Příběhy odehrávající se v komorním, uzavřeném prostoru odstřiženého od civilizace sněhovým peklem mě budou vždy fascinovat. Ne nadarmo bych mezi své oblíbené filmy zařadil Věc Johna Carpentera, Osm Hrozných Quentina Tarantina, Vražda v Orient expressu Kennetha Branagha, či Osvícení filmového solitéra Stanleyho Kubricka a s troškou fantazie i Vetřelce Ridleyho Scotta, protože přeci jenom je ve vesmíru 270 stupňů pod nulou.
Co se týče videoher, zasazených do podobných kulis, tak tápu. Z hlavy mě napadá pouze finská adventura Alpha Polaris, či ukrajinský survival horror Cryostasis. Za další typy na podobné hry bych byl mimo jiné rád. Ovšem před nedávnem jsem díky hambl bambl choice obdržel zajímavě vypadající mrazivý walking simulátor The Suicide of Rachel Foster.
Nicole se po dlouhých letech vrací zpět do rodinného hotelu, který hodlá prodat, na přání své nedávno zesnulé matky. Nicole tak chce zároveň udělat tlustou čáru za temnou minulostí, která je k hotelu spjatá. Vše to začalo odhalením otcova románku s nezletilou Rachel Foster, která otěhotněla. To vedlo k odchodu Nicole a její matky z hotelu a vše vyvrcholila sebevražda Rachel. Nicole se v hotelu nechce zdržet více než je nutné, ovšem se její návštěva protáhne, díky blizardu, který jí odchod znemožní. Nicole ovšem není v hotelu úplně osamocena. Na druhé straně telefonní krychle jí dělá společnost FEMA agent Irving. Nicole začne postupně přicházet na to, že minulost tohoto hotelu je ještě temnější, než si původně myslela. Rozhodne se postupně vytahovat kostlivce ze skříně s ideou, že zjistí pravdu, která je umístěna mezi zdmi opuštěného hotelu.
Jednoznačně nelze hře upřít, že se jedná o mrazivý audiovizuální zážitek, který mě až do konce nenechal chladným. Prázdnost hotelu a úzké chodby, doprovázeny zvuky mísící sněhovou vichřici a rachocení staré budovy ve mně vyvolávaly stísňující pocity osamění, kdy jsem neustále měl neblahé tušení, že mě něco sleduje a největší útěchou mi byl Irvingův hlas znějící z druhé strany "vysílačky". Pro husinu jsem nešel v několika momentech daleko. Ve všech případech za to mohlo již zmiňované skvělé ozvučení, na kterém je celá hra nepřímo postavená, ale i vizuálně zde bylo pár pěkně mrazivých scén. Graficky se vůbec nejedná o ošklivou hru, a i na střední detaily se na ní hezky dívalo. Nerad bych také opomenul kvalitní soundtrack, který se sem poměrně hodil.
Vezmu-li si ale samotný příběh… No… Zpočátku mě hodně zaujal. Skoro podobně jako atmosféra byl děj do jisté míry mrazivý a mysteriózní, tak jak to mám rád. Hra na mě chrlila hromadu delikátních situací a otázek, u kterých jsem se pochopitelně těšil na delikátní odpovědi a rozuzlení. Ovšem samotný twist a vyústění byl takový neskutečný blábol… Hru jsem poté vypl s lehkým rozčarováním. Jisté prvky, dějové beaty a zvraty zde na mě působily účelově a místy až nelogicky. Nejsem si docela jistý, co se snažili autoři příběhem říct. Rozhodně nejsem zastáncem toho, aby každé sebeblbší dílo mělo nějakou hlubokou myšlenku. Ovšem u hry, která řeší témata jako sebevražda a pedofilie, bych nějakou sofistikovanější myšlenku očekával. Ona vlastně i ta sebevražda mi přišla žoviálně podaná, kdy mám pocit, že je zde pouze za účelem šokovat – Všechny postavy kromě Rachel a mámy Nicole zde spáchali sebevraždu kvůli jedné události – smrti Rachel. Dokonce i Nicole, což je největší žblept, máte při vykonávání její sebevraždy pomáhat… Abyste této sebevraždě zabránili, musíte nejdřív udělat první krok, v případě hry nastartovat auto, aby se výfukové plyny skrze trubku dostaly do interiéru vozu, ne kterém Nicole sedí… Když ale Nicol zachráníte, tak jí stejně jebne v hlavě… Z bláta do louže no…
Hratelně se jedná o obyčejný walking simulátor, kde po vzoru Firewatch (které musím ještě dohrát) bloudíte po hotelu z bodu A do bodu B s mapkou v ruce. Sem tam se dočkáte různých výjimek, například zběsilého mačkání pravého tlačítka myši, abyste si svítili na cestu dynamo svítilnou, či bleskem polaroidu na moment osvětlili okolí. Pochválil bych hodně i level design hotelu, ve kterém jsem se poměrně rychle dokázal orientovat a ke konci hry jsem už málokdy sáhl po mapě, což se zrovna u podobně upajdaných her neskutečně hodí. Délky hry se čítá na pár hodin, což bych řekl je optimální.
The Suicide of Rachel Foster se zpočátku jevil jako zajímavý mysteriózní walking simulátor s nádechem horroru, který by mohl do jisté míry evokovat kultovní hororové dílo Stephana Kinga. To se autorům do jisté míry také daří ve smyslu silné atmosféry, designu hotelu a ozvučení. Z tohoto pohledu se jedná o solidní atmosférickou hru, kterou ale dle mého názoru podkopává příběh. Zpočátku dobře našlápnutý, si bohužel došlápnutím do prázdna nabil hubu. Škoda.
