Konečně si můžu po dvouleté pauze odškrtnout nechvalně proslulého Simona Sorcerera 3D. A řekněme si to na rovinu - tahle je ztělesněné zlo.
Většinou nezačínám u technického zpracování, ale tady se to jinak nedá. Grafika Vám dá hned na začátku pořádné K.O:, protože něco tak hnusného by odpovídalo českým pokusům z půlky 90. let. Naprosto odfláknutá, dětinská malba přírody s minimem detailů, kterou střídá ještě odpornější město s krabicoidním prostředí ve stylu prvního Wolfensteina. Doslova k zblití je ptačí pohled při létání s duhovým ptákem. Jak tohle mohl někdo vypustit do světa v roce 2002?
Samozřejmě to není všechno. Kamera kouká všude, jen ne tam kam potřebujete, hrdinovi se sekají pohyby, textury se rozpadají, zvuk se zasekává, nebo vypadává. V průběhu druhé kapitoly mě dostihl bug, který mě zabránil v hraní před 2 lety, kdy jsem plánoval dohrát celou sérii. Kamera jede ve smyčce a každý pohyb se o 1-2 sekundy později zopakuje. Žádné řešení jsem nenašel, podpora na GOGu nepomohla, stejně jako kombinace různých grafických nastavení, vypnutí jednoho jádra, emulace NGlide. Nakonec pomohlo přepnout do kompatibility s WIN95, což sice znásobilo doby loadingu a během animací a loadingů se rozpadl zvuk, ale dalo se to dohrát.
V nadávání můžu pokračovat i v rámci hratelnosti. Dementní ovládání inventáře - pokud si tlačítko inventáře nastavíte na jinou klávesu než Space, smiřte se s tím, že pouze Spacem z něj vyjedete. Hned na začátku jsem ani netušil jak vyjet z inventáře, či jak se dostat do menu pro ukládání. Kombinace v inventáři Simon občas okomentuje, občas ne, takže nevíte zda to něco dělá nebo ne.
Prostředí je hnusné a proto v rámci sadismu je obrovské, prázdné a pochopitelně bez mapy. Jedinou mapu uvidíte, když se teleportujete pomocí "Tardis" telefonních budek (jeden z mála slušných nápadů). Budky ale nevedou všude a časem Vám nezbyde, než si zapamatovat kde co je. Nic jiného Vám nezbyde, protože většinu hry trávíte šílenými a nesmyslnými úkoly, běháním od lokaci k lokaci a zkoušením co by šlo udělat. Mě pomohlo si lokace vypsat a k nim věci co bych mohl/měl udělat. Ve hře jsem naběhal desítky, stovky kilometrů. Aby ta herní pruda byla co největší, tak každou pitomou místnost hra nekonečně dlouho loaduje.
Jak jsem říkal, puzzly jsou šílené, s naprosto nefér řešeními, často zafunguje pixelhunting, který ve 3D dostává nový rozměr. Hra je doslova přecpaná různými akčními a šíleně těžkými mezihrami (ty zkur** ohňostroje jsem zkoušel snad 20*). Narazil jsem i na dead end - kdy jsem pixlu na motýly použil k rybolovu dynamitem a pak přišel o možnost sbírat motýly a získat peníze. Které mimochodem ve hře potřebujete k vyhrání klíčových předmětů. Vrchol všeho je finální puzzle. Abyste otevřeli CD mechaniku počítače, musíte na reálném počítači udělat totéž. Sranda je, pokud hrajete verzi z GOGu, musel jsem do mechaniky dát jedno staré CD a pak to fungovalo. Ještě větší sranda musí být když někdo mechaniku nemá, na internetu žádný návod není.
Jediné co funguje je humor a jakžtakž příběh. Humor je opět geniální plný dokonalých shazovaček, vtípků, nekorektního humoru, dojde i na muslimy, což by si dneska nikdo netroufl. Simon prolamuje čtvrtý rozměr, ví že je hrdinou hry, trefuje se do klišé filmů, her, kritizuje vývojáře, zkrátka paráda. Bohužel pod tím vším jsem si všiml, že Simon je ve trojce naprostý sociopat, který jde přes mrtvoly - mrtvá těla se hromadí díky jeho neschopnosti, lhostejnosti a někdy i jeho přičiněním a v Simonovi to nevzbudí žádné emoce.
Příběh je klasický - Simon se po konci dvojky probouzí opět se svým tělem i duší a zjišťuje, že Sordid opět chce zničit vesmír a že se musí obětovat aby ho zastavil. První tři kapitoly se z něj ale nedovíme ani ň a když se hra jakžtakž rozjede, zabije to naprosto konec. Sordid zmizí, Simon je bez těla, osudy dalších hrdinů neznámé a objeví se dvojník... a game over.
