboj se Sniper Wolf byl něco opravdu otřesného, jelikož při zásahu se Snake často převalí na stranu, vy se musíte otočit a odtřelovačku pomalým tempem hledat. I přes občasné neduhy jsem ale 90 % soubojů s bossy zvládl napoprvé a titul dokončil s časem 9,9h na Steamu.
Co se tematiky týče, vzal si Kojima na paškál genetiku a hezky si tu pohrál s myšlenkou klonování, hrátek s geny apod. Když se na to při chronologickém hraní navíc podívám zeširoka, je hraní MGS po Snake Eaterovi, Phantom Pain apod. jako koukat na Star Wars: Novou naději po všech prequelech a animovaných seriálech nebo číst původní Dunu po všech rozšiřujících knihách z pera Kevina J. Andersona a Herbertova synátora. Kojima se totiž rozhodl, že mnoho detailů nebo věcí zmíněných v jedné větě rozvede a je zajímavé sledovat, jak se musel tomu a tomu změnit místy kontext.
Po dohrání titulu si navíc o to víc stojím za tvrzením, že je Metal Gear "realistické anime" tedy příběh amerických špionů očima japonského tvůrce. Na vyprávění jde ono schéma opravdu hodně vidět, ať už se jedná o dialogy, dávkování zvratů, padouchy nebo i samotnou hudbu. Jsem zvědavý jestli a kdy se první MGS dočká taky svého remaku, protože v novém provedení to bude něco neskutečného.
Star Wars: Squadrons
Pro: Příběh, hudba, postavy, chytré mechaniky (např. Psycho Mantis)
Proti: Dnes už zastaralý gameplay, souboje s bossy jsou možná až moc jednoduché a trochu krkolomné