Rád pokouším hry. Jestli jsou dobré nebo špatné dle recenzí, na to moc nehledím. Anna je třeba jeden z těch příkladů, kterému jsem chtěl dát šanci. Vím, že se objevila ve Score, dlouho jsem odolával, ale jakmile přišel jeden pošmourně unavený večer po práci, neváhal jsem a hru s různým očekáváním spustil.

Hned v prvních momentech mě překvapilo prostředí, ve kterém se hra odehrává. Polorozpadlý mlýn někde v alpách. Určitě něco, co může a dokonce i umí vybudovat patřičně děsivou atmosféru. Hra mi nedala nic zadarmo, příběh mi vyprávěla v lyrických textech. Takže jsem se jal objevovat okolí. Za mnou zurčel potok, předemnou se povalovalo čerstvě spadané listí. Odkud ale? Nikde žádný strom, jen jeden - mrtvý.

Hra je po vzoru takové legendární Amnesia celá ve 3D. Přiznám se, že u těchto her se mi často stává, že buď mě snadno nadchnou a nebo mě ještě snadněji otráví. Vše je odvislé od prostředí, které se ve hře objeví. Jakmile jsem ale vstoupil do mlýna, logika šla totálně stranou. V mlýně se začnou dít nejen nadpřirozené věci, ale i příběh je Vám vyprávěn spíš minimalisticky, než abyste logicky hledali správný postup hrou. Pro mě je ale většinou právě ten příběh tou podstatou, která táhne podobné hry. Pokud nevím, co se ve hře děje, jak můžu vědět, jak mám postupovat?

Postup hrou je pak opravdu všechno, jen ne logický. Hra neobsahuje hodně místností, kde se děj odehrává. Nicméně jakmile něco provedete, prostředí se může výrazně změnit. Toho tvůrci zřejmě hojně využívali, aby navýšili množství obsahu a celkově hru něčím ozvláštnili a oživili. Blbý na tom všem ale je, že já vlastně nevím, co se v té chatě vůbec děje. Jako jasně, je tam nějaké nadpřirozeno. Ale jaké?

Hudební podkres by byl dobrý, kdyby se spouštěl v takovou chvíli, v jakou by bylo příhodno a nebyl to náhodný hudební výkřik do tmy. Při načítání mapy z místnosti do místnosti mi u kolonky "loading" tradičně zaječel nějakej mužskej hlas a já si říkal proč. Samozřejmě pokaždé jsem se málem posral, ale na atmosféru hry to vliv úplně nemělo.

Přiznám se, že bez návodu bych hru nedal. Nicméně zajímavé na hře jsou různé konce. Osobně k nepochopení té mytologie jsem ale usoudil, že rozdíly v tom nejkratším a nejdelším konci úplně nejsou. Jasně, hra by Vám toho měla říct víc, ale reálně Vám i tak neřekne skoro nic. Nejzajímavější momenty hry jsou pak hlavně nalezené knihy, ve kterých se toho dozvíte logicky nejvíc, ale navíc asi i to jediné, co Vám hra je schopná sdělit.

Anna chce pracovat s atmosférou. Tu určitě nějakou má, abych tedy nebyl úplně tak kritický. Třeba ta ponurost je tu z těch stěn cítit na míle daleko. No a jak říkám výše, byly tu momenty, u kterých jsem měl na krajíčku, abych si nestřík do textilu. Ty momenty byly hlavně ze hry a hlavně v momentech, kdy se na místě, kde předtím nic nebylo, něco nebo někdo (no spíš něco) objeví. Hudba, pravda, není špatná, ale přijde mi, že často hraje v nevhodnou chvíli. Nejhorší na psychiku pak bylo, když mi už asi půl hodiny místo hudby v pozadí někdo neustále pořvával. To jsem měl co dělat, aby to nesejmulo i mě. Celkově vzato je to ale počin, který za to hraní popravdě úplně nestojí. Hororovou atmosféru mám rád, ale musí mít nějaké opodstatnění. Tady to spíš působilo, jako když se tvůrci zhulili nějakým italským hašem a pak do hry valili nápady hlava nehlava, bez logiky, bez nápadu, bez skrupulí. Prostě jen tak ledabyle, aby ve hře něco bylo. No a jestli je to dobře nebo špatně, o tom asi ani netřeba polemizovat.

Občas jsem litoval momentu, že jsem vstoupil do chaty a po prvním ohlédnutí se neotočil a nešel zase do prdele. Hra by skončila, já bych měl pokoj a ve výsledku bych se dozvěděl jen o chlup míň o tom místě, než jsem se skutečně dozvěděl :-) Jo, přijít a odejít je totiž jeden z konců hry...:-D