O existenci této hry jsem neměl ani tušení, zakoupil jsem ji jako součást bundlu Humble Choice. Hra si ale získala mou pozornost poté, co jsem zjistil, že za vývojem stojí game designerka, která stála za mými oblíbenými adventurami Heavy Rain nebo Beyond: Two Souls.
Po spuštění hry ihned bije do očí vizuální zpracování vycházející z natočeného materiálu s reálnými herci, které bylo následně převedeno do komiksové podoby. V prvních okamžicích mně tento styl moc nevyhovoval, ale postupem času jsem si zvyknul. Docela potěšilo zapojení herce Sama Douglase, kterého znám jako jednu z hlavních postav z Heavy Rain a zase hraje slušně řečeno pěknýho parchanta.
To příběh, ten mě pohltil prakticky od začátku. Obzvláště první kniha plná napětí z toho, co všechno se ještě stane během loupeže má výbornou a napínavou atmosféru. Líbí se mi, jak jsou jednotlivé scény proloženy krátkými flashbacky, které pokrývají příběhy hlavních postav a pomáhají se s nimi sžít. Na druhou stranu je v příběhu řada děr, které mi nedávají úplně smysl. Například když si na místě přepadení objeví máma Holtová a bez problému nakráčí přímo do obklíčené budovy, nebo i ten jejich útěk z motelu.
Druhá kniha mi pak přijde o něco slabší, ale s celkem silnými osudy jednotlivých postav, které jsou závislé na průběhu hry. Asi nejdrsnější mi přišla poprava Jaye, která byla naštěstí v poslední chvíli zastavena. Také se mi líbí, že když jsem si hru zahrál podruhé a volil jiné možnosti, tak jsem se dozvěděl i několik věcí, o kterých jsem v prvním průchodu neměl ponětí.
Trochu mě ale zklamal závěr, který mi přijde tak nějak na sílu ukončený nebo snad úmyslně otevřený? Těžko říct. Nicméně, když se všechny linky uzavíraly a najednou přišel cliffhanger v podobě vraždy dědy, říkal jsem si, že právě začíná kniha 3. Jenže to byl už konec. Každopádně o dědovi si z jeho chování a několika dialogů myslím, že má něco společného s Sharon. Že by to byl otec Jaye? Těžko říct.
Určitě musím vyzdvihnout hudební složku. Líbí se mi hudba v menu a ta na konci první knihy, která mi svým stylem připomínala písně od Johnyho Cashe. Později jsem zjistil, že je to cover jedné jeho písně.
Nulová očekávání, výborný zážitek. Tak nějak bych ve zkratce shrnul mé pocity z hraní této hry, která je pro mě prozatím největším kandidátem na překvapení roku.
Po spuštění hry ihned bije do očí vizuální zpracování vycházející z natočeného materiálu s reálnými herci, které bylo následně převedeno do komiksové podoby. V prvních okamžicích mně tento styl moc nevyhovoval, ale postupem času jsem si zvyknul. Docela potěšilo zapojení herce Sama Douglase, kterého znám jako jednu z hlavních postav z Heavy Rain a zase hraje slušně řečeno pěknýho parchanta.
To příběh, ten mě pohltil prakticky od začátku. Obzvláště první kniha plná napětí z toho, co všechno se ještě stane během loupeže má výbornou a napínavou atmosféru. Líbí se mi, jak jsou jednotlivé scény proloženy krátkými flashbacky, které pokrývají příběhy hlavních postav a pomáhají se s nimi sžít. Na druhou stranu je v příběhu řada děr, které mi nedávají úplně smysl. Například když si na místě přepadení objeví máma Holtová a bez problému nakráčí přímo do obklíčené budovy, nebo i ten jejich útěk z motelu.
Druhá kniha mi pak přijde o něco slabší, ale s celkem silnými osudy jednotlivých postav, které jsou závislé na průběhu hry. Asi nejdrsnější mi přišla poprava Jaye, která byla naštěstí v poslední chvíli zastavena. Také se mi líbí, že když jsem si hru zahrál podruhé a volil jiné možnosti, tak jsem se dozvěděl i několik věcí, o kterých jsem v prvním průchodu neměl ponětí.
Trochu mě ale zklamal závěr, který mi přijde tak nějak na sílu ukončený nebo snad úmyslně otevřený? Těžko říct. Nicméně, když se všechny linky uzavíraly a najednou přišel cliffhanger v podobě vraždy dědy, říkal jsem si, že právě začíná kniha 3. Jenže to byl už konec. Každopádně o dědovi si z jeho chování a několika dialogů myslím, že má něco společného s Sharon. Že by to byl otec Jaye? Těžko říct.
Určitě musím vyzdvihnout hudební složku. Líbí se mi hudba v menu a ta na konci první knihy, která mi svým stylem připomínala písně od Johnyho Cashe. Později jsem zjistil, že je to cover jedné jeho písně.
Nulová očekávání, výborný zážitek. Tak nějak bych ve zkratce shrnul mé pocity z hraní této hry, která je pro mě prozatím největším kandidátem na překvapení roku.
