Že už více jak dvanáct let nevyšel žádný další díl série Splinter Cell mě až doteď nechávalo chladným. Stále jsem měl totiž v záloze Blacklist, k němuž jsem se dostal až letos. Teď už mě ale neexistence pokračování celkem začíná trápit, protože mi dochází stealth akce, které bych si ještě chtěl zahrát a na nějaké zlepšení v tomto ohledu to moc nevypadá. Teď však k samotnému Blacklistu.

Na Chaos Theory šestka nemá, ale jen o kousek. Jako největší mínus vidím nemožnost manuálního ukládání, které u stealth akcí hojně využívám. Kvůli automatickému ukládání jen na určitých místech jsem musel často opakovat někdy i značně dlouhé pasáže. Od obtížnosti perfekcionista mě to ale neodradilo.

Postupně jsem hru prošel všemi třemi styly a nejvíce se mi z nich zamlouval panter. Duch je také super, ale nutnost obcházení nepřátel bez jakéhokoli kontaktu s nimi (až na výjimky) mě nebaví tolik, jako jejich tichá likvidace (ať už smrtící nebo nesmrtící) a vyčištění všech lokací. V některých misích jsem se ale musel pěkně ohánět, abych dosáhl požadovaného hodnocení.

Jsem rád za návrat ke stealth postupu, který mi v Conviction chyběl. Hlavní mise jsou skvělé skoro všechny a mise od Grimm nebo Kobina také stály za to. Charlieho mise mi ale vůbec nesedly a do hry se podle mě nehodí a ty Briggsovi ani nejdou plnit sólo, takže na PC jsou po vypnutí serverů nedostupné. Z nepřátel mi nejvíce pili krev psy a v těsném závěsu za nimi těžkooděnci. Poradit se však dalo se všemi.

Příběh jsem moc nevnímal, ale ten zde hrál vždy spíše vedlejší roli a hlavní je zde hratelnost. Zrovna letos byly na Steam doplněny achievementy mimo těch, co nejdou splnit, což byl pro mě příjemný bonus. Posbíral jsem všechny flash disky a notebooky a zajal cíle vysoké hodnoty, co hra v současnosti umožňuje. Pořád doufám, že ještě někdy nový díl série vyjde nebo alespoň někdo vytvoří něco podobného. Z toho, co jsem nehrál, mě zaujal jenom nejnovější Thief, kterého také nejspíš někdy vyzkouším.