Po úspěchu Doomu a Doom Eternal stálo studio id Software před nelehkým úkolem. Moderní restart série dokázal vrátit legendární značku na vrchol FPS žánru a očekávání od dalšího dílu byla obrovská. Doom: The Dark Ages se vydává jiným směrem než jeho předchůdci. Místo futuristických základen a extrémně rychlých akrobatických soubojů sází na temnou středověkou estetiku, větší důraz na obranu prostřednictvím štítu a nový styl boje založený na parry mechanikách. Přiznám se, že jsem ke hře přistupoval spíše skepticky. V základním nastavení na mě působila citelně pomaleji než předchozí díly, a nebýt možnosti upravit rychlost hry, pravděpodobně by mi tento pocit vadil po celou dobu hraní. Nakonec jsem si tempo zvýšil na 120 %, díky čemuž souboje získaly větší dynamiku a mnohem lépe odpovídaly tomu, co od série Doom očekávám. Oceňuji, že hra takovou možnost nabízí přímo v nastavení a umožňuje si zážitek přizpůsobit vlastním preferencím. Po dohrání kampaně ale musím uznat, že moje obavy byly z velké části zbytečné. Doom: The Dark Ages si zachovává brutalitu a agresivitu série, zároveň však přináší vlastní identitu a několik zajímavých nápadů, díky kterým nepůsobí jen jako další variace na Doom Eternal. 

Po technické stránce fungoval Doom: The Dark Ages bez jakýchkoliv problémů. Během hraní jsem nenarazil na bugy, pády ani výrazné technické nedostatky. Velkým plusem je množství možností nastavení, od obtížnosti až po detailní úpravy jednotlivých herních prvků. Hráč si může přizpůsobit například rychlost hry, okno pro parry, rychlost projektilů nebo přijímané či dávané poškození, díky čemuž lze zážitek velmi dobře naladit podle vlastních preferencí.

Největší předností hry je její variabilita. Klasické souboje doplňují sekvence s obřím Atlanem a létání na drakovi, které příjemně rozbíjejí tempo kampaně. Arzenál je bohatý, vedle tradičních brokovnic, plasmových pušek a raketometu přináší i řadu nových, kreativních kousků jako štít který zde funguje jako vrhací motorovka, vrhač kůlů či namletých lebek fungující jako slabší automatická brokovnice které skvěle zapadají do středověce laděné estetiky. Každá zbraň působí silně, má výraznou identitu, dvě varianty dle stylu hraní a uspokojivou zpětnou vazbu. Díky tomu si hráč může najít své favority a používat je po většinu kampaně, aniž by měl pocit, že hraje neefektivně. Soubojový systém působí jako kombinace moderních FPS, bullet hell mechanik a velmi povedeného parry systému. Pokud byl Doom Eternal agilní hrou o správné volbě zbraně, v Doom: The Dark Ages jsi tank a je hrou o správném načasování. Úspěch nezávisí pouze na přesné střelbě, ale především na schopnosti udržet rytmus boje. Parry, vrhání štítem, melee útoky i střelba do sebe zapadají jako jednotlivé kroky choreografie. Když hráč udržuje správné tempo, působí téměř nezastavitelně. Jakmile rytmus ztratí, démoni mu to okamžitě připomenou. Příjemným zpestřením jsou pasáže s atlanem a drakem. Souboje v obřím atlanovi dávají hráči možnost pocítit ničivou sílu v úplně jiném měřítku a připomínají střety titánů. Naopak sekce na drakovi přinášejí větší mobilitu a vzdušné souboje. Přestože tyto části nejsou tak propracované jako hlavní pěší gameplay, úspěšně narušují stereotyp kampaně a pomáhají udržovat její tempo po celou dobu hraní.

Příběh není nijak hluboký ani komplexní, ale plní svůj účel. Slouží především jako doplnění událostí, které předcházely Doomu z roku 2016, a nabízí zajímavý pohled na minulost Slayera. Na druhou stranu se děj často opírá o známá klišé a nepřináší žádná překvapení. Fanoušci série zde najdou několik zajímavých momentů z lore, ale nikdo by neměl očekávat příběhově hluboký titul.

Audiovizuální stránka je poněkud rozporuplná. Design démonů je vynikající a soundtrack opět nabízí tvrdý metalový doprovod, který se k sérii perfektně hodí. Na druhou stranu některé lokace trpí podobnou barevnou paletou, linearním level designem a vizuální styl prostředí není tak výrazný, jak by mohl být.

Základní cena 80 eur je poměrně vysoká, ačkoliv je množství obsahu a délka kampaně solidní ale zbytečně vysokou cenu neospravedlňují. Doporučuji vyčkat na slevu nebo předplatit Game Pass, kde je hra součástí nabídky. V takovém případě jde o jednu z nejatraktivnějších novinek poslední doby a titul, který by si fanoušci akčních stříleček rozhodně neměli nechat ujít.

Doom: The Dark Ages není bez chyb. Příběh zůstává spíše průměrný, některé lokace postrádají výraznější vizuální identitu a tempo může v základním nastavení působit o něco pomaleji než u předchůdců. Přesto jde o výbornou akční střílečku s mimořádně zábavným soubojovým systémem, širokými možnostmi nastavení a skvělou variabilitou herních situací. Pro fanoušky série představuje důstojné pokračování a pro ostatní jeden z nejlepších moderních FPS titulů posledních let.