Není nad to jednou za čas zaexperimentovat a zkusit něco, co byste třeba za normálních okolností vůbec nezkusili. Výsledek dobře odvedených pár hodin hraní pak padlo na záležitost AER Memories of Old, která mě překvapila víc, než bych vůbec kdy tušil. Tedy dost!

Koncept hry je neskutečně pohádkovej a silně pozitivní. Ač zachraňujete svět, tak to děláte neotřelou a neagresivní formou. Jestli totiž hra něco má, tak absenci násilí, čímž mě mile překvapila. Navíc i postava Auk je takový pačlověk šmrcnutý s ptákem, který když se přepne do módu letu, tak se přetransformuje na letícího barevného ptáka s křídly širší než rozvor kol Toyoty Tacomy. A v tu chvíli vlastně začíná ten správný úsek hry. V momentě, kdy letíte nad vznášející se krajinou a postupně objevujete ostrůvek po ostrůvku, je to všechno tak příjemně milé, že nemáte důvod z tohoto světa vůbec odcházet.

Hra ale není jenom o konceptu nadpozemsky krásného letu nad neméně krásnými ostrůvky země levitujícími kdesi v mracích. Dostanete se i do různých jeskyní a komplexů chrámů, kde musíte získávat klíče a pootevírat dveře skákáním po jednotlivých prostorových úrovních, což mi připomnělo skákačky typu Croc, které jsem hrával, když mi bylo snad ani ne náct.

Příběh hry je takový nemastný, neslaný. Prodíráte se sérií dialogů, které se snaží být hodně abstraktní a navíc ještě k tomu takové magicky afektované, že Vás to prostě přestane bavit číst hned v prvních minutách. Pořád tu ale máte samotný let, u kterého jsem si přišel, jako káňata, poštolky nebo jestřábi, kteří mi každý podzim korzují před autem, když se snažím z práce dovalit domů, abych si na chvíli dáchnul od životní rutiny.

AER Memories of Old je příjemný kousek. Není dlouhý, má pár příjemných nápadů a navíc v ní nezažijete zbla zlého, i přesto, že proti zlu bojujete. I grafika je taková kostičkově hravá, barevná, zábavná, že prostě neexistuje důvod, proč byste se na hru museli zlobit. Já si ji těch pár hodin užil a rozhodně je nevnímám jako ztrátu času.