Třetí díl byl jednoduchoučký a také podle mlhavých vzpomínek jediný, co jsem v době předinternetové a přednávodové dohrál. Je to v podstatě taková trošku nastavená kaše, neboť Prince Yolkfolk vyšel ve stejném roce jako Magicland Dizzy a přinesl naprosto totožnou grafiku i hratelnost.

Dizzyho čeká tentokrát královský hrad se šíleně smutnou princeznou, ztraceným králem, trubačem bez trubky a trollem Rockwarthem, který se usídlil před branami. A také zakletou Daisy, kterou musí probudit polibkem, ale nesmí to být polibek od obyčejného chlápka, musí to být od prince. Asi lepší technika. Hra opět s naprostou nevinností mixuje báje a pohádky, takže u řeky pomáháte Cháronovi upravit jeho člun a o pár obrazovek výš hledáte pro svatého Petra harfu.

Zjednodušení se týká jak počtu obrazovek, kterých je mnohem míň, tak arkádové, adventurní i sběratelské činnosti. Po mincích a diamantech sbíráte třešně na koláč, ale stačí jich jen 20. Co se týče skákání, zabrat mi dávaly jen tradiční obláčky a jeden skok před řekou Styx, jinak prakticky není kde umřít. Ano povedlo se mi to umřít, přesto musím s hrdostí prohlásit, že jsem hru dojel napoprvé a navíc bez návodu.

Jednodušší je i adventurní část. Většina úkolů je přísně logických, pokud najdete předmět víte kde ho použít a pokud už náhodou ne, těch míst kde se dá něco použít zas tolik není. Když jsem se blížil do finiše, zbývaly mě v inventáři tři věci (chleba, nápoj, létající koberec) u kterých jsem nevěděl co s nimi. A když jsem jen ze zvědavosti mrknul do návodu na co vlastně byly, ukázalo se že k ničemu, prostě jen tak navíc.

Bavil jsem se dobře, hratelnost se nezměnila, jenže za hodinu a něco bylo dohráno a navíc je to potřetí totéž. Takže 70%.