Veteránům z Telltale Games až tak moc jejich hry připomínaly hry, že se raději odtrhli. Budeš jenom koukat na film a do toho klikat časově omezený odpovědi, aby sis u toho ani neodpočinul. Dělej, bav se!

Tak se teda začneš bavit. Občas se totiž Dispatch vytasí s vtipnou replikou a někdy i hrozí, že se zasměješ. Hlavní postava se jmenuje Robert Robertson. Tohle překoná jenom imaginace rodičů Marcela Marcela. Chachahahahacha, úplně se za výpověď z AdHoc Studio popadám. Jak se jmenuje ten golem, co do mě praštil na chodbě? Jo aha, Golem. Mchahwahhahaha, plácám se do kolen, a zjišťuji, že v Dispatch nelze cutscény přeskakovat. Tsí kráso, to asi musel vymyslet nějaký ten veterán z Telltale Games, tak to je velká škoda pro ně.

Hlavní postavu dabuje Jesse Pinkman. Ten je z Perníkovýho táty, kterýho doporučuju všem, koho znám. Perníkovej táta je nejlepší seriál všech dob, možná kromě The Wire, a já nikdy nepřestanu mluvit o Perníkovým tátovi nebo The Wire. Jeho hlas byl pro mě jednou z hlavních motivací, proč pokračovat dál. Volby v příběhu jsou totiž velmi omezené, a i když sem tam něco můžete vybrat, jde pouze o iluzi, jelikož vaše volby nemají až na výjimky na nic vliv. Jedna z těch výjimek je nenucené poepizodní shromažďování informací o volbách ostatních. Vy a 65 % ostatních jste se rozhodli dát pusu téhle holce. Splnil jsi všechny úkoly, takže sis vedl lépe jak 80 % ostatních. Tak to jo, v tom případě pecka peckonson.

Kromě částí, kdy nehrajete, což je více než tři čtvrtiny celkové délky hry, hrajete dispatch mise. Mwahahachahaha, dispatch mise v Dispatch hře, chápete to? Geniální. GENIÁLNÍ. Na obrazovce vyskočí alert, tak jsi nadrbanej jak koza, klikneš na něj. Potřebuju sem poslat někoho, kdo bude hrát divadlo, ale ať je fakt dobře oblečenej a umí mluvit. Okej, tak nejvíc mluvení má netopýr Sonar. Ajajajaj, mluvení není v tomto případě charisma, ale intellect. Protože měl logicky přijít na to, jak mluvit. Dobrý no, tak to restartnu, protože se zranil, to nechci. Do psí dispitche, vždyť nejdou přeskočit ty ukázky. Tak si aspoň dojdu udělat kafe a trochu potahat kačera. Jaaaj, v tý ukázce byly 2 volby, co jako jedny z mála měly vliv na vývoj příběhu a já je nestihl odkliknout. To si snad děláš prdel prdelsona.

Vidím, že v hodnocení podobných her bývám na opačném protipólu. Už Life is Strange - Episode 5: Polarized mi zasadilo krutou ránu iluze volby v tomto typu her. Nevadí mi walking simulatory, ale vadí mi to, že údajně moje volby mají na něco vliv. A musíš se u toho bavit, samozřejmě, dělej, bav se víc. Tady neděláš lautr nic, jenom koukáš. Občas něco klikneš, ale je to víceméně fuk, když neklikneš. Dispatch mise jsou jenom, že vybereš postavy, který na tu misi pošleš. Hra si pak ještě navíc hodí kostkou, jestli jsi uspěl. Hrozně mě sralo, že u těch misí jsem nestíhal ani číst hlášky těch postav. Všude něco hoří, furt musíš něco číst k misím a nemáš čas sledovat špičkování a komentáře tvého týmu. A ještě se ty titulky překrývají, takže i kdybys to nakrásně stíhal sledovat, může se stát, že titulky se nahradí dalšími v pořadí rychleji, než je dočteš. Asi pro změnu další nápad nějakého toho veterána z Telltale Games.

Jasně, zatím jsem Dispatch jenom hanil, ale dávám 6/10. Podle mě to mělo velký potenciál. Mám rád The Boys, které mi to částečně připomínalo. Je to poměrně vtipné. Save pointy jsou většinou v pohodě. Dabing je mega povedenej, zejména Robert, Chase, Flambae, Invisigal, Blonde Blazer. Ale hrozně mi trhalo srdce to všechno ostatní, co jsem vypsal výše. Chtěl jsem mít Dispatch moc rád, ale po jeho odehrání v srdci necítím prázdno, jaké jsem očekával díky hypu, naopak cítím potřebu napsat tenhle komentář a vyplakat se z toho, jak ostatní jsou blázni s tím hodnocením, jenom já jsem samozřejmě letadlo. Jenom já mám pravdu. Jo a Perníkovej táta je rozhodně nejlepší seriál všech dob. Možná s výjimkou The Wire, samozřejmě.