Za ten humor a občas náznak slušného příběhu 30%, ovšem herně je to naprostý odpad.
Většinou nezačínám u technického zpracování, ale tady se to jinak nedá. Grafika Vám dá hned na začátku pořádné K.O:, protože něco tak hnusného by odpovídalo českým pokusům z půlky 90. let. Naprosto odfláknutá, dětinská malba přírody s minimem detailů, kterou střídá ještě odpornější město s krabicoidním prostředí ve stylu prvního Wolfensteina. Doslova k zblití je ptačí pohled při létání s duhovým ptákem. Jak tohle mohl někdo vypustit do světa v roce 2002?
Samozřejmě to není všechno. Kamera kouká všude, jen ne tam kam potřebujete, hrdinovi se sekají pohyby, textury se rozpadají, zvuk se zasekává, nebo vypadává. V průběhu druhé kapitoly mě dostihl bug, který mě zabránil v hraní před 2 lety, kdy jsem plánoval dohrát celou sérii. Kamera jede ve smyčce a každý pohyb se o 1-2 sekundy později zopakuje. Žádné řešení jsem nenašel, podpora na GOGu nepomohla, stejně jako kombinace různých grafických nastavení, vypnutí jednoho jádra, emulace NGlide. Nakonec pomohlo přepnout do kompatibility s WIN95, což sice znásobilo doby loadingu a během animací a loadingů se rozpadl zvuk, ale dalo se to dohrát.
V nadávání můžu pokračovat i v rámci hratelnosti. Dementní ovládání inventáře - pokud si tlačítko inventáře nastavíte na jinou klávesu než Space, smiřte se s tím, že pouze Spacem z něj vyjedete. Hned na začátku jsem ani netušil jak vyjet z inventáře, či jak se dostat do menu pro ukládání. Kombinace v inventáři Simon občas okomentuje, občas ne, takže nevíte zda to něco dělá nebo ne.
Prostředí je hnusné a proto v rámci sadismu je obrovské, prázdné a pochopitelně bez mapy. Jedinou mapu uvidíte, když se teleportujete pomocí "Tardis" telefonních budek (jeden z mála slušných nápadů). Budky ale nevedou všude a časem Vám nezbyde, než si zapamatovat kde co je. Nic jiného Vám nezbyde, protože většinu hry trávíte šílenými a nesmyslnými úkoly, běháním od lokaci k lokaci a zkoušením co by šlo udělat. Mě pomohlo si lokace vypsat a k nim věci co bych mohl/měl udělat. Ve hře jsem naběhal desítky, stovky kilometrů. Aby ta herní pruda byla co největší, tak každou pitomou místnost hra nekonečně dlouho loaduje.
Jak jsem říkal, puzzly jsou šílené, s naprosto nefér řešeními, často zafunguje pixelhunting, který ve 3D dostává nový rozměr. Hra je doslova přecpaná různými akčními a šíleně těžkými mezihrami (ty zkur** ohňostroje jsem zkoušel snad 20*). Narazil jsem i na dead end - kdy jsem pixlu na motýly použil k rybolovu dynamitem a pak přišel o možnost sbírat motýly a získat peníze. Které mimochodem ve hře potřebujete k vyhrání klíčových předmětů. Vrchol všeho je finální puzzle. Abyste otevřeli CD mechaniku počítače, musíte na reálném počítači udělat totéž. Sranda je, pokud hrajete verzi z GOGu, musel jsem do mechaniky dát jedno staré CD a pak to fungovalo. Ještě větší sranda musí být když někdo mechaniku nemá, na internetu žádný návod není.
Jediné co funguje je humor a jakžtakž příběh. Humor je opět geniální plný dokonalých shazovaček, vtípků, nekorektního humoru, dojde i na muslimy, což by si dneska nikdo netroufl. Simon prolamuje čtvrtý rozměr, ví že je hrdinou hry, trefuje se do klišé filmů, her, kritizuje vývojáře, zkrátka paráda. Bohužel pod tím vším jsem si všiml, že Simon je ve trojce naprostý sociopat, který jde přes mrtvoly - mrtvá těla se hromadí díky jeho neschopnosti, lhostejnosti a někdy i jeho přičiněním a v Simonovi to nevzbudí žádné emoce.
Příběh je klasický - Simon se po konci dvojky probouzí opět se svým tělem i duší a zjišťuje, že Sordid opět chce zničit vesmír a že se musí obětovat aby ho zastavil. První tři kapitoly se z něj ale nedovíme ani ň a když se hra jakžtakž rozjede, zabije to naprosto konec. Sordid zmizí, Simon je bez těla, osudy dalších hrdinů neznámé a objeví se dvojník... a game over.
Za ten humor a občas náznak slušného příběhu 30%, ovšem herně je to naprostý odpad.
Jack Keane 2: The Fire Within