[HERNÍ VÝZNA 2020 - 8. "Zimní radovánky"]
Co se týče videoher, zasazených do podobných kulis, tak tápu. Z hlavy mě napadá pouze finská adventura Alpha Polaris, či ukrajinský survival horror Cryostasis. Za další typy na podobné hry bych byl mimo jiné rád. Ovšem před nedávnem jsem díky hambl bambl choice obdržel zajímavě vypadající mrazivý walking simulátor The Suicide of Rachel Foster.
Nicole se po dlouhých letech vrací zpět do rodinného hotelu, který hodlá prodat, na přání své nedávno zesnulé matky. Nicole tak chce zároveň udělat tlustou čáru za temnou minulostí, která je k hotelu spjatá. Vše to začalo odhalením otcova románku s nezletilou Rachel Foster, která otěhotněla. To vedlo k odchodu Nicole a její matky z hotelu a vše vyvrcholila sebevražda Rachel. Nicole se v hotelu nechce zdržet více než je nutné, ovšem se její návštěva protáhne, díky blizardu, který jí odchod znemožní. Nicole ovšem není v hotelu úplně osamocena. Na druhé straně telefonní krychle jí dělá společnost FEMA agent Irving. Nicole začne postupně přicházet na to, že minulost tohoto hotelu je ještě temnější, než si původně myslela. Rozhodne se postupně vytahovat kostlivce ze skříně s ideou, že zjistí pravdu, která je umístěna mezi zdmi opuštěného hotelu.
Jednoznačně nelze hře upřít, že se jedná o mrazivý audiovizuální zážitek, který mě až do konce nenechal chladným. Prázdnost hotelu a úzké chodby, doprovázeny zvuky mísící sněhovou vichřici a rachocení staré budovy ve mně vyvolávaly stísňující pocity osamění, kdy jsem neustále měl neblahé tušení, že mě něco sleduje a největší útěchou mi byl Irvingův hlas znějící z druhé strany "vysílačky". Pro husinu jsem nešel v několika momentech daleko. Ve všech případech za to mohlo již zmiňované skvělé ozvučení, na kterém je celá hra nepřímo postavená, ale i vizuálně zde bylo pár pěkně mrazivých scén. Graficky se vůbec nejedná o ošklivou hru, a i na střední detaily se na ní hezky dívalo. Nerad bych také opomenul kvalitní soundtrack, který se sem poměrně hodil.
Vezmu-li si ale samotný příběh… No… Zpočátku mě hodně zaujal. Skoro podobně jako atmosféra byl děj do jisté míry mrazivý a mysteriózní, tak jak to mám rád. Hra na mě chrlila hromadu delikátních situací a otázek, u kterých jsem se pochopitelně těšil na delikátní odpovědi a rozuzlení. Ovšem samotný twist a vyústění byl takový neskutečný blábol… Hru jsem poté vypl s lehkým rozčarováním. Jisté prvky, dějové beaty a zvraty zde na mě působily účelově a místy až nelogicky. Nejsem si docela jistý, co se snažili autoři příběhem říct. Rozhodně nejsem zastáncem toho, aby každé sebeblbší dílo mělo nějakou hlubokou myšlenku. Ovšem u hry, která řeší témata jako sebevražda a pedofilie, bych nějakou sofistikovanější myšlenku očekával. Ona vlastně i ta sebevražda mi přišla žoviálně podaná, kdy mám pocit, že je zde pouze za účelem šokovat – Všechny postavy kromě Rachel a mámy Nicole zde spáchali sebevraždu kvůli jedné události – smrti Rachel. Dokonce i Nicole, což je největší žblept, máte při vykonávání její sebevraždy pomáhat… Abyste této sebevraždě zabránili, musíte nejdřív udělat první krok, v případě hry nastartovat auto, aby se výfukové plyny skrze trubku dostaly do interiéru vozu, ne kterém Nicole sedí… Když ale Nicol zachráníte, tak jí stejně jebne v hlavě… Z bláta do louže no…
Hratelně se jedná o obyčejný walking simulátor, kde po vzoru Firewatch (které musím ještě dohrát) bloudíte po hotelu z bodu A do bodu B s mapkou v ruce. Sem tam se dočkáte různých výjimek, například zběsilého mačkání pravého tlačítka myši, abyste si svítili na cestu dynamo svítilnou, či bleskem polaroidu na moment osvětlili okolí. Pochválil bych hodně i level design hotelu, ve kterém jsem se poměrně rychle dokázal orientovat a ke konci hry jsem už málokdy sáhl po mapě, což se zrovna u podobně upajdaných her neskutečně hodí. Délky hry se čítá na pár hodin, což bych řekl je optimální.
The Suicide of Rachel Foster se zpočátku jevil jako zajímavý mysteriózní walking simulátor s nádechem horroru, který by mohl do jisté míry evokovat kultovní hororové dílo Stephana Kinga. To se autorům do jisté míry také daří ve smyslu silné atmosféry, designu hotelu a ozvučení. Z tohoto pohledu se jedná o solidní atmosférickou hru, kterou ale dle mého názoru podkopává příběh. Zpočátku dobře našlápnutý, si bohužel došlápnutím do prázdna nabil hubu. Škoda.
[HERNÍ VÝZNA 2020 - 8. "Zimní radovánky"]
Polda 2 remástr