Nedávno jsem zde v jiném komentáři uvedl, že, cituji: "Wolfenstein 3D bez debat uznávám jako prvního opravdového povedeného zástupce stříleček z prvního pohledu, ale pravda je taková, že už kdysi jsem ho považoval prostě jen za třízbraňové kostičkované stereotypní bludiště."
Za tím si pochopitelně stojím, každopádně v devadesátém druhém muselo jít přinejmenším o zjevení a tehdejší hráči museli být minimálně jako u vytržení. Nevím to samozřejmě jistě, to mi byly zrovna tři roky, ale aspoň myslím, že si tu situaci dokáži nějak zhruba představit. Pohled z první osoby, relativní volnost omezená jen samotnými zdmi, výběr z několika zbraní, info lišta s měnící se tváří hlavního charakteru ve spodní části obrazovky, to tedy muselo být něco..
Já osobně jsem se s "Wolfem" (zkratka v DOSovském prostředí) setkal až o nějaký čas později a to už jsem předtím stihl částečně poznat novější klasiky typu Doom nebo Duke Nukem 3D. Jenže můj tehdejší herní stroj byl stále 386ka, takže jsem si vlastně nemohl ani tak moc vybírat a vzal W3D za vděk. Jako jednomu z mála lidí v celém mém širokém okolí mi na počítači naštěstí přistála kompletní verze o všech šesti plnohodnotných epizodách. První dohrání proběhlo na nejlehčí obtížnost a trvalo mi poměrně dlouho. Samozřejmě jak jinak, než kvůli nekonečnému bloudění v pozdější fázi každé jednotlivé epizody. Kromě střílení nácků a jiných podivných existencí si tady díky tomuto hráč užije i logické vsuvky. Což vlastně není vůbec špatné, paměť zde totiž procvičí určitě stokrát lépe než třeba v pexesu.
Na zvuky otevírání dveří, při zastřelení psa nebo sebrání těžkého kulometu (úsměv) asi nikdy v životě nezapomenu. Stejně tak jako na nepříjemné drhnutí o zdi. Typů nepřátel zde sice není zrovna mnoho, o zbraních ani nemluvě, ale vše vynahrazují místy až šílené level designy a závěrečné souboje s bossy na konci každé ze šesti částí. Tenkrát jsem se každého z nich tak bál, že jsem si kolikrát i zakrýval oči a střílel naslepo. S hodnocením ale naslepo určitě nestřílím. 85%.
---
Doporučuji zahrát si také Spear of Destiny, které nabízí to samé v bledě modrém, akorát v mnohem strašidelnější atmosféře a zakončené soubojem se samotným Andělem smrti. No nezní to skvěle?
Za tím si pochopitelně stojím, každopádně v devadesátém druhém muselo jít přinejmenším o zjevení a tehdejší hráči museli být minimálně jako u vytržení. Nevím to samozřejmě jistě, to mi byly zrovna tři roky, ale aspoň myslím, že si tu situaci dokáži nějak zhruba představit. Pohled z první osoby, relativní volnost omezená jen samotnými zdmi, výběr z několika zbraní, info lišta s měnící se tváří hlavního charakteru ve spodní části obrazovky, to tedy muselo být něco..
Já osobně jsem se s "Wolfem" (zkratka v DOSovském prostředí) setkal až o nějaký čas později a to už jsem předtím stihl částečně poznat novější klasiky typu Doom nebo Duke Nukem 3D. Jenže můj tehdejší herní stroj byl stále 386ka, takže jsem si vlastně nemohl ani tak moc vybírat a vzal W3D za vděk. Jako jednomu z mála lidí v celém mém širokém okolí mi na počítači naštěstí přistála kompletní verze o všech šesti plnohodnotných epizodách. První dohrání proběhlo na nejlehčí obtížnost a trvalo mi poměrně dlouho. Samozřejmě jak jinak, než kvůli nekonečnému bloudění v pozdější fázi každé jednotlivé epizody. Kromě střílení nácků a jiných podivných existencí si tady díky tomuto hráč užije i logické vsuvky. Což vlastně není vůbec špatné, paměť zde totiž procvičí určitě stokrát lépe než třeba v pexesu.
Na zvuky otevírání dveří, při zastřelení psa nebo sebrání těžkého kulometu (úsměv) asi nikdy v životě nezapomenu. Stejně tak jako na nepříjemné drhnutí o zdi. Typů nepřátel zde sice není zrovna mnoho, o zbraních ani nemluvě, ale vše vynahrazují místy až šílené level designy a závěrečné souboje s bossy na konci každé ze šesti částí. Tenkrát jsem se každého z nich tak bál, že jsem si kolikrát i zakrýval oči a střílel naslepo. S hodnocením ale naslepo určitě nestřílím. 85%.
---
Doporučuji zahrát si také Spear of Destiny, které nabízí to samé v bledě modrém, akorát v mnohem strašidelnější atmosféře a zakončené soubojem se samotným Andělem smrti. No nezní to skvěle?
Pro: Adolf ve "skafandru"