Já vlastně skutečně nevím, jak Gooku objektivně ohodnotit. Asi zůstane jedinou hrou, kterou zkrátka nechám bez číselného hodnoceni. Už jsem nadhodnotil dost her, a necítím se za to blbě, ale já vlastně nedovedu posoudit, což je v Gookovi špatné, co je dobré, co si přibarvuji a co je zkrátka objektivní. Nedovedu posoudit, jestli mám dát vážně 50% nebo spíš 80%. Nechci dávat ani nic mezi. Prostě to nejde.
Gooka je jednou z prvních her co jsem hrál. A řadí se vedle adventur jako Ve Stínu Havrana a Ztracený Ostrov. Tyto hry mě dlouho nutili tvrdit, že mým oblíbením žánrem jsou adventury, než jsem pochopil, že bohužel na zlaté české ručičky, které za těmito hrami stáli, dosáhne málokdo. Jde o to, že pro mě to zkrátka byli mé první brány do světa fantazie, a dost mě ovlivnili. Asi jako knihy o Harrym Potterovi probudilo v celé generaci touho po čtení, jak Gooka a pár další her ve mě probudili o herní příběhy.
Jak asi na šestiletého caparta působí nádherného intro s nádherným soundtrackem? Je to jako kouzlo. Byla to jiskra, která pak dále pokračovala, protože najednou vyšetřujete vraždu, muzika je stále krásná, koukáte na malovanou grafiku a hlavně se pohybujete ve světě který nechápete ale strašně ho chápat chcete a toužíte do něj proniknout. Hra v tomto neodvedla tak perfektní práci jak to dělají současné tituly, ale navodilo dokonalou snovost a fantastičnost. Ta nikdy neodezněla hlavně díky plynulé přechodu od fantasy ke sci-fi s mytologicko-náboženským mezidobím. Dost možná to zaselo semínko k mému současnému životnímu směru a studijními oboru.
Nyní co je na hře špatné. V první řadě to, co nenávidí každý hráč. Akce která blokuje další postup. Dvě slova - klíč a krb. A každý kdo Gooku hrál si už rve vlasy. Další věc je dabing. Vtipné je, že mně to kdysi nikdy nepřišlo a i dnes to ve mě budí spíše pousmání. A samozřejmě by někdy mohl považovat za mínus neodpovídání knižní předloze, a pokračování, které působí v mnoha směrech odlišným dojmem, a to i v samotných základech universa. Ale čert to vem :) Gooka je prostě Gooka.
Gooka je jednou z prvních her co jsem hrál. A řadí se vedle adventur jako Ve Stínu Havrana a Ztracený Ostrov. Tyto hry mě dlouho nutili tvrdit, že mým oblíbením žánrem jsou adventury, než jsem pochopil, že bohužel na zlaté české ručičky, které za těmito hrami stáli, dosáhne málokdo. Jde o to, že pro mě to zkrátka byli mé první brány do světa fantazie, a dost mě ovlivnili. Asi jako knihy o Harrym Potterovi probudilo v celé generaci touho po čtení, jak Gooka a pár další her ve mě probudili o herní příběhy.
Jak asi na šestiletého caparta působí nádherného intro s nádherným soundtrackem? Je to jako kouzlo. Byla to jiskra, která pak dále pokračovala, protože najednou vyšetřujete vraždu, muzika je stále krásná, koukáte na malovanou grafiku a hlavně se pohybujete ve světě který nechápete ale strašně ho chápat chcete a toužíte do něj proniknout. Hra v tomto neodvedla tak perfektní práci jak to dělají současné tituly, ale navodilo dokonalou snovost a fantastičnost. Ta nikdy neodezněla hlavně díky plynulé přechodu od fantasy ke sci-fi s mytologicko-náboženským mezidobím. Dost možná to zaselo semínko k mému současnému životnímu směru a studijními oboru.
Nyní co je na hře špatné. V první řadě to, co nenávidí každý hráč. Akce která blokuje další postup. Dvě slova - klíč a krb. A každý kdo Gooku hrál si už rve vlasy. Další věc je dabing. Vtipné je, že mně to kdysi nikdy nepřišlo a i dnes to ve mě budí spíše pousmání. A samozřejmě by někdy mohl považovat za mínus neodpovídání knižní předloze, a pokračování, které působí v mnoha směrech odlišným dojmem, a to i v samotných základech universa. Ale čert to vem :) Gooka je prostě Gooka.
IMMORTALITY
Pro: Vzhůru na palubu, dálky volají, vítr už příhodný vane nám...