Alone in the Dark 4 byl pro mě obrovský herní rest. Kdysi jsem si koupil v nějaké akci ještě originálku, ale začátek mě nechytl, originálka putovala do poličky a už jsem ji nikdy nespustil. Po nějakých cca 15 letech jsem ji spustil hned po dohrání klasické trilogie a opět se na to vykašlal. Nakonec jsem se hecnul, hru dojel, ale nemám z toho dobrý pocit, spíše úlevu, že je to za mnou.
Hru odpálí bombastické intro, kdy se Edward Carnby vydává letadlem spolu s mladou profesorkou Aline Cedracovou na Shadow Island. Carnby chce zjistit, kdo nebo co zabilo jeho přítele, Aline má přeložit prastaré texty a přitom pátrá po svém otci. Letadlo je ale zničeno neznámou silou, oba vyskočí padákem a přistanou každý na jiném místě. V tu chvíli začíná hra, kde si vyberete za koho hrát.
Příběh je podávaný pomocí různých knih, audio záznamů či odhalení těch asi 2-3 živých postav, na které narazíte. Není špatně vyprávěný, ale má to háček. Abyste ho odhalili celý, je nutné projít hru za obě postavy. Já po dohrání za Carnbyho věděl prd a teprve po dohrání za Aline mi to začalo zapadat. Přes zajímavé podání příběhu včetně skvělého outra a jeden slušný zvrat na konci hry za Aline je to v zásadě dost tuctová historka. Rodinka Mortonových se roky potýká s říší temnot, která má pod Shadow Island bránu, jsou tu dva bratři, jeden magor a jeden srab a toť zhruba vše.
Hra za každou postavu je jiná, řešíte jiné úkoly, občas se dorozumíváte rádiem a koukáte na stejný problém z jiného úhlu, ale přece jen je to nastavovaná kaše s recyklací 90% lokací.
Grafika mi ze začátku připadala úžasná, zejména díky tomu, že jsem čtvrtý díl zapnul hned po dohrání dosovské trilogie. Venkovní prostředí má opravdu atmosféru, ale uvnitř je to takový standart na rok vzniku, který neurazí, ale ani nenadchne.
S hratelností jsem ale bojoval hned od začátku. Hned první fail a důvod proč jsem hru před lety odložil je absence titulků při rozhovorech. Což je celkem problém u hry, kde Vám postavy či kolega na rádiu sděluje důležité informace pro další puzzle. Naštěstí to už dneska zvládnu i bez titulků ale i tak body dolů.
Naprosto nepochopitelné je pro mě ukládání. Ve hře nejde ukládat normálně, musíte použít "ukládací amulet". Těch je naštěstí celkem dost, ovšem pozor! Pokud hru nahrajete, hra si pamatuje místnost kde jste uložili, ale ne co jste tam udělali, to znamená puzzle, monstra, předměty, všechno se zresetuje. Musím přiznat, že takovou blbost jsem ještě neviděl, takže doporučuji ukládat pouze při vstupu do nové lokace, kterou ještě nemáte prozkoumanou.
A ukládání je potřeba. AitD 4 trpí totiž spoustou neduhů. Zaprvé monstra - ty se respawnují, objevují se z čistého nebe, občas jsou neviditelná a najdete je až když se do Vás zakousnou. Pak je potřeba je setřást jednou klávesou, druhou klávesou zamířit a třetí střílet. Lékárniček je málo, nábojů ještě míň, monstra jsou tuhá a většinou Vám uprostřed boje dojdou náboje a musíte přebíjet. To znamená buď nekonečné sekundy v boji, nebo se proklikat pěti podmenu v inventáři a přebít - ale pak je nutno znovu zamířit. Ze začátku to není problém, ale bohužel ke konci z toho udělali tvůrci akční střílečku, aniž by hra měla na něco podobného ovládání či engine a boje jsou k vzteku.
A jsem u toho hlavního - ovládání. Ne, šílenosti z klasické trilogie se nekonají, ale i tak je to bída. Otáčení a míření je pomalé, většina předmětů se nijak nehlásí (OK pokud namíříte baterkou zablesknou se, ale ne vždy) a uprostřed šíleného bince nebo černočerné tmy nejsou vidět. A i když je vidíte, ve spoustě případů je nemůžete sebrat, případně něco použít, protože nestojíte na milimetr přesně jak si to představovali tvůrci. Stejné problémy jsem měl s přelézáním zídek, v jednom momentě jsem nedokázal sebrat ukládací amulet a v jiném po aktivací otáčivých dveří mi Carnby dveřmi proplul a zůstal na původní straně bez možnosti jít dál. Ve hře z roku 2001 bych taky uvítal využití myši, no ale to už bych asi fakt chtěl moc.
