K Harbingeru jsem se dostal přes známého, kterému jsem na letní brigádě sháněl hry (miloval Diablo a sháněl absolutně všechny jeho klony, jinak bych se o něm nikdy nedozvěděl.) a při té příležitosti jsem si tak nějak udělal jednu kopii i pro sebe. Harbingera jsem nainstaloval, vyzkoušel a hrál něco jiného. A pak na něj úplně zapomněl. Před nějakou dobou o něm mluvil Lukáš Grygar na rádiu Wave (ten známý se o Harbingeru dozvěděl právě z jeho recenze ve Score) a já zrovna přemýšlel, co bych si na svém starém herním notebooku na služební cesty zahrál. A tak jsem doma pohledal CDčko.

Harbinger by se dal charakterizovat jako takové chudé sci-fi Diablo, ale tak jednoduché to s ním zase není. Jistá inspirace tam je, stejně jako snaha autorů se svézt na jisté vlně hladu po takových hrách a jejich úspěchu. Začněmě ale od začátku, kdy si vybíráte postavu a přidělíte jí jméno. Na výběr jsou tři - člověk, robot a jakási mimozemšťanka. Zajímavé je, že všechny postavy mají úplně jiný HUD, menu, inventář, ale i mise a vlastně celou kampaň. Já hrál ale jen za člověka a hrát to za další postavy mě ani neláká.

Každopádně výběrem postavy si určíte i styl hraní, jakým budete hrát. Hra jaksi neobsahuje žádná kouzla, skilly, ani variabilitu zbraní. Člověk má k dispozici pušku a tak je jasné, že budete pobíhat po úrovních, střílet nepřátele, uhýbat jejich střelám, sbírat vybavení a vracet se na základnu. Sice je možné bojovat i na blízko (kdy některé pušky obsahují bajonet, podobně jako v Incubation: Battle Isle Phase Four), ale je to taková velká nouzovka. Jako když střílíte po nepřátelích, všechny je zabijete, ale ten poslední se k Vám s polovinou zdraví dostane a Vám zrovna dojde energie, už ho tím bajonetem dorazíte. Ale založit na tom herní styl nejde. Hra je v tomto ohledu strašně minimalistická - v inventáři máte jen zbraň, brnění a helmu. Sice můžete všechny tyto části doplňovat bonusovými gadgety, ale víc toho ve hře není. Což mi ale vůbec nevadilo, bylo osvěžující konečně v diablovce neřešit boty, rukavice, prsteny, opasky, amulety, nárameníky atd. Stejný minimalismus platí i pro levelování. Při získání nové úrovně dostanete tři body, které rozdělíte do čtyř vlastností - Melee, Ranged, Rigging a Health, přičemž ten Rigging je jakási technologická úroveň postavy, která jí umožňuje používat pokročilejší zbraně a zbroje. Osvědčilo se mi cpát všechny body do Ranged, občas pár bodíků do Rigging, pokud jste narazili opravdu na dobrou zbraň, která vyžadovala Rigging na určité hodnotě. Jinak věci např. levelem omezené nejsou. Věci jsou ale omezené postavou, za kterou hrajete, což mi přišlo jako největší nedomyšlenost hry. Pokud má hra tři postavy a každá má úplně jiné mise a jinou kampaň, pak moc nechápu, proč Vám neustále padají předměty pro všechny tři postavy. Můžete je sice prodávat, ale nevyužijete je a i když hra obsahuje truhlu, tak sdílet mezi ostatními postavami předměty nejdou.

I když ono to s tou truhlou není tak žhavé. Ve většině případů budete vybavení nechávat buď na zemi nebo se pro něj naopak pořád vracet a rozprodávat ho. I když získané peníze zase není moc za co utrácet. Inventář je totiž malý a brzy se zapojí. Truhla, která Vám přenese vybavení z mise do základny se totiž objeví jen v málokteré misi, a tak slouží spíš jen jako odkladiště pro věci, které se Vám sice hodí, ale ještě na ně nemáte Rigging.

