TL;DR: Máte rádi deskovky? Dračák? Karty? Nebo rovnou všechno dohromady? A chtěli byste k tomu všemu příběh plný zvratů, zajímavých postav a osudů s příměsí skvělého hudebního podkresu a líbivých ilustrací? Tak proč ještě čtete mou recenzi? Hurá na výpravu za poražením draka!
V první části trilogie Voice of Cards se vtělíme do role hrdiny (oficiálně Ashe, byť si ho lze libovolně pojmenovat), který je spolu se svou věrnou příšerkou Mar pověřen úkolem od samotné královny - vypátrat a zneškodnit draka. Na své cestě za ulovením bájného tvora naráží na energickou elfku Ridis, tajemnou Melanii, či slabomyslného, ale silného Bruna. Společně se jakožto jedna povedená parta vydávají napříč kontinentem, aby došli nejen vytoužené odměně, ale odhalili i leckterá tajemství, jež před nimi svět dosud ukrýval. Příběh zde rozhodně není úplně přímočarý a nabízí nejeden příběhový zvrat. Sám Ash má jisté kostlivce ve skříni, kteří se naplno projeví až v průběhu hry. Otisk kreativního režiséra Taroa Yokoa je zde víc než zjevný, není to typický hrdinský epos, kde by se nedělo nic zvláštního a dobro vždy zvítězilo nad zlem. Příběh má navíc hned několik konců, z nichž některé se odemknou až po prvním projití hrou.
Hra samotná je jinak typickým fantasy RPG s veškerými známými mechanikami, nicméně zabaleným do netypického hávu karetní deskovky. Všemu vévodí vypravěč, který se stará jak o klasickou naraci, tak si sem tam neodpustí různé sarkastické poznámky. Jeho místy až nezaujatý tón mi přišel hrozně vtipný, nicméně osobitý. Blízce mi připomínal podobně otráveně znějícího Grimoira Weisse z NieRu, takže jsem se s ním cítil jako doma. Vše se jinak odehrává na poli karet, jež tvoří celek - od hlavních nabídek, herních map, přes příběhové části, až po vyobrazení portrétů a předmětů. Člověk se po mapě pohybuje kartu po kartě, které se jeho postupem obrací a pod nimi se skrývá cesta dál, překážka, poklad nebo třeba nečekaná událost často utužující vztahy mezi partou dobrodruhů.
Či dojde na souboj, který probíhá na separátní desce, kde se proti sobě utkají karty hrdinů a nepřátel. Jde o takovou tu tahovou karetní klasiku - každá karta má určitý počet životů, sílu, obranu a set volitelných schopností, z nichž některé stojí speciální drahokamy, doplňující se po každém tahu. Roli hraje i náhoda, některé tahy vyžadují hod kostkou a s tím i dávku štěstí vedoucího k úspěchu nebo neúspěchu. U pozdějších soubojů je třeba strategizovat a přemýšlet, jinak se může lehce stát, že hra brzy skončí. Zejména u závěrečného souboje jsem se echt zapotil a vyplýtval valnou většinu předmětů, které jsem do té doby schraňoval na horší časy. Co se zpočátku zdá lehké, se postupem času stupňuje. Odměnou za každý vyhraný souboj je jak měna, za níž si lze ve městech zakoupit lepší výbavu, tak zkušenostní body. Existuje tu systém úrovní a postavy sílí dle toho, jak často se dostávají do křížku s nepřáteli. To by mohl být problém, jelikož na jedné desce můžou být aktivní pouze tři postavy. Naštěstí zkušenosti získává celá parta nehledě na to, koho si hráč zvolí do aktivního boje.
Je to veskrze naprosto geniální, skvěle působící a vypadající systém, který mě dokázal pohltit natolik, že jsem úplně vypustil prostředí karet a naplno se ponořil do onoho skvěle odvyprávěného příběhu, kde jsem byl sem tam nucen činit morální rozhodnutí. Jiné hry vypráví skrze propracovaný 3D svět a cinematické pasáže, tady to absolutně nebylo třeba. Bohatě postačil jeden hlas, hromada karet a hlavně úžasný hudební podkres. Znáte třeba NieR: Automatu? Představte si hudebně něco podobného, tedy melodie, co se vám i po krátké herní době zaryjí pod kůži. Ano, hra je relativně krátká, cca 10 hodin na jedno projití, i když budete pečlivě prozkoumávat okolí. Ale se snahou splnit veškeré výzvy na Steamu se může lehce zdvojnásobit, ne-li ztrojnásobit. Grafické ztvárnění má hra neméně působivé, pod rukou zkušeného umělce Kimihika Fujisaky vznikla řada krásně a osobitě ilustrovaných karet. Od prostředí, po samotné postavy, nebo monstra. Nechybí také typicky, leč vkusně poloobnažené ženy a osvalení, neméně poloobnažení muži.
Ke hře jsem se konečně dokopal až po letech a nelituju jediné koruny, co jsem za ni dal. Jde o unikátní herní požitek a takový ten klenot, ke kterému si výhradně najde cestu vybrané publikum. Již jsem si zakoupil zbytek trilogie a těším se, kam až mě další separátní příběhy zavedou. Ptáčci si cvrlikali, že se příběh možná odehrává ve stejném světě, jako Drakengard, tedy prequel NieRu. Že by jen shoda náhod?
Pokud máte rádi deskovky a chtěli byste prostřednictvím jedné takové prožít silný příběh podkreslený úžasnou hudbou a podmanivými ilustracemi, rozhodně neprohloupíte. A jestli jste přímo fanoušky Taroa Yokoa, nebo vás už dříve uchvátilo cokoliv ze série NieR a chtěli byste něco podobného ducha, potom je toto pro vás doslova povinností!
