Když Z ve své době vyšlo, snažilo se udělat real-time strategii trochu jinak než jen kopírováním Dune 2 nebo Command & Conquer. Koncept budování základny byl nahrazen obsazováním už existujících budov a území. Čím víc máte, tím rychleji budujete, což je velký tlak na rychlost. Neexistuje přístup s klidným budováním základy a silné armády, zde se musíte hýbat od první sekundy a střet s nepřítelem začne jen o málo později. Mise jsou díky tomu kratší, což je dobře, protože opakování je běžné. Neříkám, že existuje jen jeden správný postup hraní, ale první minuta dvě a koho pošlete co obsadit, je extrémně důležitá. Nezískáte-li dost území a budov, bude výhra hodně náročná nebo nemožná. Samotná rychlost hry může někomu vyhovovat, osobně to mám tak půl napůl. Ocením rychlejší hru na jednu dvě mise, když není moc času, ale jinak preferuji spíše pomalejší postup.

Pochválit musím i možnost využívání různých postupů, jinde běžně nedostupných. Například odstřelení řidiče tanku osamoceným pěšákem a jeho následné zabrání, různě silné APC podle druhu pěchoty nebo ničení mostů pod silnými jednotkami. Z je hodně známé díky svému zasazení. Ovládáte totiž roboty, ovšem s velmi lidským chováním. Hra se nebere vážně a pobaví skvělými hláškami a animacemi mezi misemi. Grafické zpracování je i dnes pěkné a především pěší jednotky stojí za pohled. Animace zestárly víc, ale atmosféru si udrželi. Té pomáhají i obličeje jednotek komentující hru. Obtížnost roste celkem rychle, ale díky struktuře misí dříve či později přijdete na funkční postup. Pokud stíháte, tak může dost pomoci i ruční ovládání jednotek - občas můžete jedním tankem zničit klidně tři nepřátelské a nějakou pěchotu k tomu. Celkově jde o zajímavou hru s dobrými nápady, ale vzpomínky jsem měl lepší než jak se to zdálo dnes. Ale rozhodně jsem rád, že mám Z konečně dohrané a pokud máte rádi trochu jiné RTS, tak mu dejte šanci.