U Last Light se budu možná trochu opakovat, ona je totiž hra prakticky stejná jako byl první díl (v Redux verzi)... jenže tady to vlastně nevadí.
Vážně, u Last Light máte pocit, jako byste sledovali druhou epizodu toho samého seriálu (nebo minisérie). Rozhraní i hratelnost je prakticky bezezměny a příliš se nerozšířil ani arzenál zbraní. Naopak třeba plamenoment chybí úplně. Vrací se i většina nepřátel a i ty podzemní tunely vám budou dost povědomé. Ale u Metra platí více než kde jinde otřepané "nespravuj, co není rozbité". Opět tak přichází famózní atmosféra ve skvělém zasazení a autoři i tentokrát servírují dostatečně různorodé úrovně aby hra dokázala strhnout.
Tísnivý pocit z Moskevského metra a pocit zmaru při výletech na povrch jsou opět parádní. Dávkování příběhu se od prvního dílu zlepšilo a story o snaze napravit jeden velký omyl, funguje na poměry žánru víc než dobře. Last Light tak velmi dobře zvládá i poklidné pasáže v osídlených stanicích, které jsou vždy příjemným místem pro vydechnutí a nepůsobí jen jako nezajímavé překážky v akci.
Hlavní hrdina Artyom toho příliš nevydrží (obtížnost Hardcore) ale oproti prvnímu dílu mi snad až na jeden moment s nedostatkem lékárniček nikdy nepřišlo, že bych měl nedostatek zdrojů ať už v podobě munice a filtrů do plynové masky. Vlastně jsem měl často zásobníky plné na maximum a to i při volbě "Surival" módu. Jen je trochu škoda, že v očekávání nedostatku jsem si drahocenné platidlo v podobě speciálních nábojů škudlil nakonec po celou hru a nekoupil za ně vůbec nic.
Pocit ze střelby je uspokojivý a zejména na šestirannou brokovnici jsem nedal dopustit. Střety s lidskými nepřáteli lze vyřešit většinou i potichoučku a hra s tímto přístupem ve svém designu jasně počítá. Osobně jsem ke kradnému postupu přistoupil až překvapivě často. Sice jsou občas nepřátele natvrdlí, ale mozek si v podzemí asi může dovolit lehce změknout :).
Redux verze nabízí i veškeré vydané DLC. V době psaní komentáře sice nemám odehrané všechny, jde však o vcelku zajímavé jednohubky. Někdy jde o relativně klasické úrovně v kůži jiné postavy, ale třeba taková Kshatriya nabízí zcela nový koncept hratelnosti.
Last Light je tak kousek, který má i po více než devíti letech stále co nabídnout. I když hra nevydrží příliš dlouho, budete se velmi dobře bavit ať už při boji s mutanty nebo s lidským póvlem v podobě nácků, komoušů a banditů, ale i u decentních lidských momentů u ohníčku na již takřka zapomenuté stanici obludy známé též jako Moskevské metro.
Hráno jako součást Herní výzvy 2022 – " 2. Cesta do středu země: Dohraj hru, jejíž převážná část se odehrává pod povrchem země ." – Hardcore varianta
Hodnocení na DH v době dohrání: 84 %; 218. hodnotící; digitální verze PSN
Vážně, u Last Light máte pocit, jako byste sledovali druhou epizodu toho samého seriálu (nebo minisérie). Rozhraní i hratelnost je prakticky bezezměny a příliš se nerozšířil ani arzenál zbraní. Naopak třeba plamenoment chybí úplně. Vrací se i většina nepřátel a i ty podzemní tunely vám budou dost povědomé. Ale u Metra platí více než kde jinde otřepané "nespravuj, co není rozbité". Opět tak přichází famózní atmosféra ve skvělém zasazení a autoři i tentokrát servírují dostatečně různorodé úrovně aby hra dokázala strhnout.
Tísnivý pocit z Moskevského metra a pocit zmaru při výletech na povrch jsou opět parádní. Dávkování příběhu se od prvního dílu zlepšilo a story o snaze napravit jeden velký omyl, funguje na poměry žánru víc než dobře. Last Light tak velmi dobře zvládá i poklidné pasáže v osídlených stanicích, které jsou vždy příjemným místem pro vydechnutí a nepůsobí jen jako nezajímavé překážky v akci.
Hlavní hrdina Artyom toho příliš nevydrží (obtížnost Hardcore) ale oproti prvnímu dílu mi snad až na jeden moment s nedostatkem lékárniček nikdy nepřišlo, že bych měl nedostatek zdrojů ať už v podobě munice a filtrů do plynové masky. Vlastně jsem měl často zásobníky plné na maximum a to i při volbě "Surival" módu. Jen je trochu škoda, že v očekávání nedostatku jsem si drahocenné platidlo v podobě speciálních nábojů škudlil nakonec po celou hru a nekoupil za ně vůbec nic.
Pocit ze střelby je uspokojivý a zejména na šestirannou brokovnici jsem nedal dopustit. Střety s lidskými nepřáteli lze vyřešit většinou i potichoučku a hra s tímto přístupem ve svém designu jasně počítá. Osobně jsem ke kradnému postupu přistoupil až překvapivě často. Sice jsou občas nepřátele natvrdlí, ale mozek si v podzemí asi může dovolit lehce změknout :).
Redux verze nabízí i veškeré vydané DLC. V době psaní komentáře sice nemám odehrané všechny, jde však o vcelku zajímavé jednohubky. Někdy jde o relativně klasické úrovně v kůži jiné postavy, ale třeba taková Kshatriya nabízí zcela nový koncept hratelnosti.
Last Light je tak kousek, který má i po více než devíti letech stále co nabídnout. I když hra nevydrží příliš dlouho, budete se velmi dobře bavit ať už při boji s mutanty nebo s lidským póvlem v podobě nácků, komoušů a banditů, ale i u decentních lidských momentů u ohníčku na již takřka zapomenuté stanici obludy známé též jako Moskevské metro.
Hráno jako součást Herní výzvy 2022 – " 2. Cesta do středu země: Dohraj hru, jejíž převážná část se odehrává pod povrchem země ." – Hardcore varianta
Hodnocení na DH v době dohrání: 84 %; 218. hodnotící; digitální verze PSN
Transistor
Pro: Špičková atmosféra; i napodruhé zajímavé zasazení; dobrý pocit ze střelby; slušný příběh i scénář
Proti: I v módu Survival je zdrojů až příliš; i přes své kvality prakticky stejné jako první díl