V první části trilogie Voice of Cards se vtělíme do role hrdiny (oficiálně Ashe, byť si ho lze libovolně pojmenovat), který je spolu se svou věrnou příšerkou Mar pověřen úkolem od samotné královny - vypátrat a zneškodnit draka. Na své cestě za ulovením bájného tvora naráží na energickou elfku Ridis, tajemnou Melanii, či slabomyslného, ale silného Bruna. Společně se jakožto jedna povedená parta vydávají napříč kontinentem, aby došli nejen vytoužené odměně, ale odhalili i leckterá tajemství, jež před nimi svět dosud ukrýval. Příběh zde rozhodně není úplně přímočarý a nabízí nejeden příběhový zvrat. Sám Ash má jisté kostlivce ve skříni, kteří se naplno projeví až v průběhu hry. Otisk kreativního režiséra Taroa Yokoa je zde víc než zjevný, není to typický hrdinský epos, kde by se nedělo nic zvláštního a dobro vždy zvítězilo nad zlem. Příběh má navíc hned několik konců, z nichž některé se odemknou až po prvním projití hrou.
Hra samotná je jinak typickým fantasy RPG s veškerými známými mechanikami, nicméně zabaleným do netypického hávu karetní deskovky. Všemu vévodí vypravěč, který se stará jak o klasickou naraci, tak si sem tam neodpustí různé sarkastické poznámky. Jeho místy až nezaujatý tón mi přišel hrozně vtipný, nicméně osobitý. Blízce mi připomínal podobně otráveně znějícího Grimoira Weisse z NieRu, takže jsem se s ním cítil jako doma. Vše se jinak odehrává na poli karet, jež tvoří celek - od hlavních nabídek, herních map, přes příběhové části, až po vyobrazení portrétů a předmětů. Člověk se po mapě pohybuje kartu po kartě, které se jeho postupem obrací a pod nimi se skrývá cesta dál, překážka, poklad nebo třeba nečekaná událost často utužující vztahy mezi partou dobrodruhů.
Či dojde na souboj, který probíhá na separátní desce, kde se proti sobě utkají karty hrdinů a nepřátel. Jde o takovou tu tahovou karetní klasiku - každá karta má určitý počet životů, sílu, obranu a set volitelných schopností, z nichž některé stojí speciální drahokamy, doplňující se po každém tahu. Roli hraje i náhoda, některé tahy vyžadují hod kostkou a s tím i dávku štěstí vedoucího k úspěchu nebo neúspěchu. U pozdějších soubojů je třeba strategizovat a přemýšlet, jinak se může lehce stát, že hra brzy skončí. Zejména u závěrečného souboje jsem se echt zapotil a vyplýtval valnou většinu předmětů, které jsem do té doby schraňoval na horší časy. Co se zpočátku zdá lehké, se postupem času stupňuje. Odměnou za každý vyhraný souboj je jak měna, za níž si lze ve městech zakoupit lepší výbavu, tak zkušenostní body. Existuje tu systém úrovní a postavy sílí dle toho, jak často se dostávají do křížku s nepřáteli. To by mohl být problém, jelikož na jedné desce můžou být aktivní pouze tři postavy. Naštěstí zkušenosti získává celá parta nehledě na to, koho si hráč zvolí do aktivního boje.
Je to veskrze naprosto geniální, skvěle působící a vypadající systém, který mě dokázal pohltit natolik, že jsem úplně vypustil prostředí karet a naplno se ponořil do onoho skvěle odvyprávěného příběhu, kde jsem byl sem tam nucen činit morální rozhodnutí. Jiné hry vypráví skrze propracovaný 3D svět a cinematické pasáže, tady to absolutně nebylo třeba. Bohatě postačil jeden hlas, hromada karet a hlavně úžasný hudební podkres. Znáte třeba NieR: Automatu? Představte si hudebně něco podobného, tedy melodie, co se vám i po krátké herní době zaryjí pod kůži. Ano, hra je relativně krátká, cca 10 hodin na jedno projití, i když budete pečlivě prozkoumávat okolí. Ale se snahou splnit veškeré výzvy na Steamu se může lehce zdvojnásobit, ne-li ztrojnásobit. Grafické ztvárnění má hra neméně působivé, pod rukou zkušeného umělce Kimihika Fujisaky vznikla řada krásně a osobitě ilustrovaných karet. Od prostředí, po samotné postavy, nebo monstra. Nechybí také typicky, leč vkusně poloobnažené ženy a osvalení, neméně poloobnažení muži.
Ke hře jsem se konečně dokopal až po letech a nelituju jediné koruny, co jsem za ni dal. Jde o unikátní herní požitek a takový ten klenot, ke kterému si výhradně najde cestu vybrané publikum. Již jsem si zakoupil zbytek trilogie a těším se, kam až mě další separátní příběhy zavedou. Ptáčci si cvrlikali, že se příběh možná odehrává ve stejném světě, jako Drakengard, tedy prequel NieRu. Že by jen shoda náhod?
Pokud máte rádi deskovky a chtěli byste prostřednictvím jedné takové prožít silný příběh podkreslený úžasnou hudbou a podmanivými ilustracemi, rozhodně neprohloupíte. A jestli jste přímo fanoušky Taroa Yokoa, nebo vás už dříve uchvátilo cokoliv ze série NieR a chtěli byste něco podobného ducha, potom je toto pro vás doslova povinností!
Titanfall 2