Koncept hry funguje tak, že se na začátku objevíte ve Vaší lodi, odkud se teleportem přenášíte na různé předdefinované mise. V misi vždy něco seberete nebo někoho zabijete a vrátíte se zpět. V základně je jedna postava, která Vám dává úkoly a pak jeden prodavač. V první třetině zachráníte jednu velmi vyvinutou slečnu, která se na Vaši loď připojí, takže úkoly, které budete dostávat, budou rozprostřeny mezi postavy dvě. Rozhovory jsou sice nadabované, i když přímočaré a obsahují vždy jen dvě tlačítka - pokračování v rozhovoru a konec rozhovoru. Velmi zřídka se objeví i třetí možnost, jako když Vám dá maník za splnění 300 peněz a Vy můžete uhádat 350. Vzhledem k tomu, že už po první misi jsem byl za prodávání materiálu asi na 9 tisících, má to velký význam (to byla ironie). Nebo Vám prodavač řekne, že uvařil guláš z housenky a že ho můžete ochutnat, tak tam vzácně přibyde třetí tlačítko, kromě Trade a Exit možnost ho ochutnat, což mi přidalo asi 20 HP. Takových situací je ve hře ale zoufale málo a spočítali byste je na prstech jedné ruky. Na druhou stranu to opravdu podporuje přímou hratelnost - vůbec nemusíte číst, co se po Vás chce a nemusíte se bát, že vyberete špatnou možnost, něco si zablokujete nebo se na Vás postava třeba naštve.

Co si podle mě zaslouží velkou pochvalu, je stylizace, která mi připomínala Fallout Tactics: Brotherhood of Steel . Vím, že to nemusí sednout každému, ale já tuhle hru prostě miluju. Co se vývojářům povedlo, je variabilita prostředí a nepřátel. Ať už bojujete v kosmické lodi, temných kobkách, nějakém broučím hnízdě, na písečné planetě nebo na jakési vyvřelé hornině, prostředí vypadá kouzelně. To samé platí i pro nepřátele. Což je možná věc, kterou autoři plánovali jako jednu z mála věcí, u které by hráč musel nějak přemýšlet nebo se jí aspoň nějak zaobírat. Nepřátel je totiž mnoho druhů, útočí různými útoky a naopak na ně platí jiná munice. Po pár experimentech na začátku jsem ale přišel na to, že se vyplatí se soustředit jen na Plasma střely, a tomu všechno podřídíte. U zbraně budete řešit jen to, jestli má Plasma útok a na jaké ho má úrovni. Narvete ji rovněž jen gadgety, které přidávají bonus do Plasmy. Plasma je totiž univerzální a nemusíte ji vůbec řešit. Působí na všechny a dobrý plasmový útok sejme všechno. Na někoho působí hodně, na někoho méně, ale sundáte s tím všechno. Naopak třeba Corosion střely jsou opravdu skvělé na nepřátele s těžkými zbrojemi, ale nepřátelům beze zbroje neudělají nic. Poison útoky jsou skvělé na insektoidy a takové ty scifi psy, ale mechanickým nepřátelům neudělají nic. Na ty jsou naopak skvělé energetické střely, které ovšem zase nepůsobí na nic jiného. Elektrické střely jsou skvělé na statické věže, relativně i na živé cíle, ale jinak taky nic. A tak bych mohl pokračovat. Je to asi zajímavý nápad, ale při hratelnosti, s jakou se Harbinger hraje, to úplně postrádá smysl. Kor když nevíte, co Vás v následující misi čeká a museli byste to řešit buď metodou pokus omyl, nebo se buď hned vracet a pak to řešit nebo naopak pečlivě číst veškeré dialogy, které Vám napoví, kam se na další misi vydáte a co by Vás tam mohlo potkat. V řadě misí naopak funguje teleport jen jako vstup do mise a vrátit se jím nejde. Něco jako portál zpátky do základny ve hře není a Vy se tak prostě musíte prostřílet od teleportu Entrance do teleportu Exit.

Hře je často vyčítán stereotyp a jistá unylost, což mě před polovinou hry taky docela potkalo, pak jsem ale získal dobrou zbraň a měl Ranged na takové úrovni, že mě fakt bavilo všechno krájet a prokousávat se hrou dál. Hra to není určitě špatná - neobsahuje žádné bugy, glitche, mikrotransakce, slepá místa, zákysy a není ji problém nainstalovat a na první dobrou spustit ani na Windows 10, pokud najdete původní CDčko. Bohužel ale jaksi neobsahuje jaksi nic navíc. Ono pak záleží, jak to máte nastavené. Někomu vadí, že nepřináší nic nového, nic originálního, nic převratného a zapamatovatelného a dá jí nízké hodnocení. Mě ale docela její přímočarost sedla a absenci některých vopruz mechanik z Diabla jsem vyloženě uvítal - žádná stamina na běhání, předměty se ani nerozbíjejí ani neidentifikují, nestane se Vám, že se Vám vysypou všechny lektvary z opasku, že Vám zrovna došly svitky na teleporty nebo identifikaci, skončíte kdy chcete a kde chcete, nepřátelé se nerespawnují, atd. A jelikož nejsem náročný hráč, tak mi tohle ke spokojenému hraní docela i stačilo.