Asi zhruba do půlky jsem byl připravený Still Life 2 udělat obhajobu a trošku ji zlepšit hodnocení. Ano hned na začátku jsem si všiml, že 3D grafika vypadá hůř, než v prvním díle, že kamera zlobí a že na velkolepé filmečky můžu zapomenout. Ale bavilo mě to.
Uplynuly 4 roky a Viktorie McPherson je zpět v FBI a opět pátrá po sériovém vrahovi. Z televizní obrazovky to sleduje Paloma Hernandezová, která Viktorii neustále kritizuje, že ho ještě nedopadla - dokud se nestane sama obětí. A tak tu máme opět střídání postav i herních stylů. Paloma se snaží uniknout z vrahova sídla hrůzy, který si s ní hraje na Saw - různé místnosti a nutnost plnit úkoly, aby se dostala dál (elektrické křeslo!). Viktorie sleduje stopu, ale ne dlouho. Brzy zachytí nouzový hovor Palomy a s parťákem, místní šerifkou a armádou policajtů obsazuje vrahovo sídlo. Krůček po krůčku, místnost po místnosti sbírá, porovnává a analyzuje důkazy, otevírá cesty dál a blíží se odhalení identity vrahouna.
A mě to celkem bavilo. Victorie má naprosto úžasný CSI kufřík, který sám analyzuje a srovnává důkazy (že by inspirace v Sinking Island?), barák je docela zajímavý a postup rychlý. A pak přijde zvrat, u kterého jsem si zaklepal na čelo jeden psychopat pobije sám armádu policajtů?. A vyšetřovačka se mění v survival v domě plném pastí a blíží se finální střetnutí s psychopatem. Bohužel tím to nekončí.
Scénáristi začnou valit zvraty, které by nevymyslel ani pacient v Černovicích/Bohnicích po lobotomii a které zpětně absolutně nedávají smysl a převrací celý děj na hlavu. A ani se to nepokouší nějak srozumitelně vysvětlit. Nemá smysl to ani spoilovat, musel bych se vzteknout. Tyhle zvraty prodlužují hraní doslova do nekonečna a člověk se modlí ať už to proboha skončí.
Samozřejmě ruku v ruce s tím jde hratelnost. Pohodový a logický postup se mění v nekonečné úmorné pobíhání domem sem a tam po stále stejných lokacích, kde se navíc neustále něco mění a přibývají aktivní místa. Nad půlkou věcí i po nakouknutí do návodu přemýšlíte jak jsem to doprdele měl vědět (hlavně různé kódy). Každou chvíli musíte něco honem rychle na čas vyřešit a absolutně netušíte jak. A většinou tak, že se někde aktivovalo dosud neaktivní místo (mrazící box či prkno ve skříni jsou dokonalé příklady). Já teda nepotřebuju v adventuře adrenalin, já si chci v klidu zkoumat, kombinovat a puzzlit.
Co už vůbec nepotřebuju je omezený inventář! Fakt by mě zajímalo, kterého idiota to napadlo, protože něco podobného jsem viděl naposledy v Kyrandii, která si to v ranných devadesátkách mohla dovolit. Takže kromě příběhového běhání běháte ještě mezi skříněmi, kam si skládáte haraburdí, které by jinak hrdinka neunesla.
Co víc napsat? Po slušné první půlce to vezme takový sešup herně i příběhově, že to snad museli dělat jiní tvůrci. Za tu všechnu námahu je tu odfláklé a kratičké outro. Jediné co jakžtakž dávalo zpětně smysl je odhalení vraha z prvního dílu. Jinak si Still Life 2 svoje hodnocení tady naprosto zaslouží.
Uplynuly 4 roky a Viktorie McPherson je zpět v FBI a opět pátrá po sériovém vrahovi. Z televizní obrazovky to sleduje Paloma Hernandezová, která Viktorii neustále kritizuje, že ho ještě nedopadla - dokud se nestane sama obětí. A tak tu máme opět střídání postav i herních stylů. Paloma se snaží uniknout z vrahova sídla hrůzy, který si s ní hraje na Saw - různé místnosti a nutnost plnit úkoly, aby se dostala dál (elektrické křeslo!). Viktorie sleduje stopu, ale ne dlouho. Brzy zachytí nouzový hovor Palomy a s parťákem, místní šerifkou a armádou policajtů obsazuje vrahovo sídlo. Krůček po krůčku, místnost po místnosti sbírá, porovnává a analyzuje důkazy, otevírá cesty dál a blíží se odhalení identity vrahouna.
A mě to celkem bavilo. Victorie má naprosto úžasný CSI kufřík, který sám analyzuje a srovnává důkazy (že by inspirace v Sinking Island?), barák je docela zajímavý a postup rychlý. A pak přijde zvrat, u kterého jsem si zaklepal na čelo jeden psychopat pobije sám armádu policajtů?. A vyšetřovačka se mění v survival v domě plném pastí a blíží se finální střetnutí s psychopatem. Bohužel tím to nekončí.
Scénáristi začnou valit zvraty, které by nevymyslel ani pacient v Černovicích/Bohnicích po lobotomii a které zpětně absolutně nedávají smysl a převrací celý děj na hlavu. A ani se to nepokouší nějak srozumitelně vysvětlit. Nemá smysl to ani spoilovat, musel bych se vzteknout. Tyhle zvraty prodlužují hraní doslova do nekonečna a člověk se modlí ať už to proboha skončí.
Samozřejmě ruku v ruce s tím jde hratelnost. Pohodový a logický postup se mění v nekonečné úmorné pobíhání domem sem a tam po stále stejných lokacích, kde se navíc neustále něco mění a přibývají aktivní místa. Nad půlkou věcí i po nakouknutí do návodu přemýšlíte jak jsem to doprdele měl vědět (hlavně různé kódy). Každou chvíli musíte něco honem rychle na čas vyřešit a absolutně netušíte jak. A většinou tak, že se někde aktivovalo dosud neaktivní místo (mrazící box či prkno ve skříni jsou dokonalé příklady). Já teda nepotřebuju v adventuře adrenalin, já si chci v klidu zkoumat, kombinovat a puzzlit.
Co už vůbec nepotřebuju je omezený inventář! Fakt by mě zajímalo, kterého idiota to napadlo, protože něco podobného jsem viděl naposledy v Kyrandii, která si to v ranných devadesátkách mohla dovolit. Takže kromě příběhového běhání běháte ještě mezi skříněmi, kam si skládáte haraburdí, které by jinak hrdinka neunesla.
Co víc napsat? Po slušné první půlce to vezme takový sešup herně i příběhově, že to snad museli dělat jiní tvůrci. Za tu všechnu námahu je tu odfláklé a kratičké outro. Jediné co jakžtakž dávalo zpětně smysl je odhalení vraha z prvního dílu. Jinak si Still Life 2 svoje hodnocení tady naprosto zaslouží.
Jack Keane 2: The Fire Within