Artran
Bronze vznikl původně jako tzv. speed-IF, což jsou interaktivní prózy s minimální herní dobou. Často obsahují jen několik málo pohybů, jednu lokaci atp. Emily Short ale hru přepracovala a rozšířila, takže je možné ji srovnávat s kratšími hrami od Infocomu. Od nich se však liší nadstandardními možnostmi parseru a interface, který hráči např. umožňuje pohybovat se mezi lokacemi zámku jediným příkazem, nechat si vypsat seznam prozkoumaných předmětů s místy, kde se nachází, v hlavičce hry je uveden celkový počet místností (55) s informací, kolik z nich jste již prozkoumali, a také všechny možné východy z místnosti, kde se aktuálně nacházíte. Navíc se v Bronze není možné dostat do slepé uličky, což není v interaktivních prózách založených na hádankách dodnes nijak neobvyklé.
Jak už je zmíněno v popisku, hrajete za postavu panny, jež se vrací na netvorův zámek po lhůtě, kterou ji dal. Vstupujete tak do prostředí, které je neznámé vám, ale známé herní postavě. Tím je ovlivněn i vypravěčský modus, neboť panna prostředí v určitých momentech komentuje a při prozkoumání určité věci nebo místnosti se objevují flashbacky událostí, které panna s netvorem zažila. Popisy komnat, zahrady a podzemí fantastického zámku navozují místy až Cocteauovskou atmosféru a doplňují archetypálnost pohádky o surreálnost snu (příkladem budiž místnost v podobě obřích přesýpacích hodin). Autorčin rukopis je pak znát v jemné podvratné ironii, která prostupuje kontrastní pozice mužských a ženských postav. Emily Short navíc zkřížila pohádku s geografií Itálie a ozvuky její vyfabulované historie, což do děje vnáší sice nezvyklé, ale konzistentní exotično.
Přestože je Bronze zatím tou nejlepší hrou, kterou jsem od Emily Short hrál, vytkl bych jí jednoduchost příběhu, což v kontrastu s množstvím místností, jež nelze mnohdy dostatečně dopodrobna prozkoumat, navozuje dojem jistého prázdna. Hádanky pak, přes jejich půvab (vyvolávání služebníků a objevování magických předmětů), působí jako vycpávka, která má hru zvětšit a pouze zkomplikovat cestu k osvobození netvora (nebo jeho potrestání, hra má čtyři konce), namísto toho, aby byly logicky vestavěny do příběhu. Hra by podle mého soudu měla být buď o něco hutnější, nebo obsahovat více zvratů a věcí k prozkoumání. Předpokládám, že je to důsledek procesu, jakým vznikla a zamrzí to, neboť potenciál tu je veliký. Ostatně, po Bronze jsem již vskutku velmi zvědav na některý z od počátku ambiciózních projektů Emily Short (Metamorphoses, Savoir-Faire, City of Secrets a Counterfeit Monkey).
Jak už je zmíněno v popisku, hrajete za postavu panny, jež se vrací na netvorův zámek po lhůtě, kterou ji dal. Vstupujete tak do prostředí, které je neznámé vám, ale známé herní postavě. Tím je ovlivněn i vypravěčský modus, neboť panna prostředí v určitých momentech komentuje a při prozkoumání určité věci nebo místnosti se objevují flashbacky událostí, které panna s netvorem zažila. Popisy komnat, zahrady a podzemí fantastického zámku navozují místy až Cocteauovskou atmosféru a doplňují archetypálnost pohádky o surreálnost snu (příkladem budiž místnost v podobě obřích přesýpacích hodin). Autorčin rukopis je pak znát v jemné podvratné ironii, která prostupuje kontrastní pozice mužských a ženských postav. Emily Short navíc zkřížila pohádku s geografií Itálie a ozvuky její vyfabulované historie, což do děje vnáší sice nezvyklé, ale konzistentní exotično.
Přestože je Bronze zatím tou nejlepší hrou, kterou jsem od Emily Short hrál, vytkl bych jí jednoduchost příběhu, což v kontrastu s množstvím místností, jež nelze mnohdy dostatečně dopodrobna prozkoumat, navozuje dojem jistého prázdna. Hádanky pak, přes jejich půvab (vyvolávání služebníků a objevování magických předmětů), působí jako vycpávka, která má hru zvětšit a pouze zkomplikovat cestu k osvobození netvora (nebo jeho potrestání, hra má čtyři konce), namísto toho, aby byly logicky vestavěny do příběhu. Hra by podle mého soudu měla být buď o něco hutnější, nebo obsahovat více zvratů a věcí k prozkoumání. Předpokládám, že je to důsledek procesu, jakým vznikla a zamrzí to, neboť potenciál tu je veliký. Ostatně, po Bronze jsem již vskutku velmi zvědav na některý z od počátku ambiciózních projektů Emily Short (Metamorphoses, Savoir-Faire, City of Secrets a Counterfeit Monkey).
