Textové adventury Emily Short, které jsem dosud hrál, spojuje výrazný styl i zápletka, nadprůměrné technické zpracování, ale i jistý pocit nedokončenosti. City of Secrets, navzdory tomu, že obsahuje nejvíce textu, se v tomto hrám jako Bronze, Glass, nebo Galatea, podobá.
Hra si mne navíc získávala delší dobu - asi i proto, že unikátní svět, ve kterém koexistuje magie i věda je popisován poměrně střídmě a hůře se mi vizualizoval. S postupem doby a s přibývajícími informacemi se to ale lepšilo a nakonec mne hra dost vtáhla. Byť paradoxně, ve chvíli, kdy vše začne dávat smysl, se z explorativní části dostanete do části lineární, kde už v zásadě jen sleduje děj a zasahujete do něj jen mírně.
Příběh samotný je o tom, že se ve městě, kde se neočekávaně octnete, dostanete do střetu mezi dvěma mocenskými frakcemi a jedné z nich se snažíte pomoct. Kdo je tajemná Evaine? Kdo jsou Gnostikové? Proč je ve městě stále den? Proč jsou všude bezpečnostní kamery? To jsou otázky, na které budete hledat odpovědi v prvé řadě obsáhlými rozhovory s množstvím postav, na které ve městě, které obsahuje přes 50 lokací, narazíte. Rozhovory jsou přitom realizovány částečně parserem a částečně výběrem z voleb myší (když téma, na které se přes parser zeptáte, lze dále větvit). Hádanek je ve standardním režimu pomálu a do návodu jsem se musel podívat jedinkrát na samotném konci, a to jen proto, že jsem daný příkaz zadal maličko jinak, než jsem měl. Hra je to tedy snadná a těch pár hádanek má i vícero řešení. Charakterizoval bych ji jako explorativní textovou adventuru s mnoha konverzacemi.
Příběh se na konci, byť některé otázky zůstanou nezodpovězené, celkem uspokojivě uzavře a měl jsem dokonce i pocit určitého prožitého dobrodružství. Z toho důvodu hodnotím tuto hru Emily Short zatím nejvýše, byť kvalitám her jako Anchorhead, Varicella nebo A Mind Forever Voyaging (které se podobá nejvíce), stále nedosahuje. Kvůli její originalitě, místy magickému a inteligentnímu stylu, širokodechosti a přístupnosti (hra obsahuje i mapu) si ale bezesporu zaslouží, aby nebyla opomíjena.
Hra si mne navíc získávala delší dobu - asi i proto, že unikátní svět, ve kterém koexistuje magie i věda je popisován poměrně střídmě a hůře se mi vizualizoval. S postupem doby a s přibývajícími informacemi se to ale lepšilo a nakonec mne hra dost vtáhla. Byť paradoxně, ve chvíli, kdy vše začne dávat smysl, se z explorativní části dostanete do části lineární, kde už v zásadě jen sleduje děj a zasahujete do něj jen mírně.
Příběh samotný je o tom, že se ve městě, kde se neočekávaně octnete, dostanete do střetu mezi dvěma mocenskými frakcemi a jedné z nich se snažíte pomoct. Kdo je tajemná Evaine? Kdo jsou Gnostikové? Proč je ve městě stále den? Proč jsou všude bezpečnostní kamery? To jsou otázky, na které budete hledat odpovědi v prvé řadě obsáhlými rozhovory s množstvím postav, na které ve městě, které obsahuje přes 50 lokací, narazíte. Rozhovory jsou přitom realizovány částečně parserem a částečně výběrem z voleb myší (když téma, na které se přes parser zeptáte, lze dále větvit). Hádanek je ve standardním režimu pomálu a do návodu jsem se musel podívat jedinkrát na samotném konci, a to jen proto, že jsem daný příkaz zadal maličko jinak, než jsem měl. Hra je to tedy snadná a těch pár hádanek má i vícero řešení. Charakterizoval bych ji jako explorativní textovou adventuru s mnoha konverzacemi.
Příběh se na konci, byť některé otázky zůstanou nezodpovězené, celkem uspokojivě uzavře a měl jsem dokonce i pocit určitého prožitého dobrodružství. Z toho důvodu hodnotím tuto hru Emily Short zatím nejvýše, byť kvalitám her jako Anchorhead, Varicella nebo A Mind Forever Voyaging (které se podobá nejvíce), stále nedosahuje. Kvůli její originalitě, místy magickému a inteligentnímu stylu, širokodechosti a přístupnosti (hra obsahuje i mapu) si ale bezesporu zaslouží, aby nebyla opomíjena.
