Rozšíření souls her od FromSoftware jsou známá tím, že jsou o dost obtížnější než v případě základní hry, nejinak je tomu i v případě Shadow of the Erdtree. První okamžiky v novém světě na mě působily spíše depresivním dojmem, přeci jen byly všude samé náhrobky, až kam oko dohlédlo. Korunu na to nasadilo setkání s prvním nepřítelem - Curseblade Asteticem, který mou celkem slušně nafarmenou postavu ze základní hry téměř rozsekal na první dobrou. Naštěstí další běžní nepřátelé už tak hrozní obvykle nebyli, ale i tak to procházka růžovým sadem rozhodně nebyla.
Příběh ctí klasický přístup, kde je vše na první pohled skryté a nejasné. Nejednou jsem si musel některé detaily dohledávat na internetu, aby mi to všechno do sebe zapadlo. Hlavní linka je fajn a ukazuje, že i z na první pohled sympatické bytosti toužící vytvořit nový lepší svět se nakonec stane především manipulátor. K tomu také hodně vedou vedlejší linky, které právě dost naznačují Miquellino manipulování.
Nový svět je opět slušné rozlehlý, oblasti působí jak majestátně, tak depresivně, obzvlášť jedna, kde se bojí i magický kůň Torrent a je tedy potřeba ji procházet pěšky. Dobrá byla i obří knihovna připomínající Archívy z prvního nebo třetího Dark Souls, akorát o něco rozsáhlejší.
Přišlo mi, že tu je méně podzemních nepovinných dungeonů než v základní hře, což je vlastně i dobře, protože nezačnou tolik nudit. Souboje jsou stále náročné, nic není zadarmo. Obzvláště těžké byly pro mě bitvy s Aged untouchables, které jde asi na blízko zabít jen a pouze přes parry, které vůbec nedělám, takže to byl pro mě slušný problém. Naštěstí se po smrti neobnovují, takže jsem je časem po několika náhodných odrazech vymýtil.
Nejinak je tomu u bossů, i ti méně důležití mi přišli o něco náročnější než v základní hře. Určitě bych rád vyzdvihl Generála Gaiuse, který mi přišel "správně těžký", v tom dobrém slova smyslu. Prostě je těžké ho porazit, ale nevypne mě na dvě rány. Zajímavý byli i "strom" Scadutree Avatar nebo Divine Beast Dancing Lion, jehož hlavu jsem pak mohl mít i jako přilbici. Naopak nejvíce mi zavařila trojice v podání draka Bayle the Dread, Messmera the Impaler a finálního Radahna. Obzvláště při boji s posledníma dvěma jmenovanýma jsem si říkal, že to vývojáři s obtížností už trochu přehnali. Mají hromadu životů a každá moje chyba je tvrdě trestána, včetně instantních smrtí. Bohužel se musím přiznat, že jsem si s nimi musel nakonec nechat pomoct od svého Mimic spirita. Aspoň mám motivací si hrou někdy projít znovu a všechny porazit hezky jeden na jednoho.
Zajímavou novinkou jsou fragmenty Scadutree, které po troškách upravují udělený i obdržený damage postavy nebo Revered Spirit Ash, který zase vylepšuje vyvolávané Spirity. Vzhledem ke zmíněné obtížnosti některých bossu je jakýkoliv bonus doslova nutnost, plus jejich množství vybízí k důkladnému prohledávání světa. Také je fajn, že jsou tyto úpravy aktivní jen ve světě rozšíření, takže to nijak nerozbíjí vyvážení základní hry.
Celkově jsem s rozšířením nad míru spokojen. Nový svět je velký, zábavný a obtížný. Prostě přesně takový, jak bych v soulovce od FromSoftware očekával.
Příběh ctí klasický přístup, kde je vše na první pohled skryté a nejasné. Nejednou jsem si musel některé detaily dohledávat na internetu, aby mi to všechno do sebe zapadlo. Hlavní linka je fajn a ukazuje, že i z na první pohled sympatické bytosti toužící vytvořit nový lepší svět se nakonec stane především manipulátor. K tomu také hodně vedou vedlejší linky, které právě dost naznačují Miquellino manipulování.
Nový svět je opět slušné rozlehlý, oblasti působí jak majestátně, tak depresivně, obzvlášť jedna, kde se bojí i magický kůň Torrent a je tedy potřeba ji procházet pěšky. Dobrá byla i obří knihovna připomínající Archívy z prvního nebo třetího Dark Souls, akorát o něco rozsáhlejší.
Přišlo mi, že tu je méně podzemních nepovinných dungeonů než v základní hře, což je vlastně i dobře, protože nezačnou tolik nudit. Souboje jsou stále náročné, nic není zadarmo. Obzvláště těžké byly pro mě bitvy s Aged untouchables, které jde asi na blízko zabít jen a pouze přes parry, které vůbec nedělám, takže to byl pro mě slušný problém. Naštěstí se po smrti neobnovují, takže jsem je časem po několika náhodných odrazech vymýtil.
Nejinak je tomu u bossů, i ti méně důležití mi přišli o něco náročnější než v základní hře. Určitě bych rád vyzdvihl Generála Gaiuse, který mi přišel "správně těžký", v tom dobrém slova smyslu. Prostě je těžké ho porazit, ale nevypne mě na dvě rány. Zajímavý byli i "strom" Scadutree Avatar nebo Divine Beast Dancing Lion, jehož hlavu jsem pak mohl mít i jako přilbici. Naopak nejvíce mi zavařila trojice v podání draka Bayle the Dread, Messmera the Impaler a finálního Radahna. Obzvláště při boji s posledníma dvěma jmenovanýma jsem si říkal, že to vývojáři s obtížností už trochu přehnali. Mají hromadu životů a každá moje chyba je tvrdě trestána, včetně instantních smrtí. Bohužel se musím přiznat, že jsem si s nimi musel nakonec nechat pomoct od svého Mimic spirita. Aspoň mám motivací si hrou někdy projít znovu a všechny porazit hezky jeden na jednoho.
Zajímavou novinkou jsou fragmenty Scadutree, které po troškách upravují udělený i obdržený damage postavy nebo Revered Spirit Ash, který zase vylepšuje vyvolávané Spirity. Vzhledem ke zmíněné obtížnosti některých bossu je jakýkoliv bonus doslova nutnost, plus jejich množství vybízí k důkladnému prohledávání světa. Také je fajn, že jsou tyto úpravy aktivní jen ve světě rozšíření, takže to nijak nerozbíjí vyvážení základní hry.
Celkově jsem s rozšířením nad míru spokojen. Nový svět je velký, zábavný a obtížný. Prostě přesně takový, jak bych v soulovce od FromSoftware očekával.
