Na začátek k sobě budu upřímný: kdyby nebylo Herní Výzvy, asi jen těžko bych se dokopal k tomu, abych si zahrál hru z roku 1994. Když jsem však hru z tohoto roku vybíral, adventura, kterou už jsem stejně měl v knihovně, byla jasnou volbou. Pořád ale převládaly obavy, aby hra nebyla příliš zastaralá. Byly obavy oprávněné, nebo jsem pouze dělal z mamuta komármuta?

Ano, nékteré mechaniky a zádrhely jsou poplatné době. Například na začátku nebudete příliš tušit, jak se hra ovládá. Tento problém řeší spousty návodů na internetech. Stejně tak se nedalo očekávat, že by existovala klávesa na zobrazení aktivních míst. A hudba, no... Je poplatná době, ve které hra vznikla, asi nejvýrazněji.

Grafika? Dnešním trendem je dělat pixelartové hry, které vypadají v podstatě identicky. Rozhodně neurazí. Obtížnost hádanek? Nebýt pixelhuntingu, většinou nic, co by se nedalo zvládnout (a s návodem už vůbec ne). A příběh? Ten je na hře to nejlepší a určitě si zaslouží vypíchnout.

Unesený Foster se společně se svým androidím přítelem snaží dostat pryč z města, kde se lidem příliš svobody nedostalo. Po cestě postupně odhaluje tajemství, které za městem stojí, a také pravdu o svém životě a životě jeho rodiny. Příběh je dostatečně napínavý, a zároveň plný humoru a absurdních situací. V tom má Beneath a Steel Sky velkou konkurenční výhodu. Humor nic za těch třicet let neztratil, a funguje dobře jak tehdy, tak dnes, a neubírá se směrem k trapnosti. Prolíná se společně s dramatickými pasážemi a obojího je dostatek.

Pověstný pixelhunting bohužel nepotěší. Někdy z obrázků není úplně zřejmé, co že to vlastně hledáte a na co máte kliknout, a aktivní pole objektu je velmi titěrné (kleštičky na akvarijní vzorky, které nejsou vůbec vidět?!).

Když se však vezme v potaz vše výše zmíněné, jedná se i v dnešní době o lehký nadprůměr. Ztlumte tedy hudbu, zrychlete pohyb postav a vydejte se vzhůru (nebo spíše dolů) nehezkým, průmyslovým městem, směrem k očekávané svobodě!