Celou filmovou trilogii Návratu do budoucnosti mám hodně rád. Viděl jsem ji nesčetněkrát, protože všechny díly jsem spolu s Hvězdnými válkami sledoval z gauče téměř pokaždé, když jsem byl nemocný. Hra navazuje na konec třetího dílu. Sice trochu kostrbatě, ale to je fuk, důležité je, že si mohu užívat další dobrodružství z tohoto univerza.

Poprvé jsem okusil epizodický formát, kterému jsem se dlouhá léta bránil a zjistil jsem, že to není úplně pitomý nápad, jak jsem se mylně domníval. Ke komu jinému v tomto případě zavítat, než k mistrům oboru Telltale Games. Pořád si stojím za tím, že rozehrát sérii a čekat na další díl je příšernost a nemusím to ani u seriálů, kde jde většinou jen o týden a ne o měsíc či ještě delší dobu. Pokud je však venku kompletní série, zahrát si několik večerů po sobě po jednom dílu není špatné a je to v podstatě jako dokončení nějaké delší úrovně či kapitoly v jakékoli jiné hře.

Marty má dle mě moc mladistvý hlas, ale všechno vynahrazuje Emmett Brown v podání Christophera Lloyda, který své vědátorské řeči vede se stejným zápalem, jako ve filmech. Hlavní zápletka je klasicky tvořena spory mezi rodinami McFlayů a Tannenů, tentokrát za doby prohibice a mafiánů, což je super. Je vidět, že hlavní cílovkou jsou fanoušci filmů, a tomu je uzpůsoben i humor a hudba, vycházející z té původní. Při volbě jména jsem se stal Michaelem Corleonem, protože jednu z hlavních postav Miami Vice ani Drsného Harryho jsem dle jména neznal a o koho se jedná jsem zjistil až při googlení.

Velkou výtku bych měl k ovládání pohybu Martyho, které mi připomnělo to z třetí Syberie. Jak myší, tak klávesami se chůze či běh ovládá opravdu špatně, ale je mi jasné, že klasické Point and click tu není kvůli konzolím. I kvůli tomu jsem si moc neužil běhání od jednoho přístroje k druhému během výroby paliva pro raketový vrták, i když to by asi stálo za prd i bez toho. Na další epizody se celkem těším a doufám ve větší časohrátky.