Je tomu asi už pět let, co jsem tenkrát rozehrál první díl The Banner Saga. Jak to tenkrát skončilo, tak to po pěti letech začalo. Jakoby nic, jakoby pět let nebyl žádný čas. Prostě jsem spustil druhý díl a jak kdybych hru nikdy nedokončil. To, jestli je to dobře, je otázkou...
The Banner Saga má krásný crowdfundingový příběh. Na Kickstarteru projekt party Amíků oslnil kdekoho. Ještě aby ne. V ryzím středověkém fantasy prostředí zkombinovali ne úplně ovlivnitelný simulátor pohybu karavany směřující za jasným cílem s předzvěstí kolikrát těžko rozluštitelných dialogů, a s nimi obtížných rozhodnutí, a tahové strategie formou soubojů, na které milovníci tahovek nikdy nezanevřou. To všechno v hezky kresleném prostředí, které přidává na atmosféře a s hudbou tak éterickou, že jim na ní spolupracovali i islandští Árstíðir.
Ti, kteří zažili jejich koncert třeba v Meetfactory před cirka těmi pěti lety, mi jistě dají za pravdu, že jejich snově éterická hudba stojí výrazně za atmosférou celé hry. Jak ona, tak i výše zmíněná překrásná grafika. Nebo neuvěřitelně podrobné dialogy, které se v rámci anglické obtížnosti řadí poměrně vysoko svojí popisností, ale zároveň Vás tak vpraví do děje, že budete mít co dělat, abyste z něj vybruslili a nechtěli během mžiku víc.
To, co je herní devizou je zároveň i problémem. Druhý díl je lautr némlich stejný od dílu prvního. Nepřináší nic vysloveně nového. Prostě pokračuje tam, kde první díl skončil. Nicméně kecal bych, kdybych uvedl, že nic nového druhý díl nenabídne. Máte tu nové rasy, pár nových postav s novými vlastnostmi a tréninkový tábor, kde si můžete potrénovat nově nabyté schopnosti. To v prvním díle nebylo, pravda. Co ale nezměnili, tak že druhý díl končí utnutej uprostřed vyprávění příběhu a je na Vás, jaký hře dáte čas, abyste ji zakončili i dílem třetím. Vyvrcholení tedy v případě druhého dílu je prakticky nulové, a přitom maximální. Těch příběhových výkrut je tu totiž za dobu hraní tolik, že Vám ani na první dobrou nedojde, co se zrovna v příběhu stalo. A přitom je to příběhový masakr v přímém přenosu.
The Banner Saga je jedinečná záležitost. Jedinečná svým nápadem. Řekl bych, že neexistuje druhá totožná hra, a že zřejmě k žádnému plagiátorství ani nikdy nedojde. Na dialozích, na hudbě, ale i na krásné grafice je totiž patrné, že jí tvořila banda šílenců, kteří spíše žijí ve fantastických světech, než v realitě. A druhou takovou bandu, abyste pohledali.
Na konec bych rád přispěl hudebním vzorkem ze hry. Třeba zaujme i Vás. Our Steps, To The Night od Árstíðir.
The Banner Saga má krásný crowdfundingový příběh. Na Kickstarteru projekt party Amíků oslnil kdekoho. Ještě aby ne. V ryzím středověkém fantasy prostředí zkombinovali ne úplně ovlivnitelný simulátor pohybu karavany směřující za jasným cílem s předzvěstí kolikrát těžko rozluštitelných dialogů, a s nimi obtížných rozhodnutí, a tahové strategie formou soubojů, na které milovníci tahovek nikdy nezanevřou. To všechno v hezky kresleném prostředí, které přidává na atmosféře a s hudbou tak éterickou, že jim na ní spolupracovali i islandští Árstíðir.
Ti, kteří zažili jejich koncert třeba v Meetfactory před cirka těmi pěti lety, mi jistě dají za pravdu, že jejich snově éterická hudba stojí výrazně za atmosférou celé hry. Jak ona, tak i výše zmíněná překrásná grafika. Nebo neuvěřitelně podrobné dialogy, které se v rámci anglické obtížnosti řadí poměrně vysoko svojí popisností, ale zároveň Vás tak vpraví do děje, že budete mít co dělat, abyste z něj vybruslili a nechtěli během mžiku víc.
To, co je herní devizou je zároveň i problémem. Druhý díl je lautr némlich stejný od dílu prvního. Nepřináší nic vysloveně nového. Prostě pokračuje tam, kde první díl skončil. Nicméně kecal bych, kdybych uvedl, že nic nového druhý díl nenabídne. Máte tu nové rasy, pár nových postav s novými vlastnostmi a tréninkový tábor, kde si můžete potrénovat nově nabyté schopnosti. To v prvním díle nebylo, pravda. Co ale nezměnili, tak že druhý díl končí utnutej uprostřed vyprávění příběhu a je na Vás, jaký hře dáte čas, abyste ji zakončili i dílem třetím. Vyvrcholení tedy v případě druhého dílu je prakticky nulové, a přitom maximální. Těch příběhových výkrut je tu totiž za dobu hraní tolik, že Vám ani na první dobrou nedojde, co se zrovna v příběhu stalo. A přitom je to příběhový masakr v přímém přenosu.
The Banner Saga je jedinečná záležitost. Jedinečná svým nápadem. Řekl bych, že neexistuje druhá totožná hra, a že zřejmě k žádnému plagiátorství ani nikdy nedojde. Na dialozích, na hudbě, ale i na krásné grafice je totiž patrné, že jí tvořila banda šílenců, kteří spíše žijí ve fantastických světech, než v realitě. A druhou takovou bandu, abyste pohledali.
Na konec bych rád přispěl hudebním vzorkem ze hry. Třeba zaujme i Vás. Our Steps, To The Night od Árstíðir.
The World Next Door
Pro: To, co Vás uchvátilo na prvním díle pokračuje v naprosto stejném duchu. Takže paráda.
Proti: Tak jak první díl skončil, tak druhý díl začíná. Jak druhý díl skončí, tak třetí díl začne. Víceméně.