Zimní olympiáda (ano, tak jsme tomu říkali) ještě nebyla takový likvidátor klávesy enter jako její letní bratříček, protože tady není disciplína, kde byste do enteru museli zuřivě třískat, aby se závodník pohnul - možná u rychlobruslení, ale...
Saně - na pohodu, jen se odrazíte a paní gravitace se stará o většinu námahy. Stačí jen správně najíždět do zatáček a nevymlít se buď v korytě nebo vyletět do okolního lesa.
Sjezd - Šipka v před a doufání, že za mě ten kopeček nevyhodí přesně mimo branku (a že se to stávalo často). A samozřejmě, čím víc drtíme šipku vpřed, tím rychleji jedeme, ehm... :-) Trať ale byla poměrně záludná a občas nebylo příliš vidět, kam se lyžař řítí, takže restarty jak na běžícím pásu, pokud chtěl člověk zajet slušný čas.
Běh na lyžích - monotónní pravidelné ťukání do enteru a sledování šnečka na lyžích. Spolu s kontrolou sil, aby nám zběsile nebruslil skoro na místě, protože dopředu sice už nemůže, ale tak se snaaažííí...
Boby - to samé jako saně, jen koryto je jiné a výlety mimo něj vypadají efektněji.
Rychlobruslení - tady už se do enteru mydlí jedna báseň, jenže ve třetím kole někdo aktivuje u první zatáčky černou díru a ta bruslaře nemilosrdně vycucne skrz mantinel mimo okruh. V podstatě nedohratelná disciplína, na medaili tedy určitě.
Obří slalom - to samé co sjezd, jen branek je logicky víc, blíž u sebe a s tím větší prostor pro chybu. Ale trať je přehlednější, takže je to hratelnější než sjezd.
Biatlon - jako běh na lyžích, jen s generátorem náhodných tref do oblasti terče. Nikdy se mi nepodařilo vyčistit všechny terče bez penalizace a pochybuju, že to vůbec jde. Protože držím kurzor 2 vteřiny tam, kde má být, ale v okamžiku střelby uletí o metr vedle. Ale pořád mě něco nutilo to zkoušet dál a dál.
Skoky na lyžích - já tuhle disciplínu pilně sleduju už od raného dětství, takže i tady patří k mým nejoblíbenějším. Nechápal jsem, jak může být rekord u hranice sta metrů, když já se málokdy dostal za 70. Po pár letech mi došlo, že bych se možná taky mohl odrazit :-)
Moje dojmy se ani po skoro třiceti letech od vydání nemění. Největší zápor je určitě zpackané rychlobruslení, ale vše ostatní se dá s trochou šikovnosti hrát i dnes a pokud se přistihnu, že počítadlo pokusů třeba u skoků najednou dosáhlo třícifernýho čísla, tak se ani moc nedivím. Protože v tom příštím skoku už se za těch 100 metrů určitě dostanu!
Saně - na pohodu, jen se odrazíte a paní gravitace se stará o většinu námahy. Stačí jen správně najíždět do zatáček a nevymlít se buď v korytě nebo vyletět do okolního lesa.
Sjezd - Šipka v před a doufání, že za mě ten kopeček nevyhodí přesně mimo branku (a že se to stávalo často). A samozřejmě, čím víc drtíme šipku vpřed, tím rychleji jedeme, ehm... :-) Trať ale byla poměrně záludná a občas nebylo příliš vidět, kam se lyžař řítí, takže restarty jak na běžícím pásu, pokud chtěl člověk zajet slušný čas.
Běh na lyžích - monotónní pravidelné ťukání do enteru a sledování šnečka na lyžích. Spolu s kontrolou sil, aby nám zběsile nebruslil skoro na místě, protože dopředu sice už nemůže, ale tak se snaaažííí...
Boby - to samé jako saně, jen koryto je jiné a výlety mimo něj vypadají efektněji.
Rychlobruslení - tady už se do enteru mydlí jedna báseň, jenže ve třetím kole někdo aktivuje u první zatáčky černou díru a ta bruslaře nemilosrdně vycucne skrz mantinel mimo okruh. V podstatě nedohratelná disciplína, na medaili tedy určitě.
Obří slalom - to samé co sjezd, jen branek je logicky víc, blíž u sebe a s tím větší prostor pro chybu. Ale trať je přehlednější, takže je to hratelnější než sjezd.
Biatlon - jako běh na lyžích, jen s generátorem náhodných tref do oblasti terče. Nikdy se mi nepodařilo vyčistit všechny terče bez penalizace a pochybuju, že to vůbec jde. Protože držím kurzor 2 vteřiny tam, kde má být, ale v okamžiku střelby uletí o metr vedle. Ale pořád mě něco nutilo to zkoušet dál a dál.
Skoky na lyžích - já tuhle disciplínu pilně sleduju už od raného dětství, takže i tady patří k mým nejoblíbenějším. Nechápal jsem, jak může být rekord u hranice sta metrů, když já se málokdy dostal za 70. Po pár letech mi došlo, že bych se možná taky mohl odrazit :-)
Moje dojmy se ani po skoro třiceti letech od vydání nemění. Největší zápor je určitě zpackané rychlobruslení, ale vše ostatní se dá s trochou šikovnosti hrát i dnes a pokud se přistihnu, že počítadlo pokusů třeba u skoků najednou dosáhlo třícifernýho čísla, tak se ani moc nedivím. Protože v tom příštím skoku už se za těch 100 metrů určitě dostanu!
Far Cry 5
Pro: Hratelnost, převažují zábavné disciplíny
Proti: Rychlobruslení, střelba u biatlonu je o náhodě