Backtracking a bloudění bych bral. Ale v kombinaci s respawnem, nemožností pořádně ukládat, omezením počtu nábojů a lékárniček je to na naštvání.
A je to škoda. Než se hra změní ve střílečku, ve které máte mimo jiné asi 8 zbraní, je to docela působivé. Prozkoumáváte opuštěné panství, snažíte se rozsvěcovat světla, protože se jich monstra bojí, zkoumáte deníky, řešíte puzzly, hledáte klíče, občas na Vás něco vybafne, občas narazíte na nějakého zdánlivě nezabitelného bosse. Za Aline jste ze začátku úplně bezbranní a monstra zaháníte baterkou. Potvory se tvůrcům také povedly - různí zombíci, pekelní psi, broukovitá havěť. Proti zabloudění funguje celkem slušná mapa.
Ke konci jsem si uvědomil, že AitD 4 je vlastně vykradený Resident Evil - první tři díly jsem hrával po hernách na playstationu a je tu vše - příběh vyprávěný dvěma osobami, klávesa na míření, zbavování se zakouslých monster, měnící se úhly kamery, složitá práce s inventářem, omezené náboje, léčení a ukládání. To jsou důvody proč jsem žádný Resident Evil nikdy nedohrál a taky proč se AitD 4 nestane mojí srdcovkou.
PS: Proč se první tři díly odehrávají v 20. letech a třetí díl v roce 2001??
Hru odpálí bombastické intro, kdy se Edward Carnby vydává letadlem spolu s mladou profesorkou Aline Cedracovou na Shadow Island. Carnby chce zjistit, kdo nebo co zabilo jeho přítele, Aline má přeložit prastaré texty a přitom pátrá po svém otci. Letadlo je ale zničeno neznámou silou, oba vyskočí padákem a přistanou každý na jiném místě. V tu chvíli začíná hra, kde si vyberete za koho hrát.
Příběh je podávaný pomocí různých knih, audio záznamů či odhalení těch asi 2-3 živých postav, na které narazíte. Není špatně vyprávěný, ale má to háček. Abyste ho odhalili celý, je nutné projít hru za obě postavy. Já po dohrání za Carnbyho věděl prd a teprve po dohrání za Aline mi to začalo zapadat. Přes zajímavé podání příběhu včetně skvělého outra a jeden slušný zvrat na konci hry za Aline je to v zásadě dost tuctová historka. Rodinka Mortonových se roky potýká s říší temnot, která má pod Shadow Island bránu, jsou tu dva bratři, jeden magor a jeden srab a toť zhruba vše.
Hra za každou postavu je jiná, řešíte jiné úkoly, občas se dorozumíváte rádiem a koukáte na stejný problém z jiného úhlu, ale přece jen je to nastavovaná kaše s recyklací 90% lokací.
Grafika mi ze začátku připadala úžasná, zejména díky tomu, že jsem čtvrtý díl zapnul hned po dohrání dosovské trilogie. Venkovní prostředí má opravdu atmosféru, ale uvnitř je to takový standart na rok vzniku, který neurazí, ale ani nenadchne.
S hratelností jsem ale bojoval hned od začátku. Hned první fail a důvod proč jsem hru před lety odložil je absence titulků při rozhovorech. Což je celkem problém u hry, kde Vám postavy či kolega na rádiu sděluje důležité informace pro další puzzle. Naštěstí to už dneska zvládnu i bez titulků ale i tak body dolů.
Naprosto nepochopitelné je pro mě ukládání. Ve hře nejde ukládat normálně, musíte použít "ukládací amulet". Těch je naštěstí celkem dost, ovšem pozor! Pokud hru nahrajete, hra si pamatuje místnost kde jste uložili, ale ne co jste tam udělali, to znamená puzzle, monstra, předměty, všechno se zresetuje. Musím přiznat, že takovou blbost jsem ještě neviděl, takže doporučuji ukládat pouze při vstupu do nové lokace, kterou ještě nemáte prozkoumanou.
A ukládání je potřeba. AitD 4 trpí totiž spoustou neduhů. Zaprvé monstra - ty se respawnují, objevují se z čistého nebe, občas jsou neviditelná a najdete je až když se do Vás zakousnou. Pak je potřeba je setřást jednou klávesou, druhou klávesou zamířit a třetí střílet. Lékárniček je málo, nábojů ještě míň, monstra jsou tuhá a většinou Vám uprostřed boje dojdou náboje a musíte přebíjet. To znamená buď nekonečné sekundy v boji, nebo se proklikat pěti podmenu v inventáři a přebít - ale pak je nutno znovu zamířit. Ze začátku to není problém, ale bohužel ke konci z toho udělali tvůrci akční střílečku, aniž by hra měla na něco podobného ovládání či engine a boje jsou k vzteku.
A jsem u toho hlavního - ovládání. Ne, šílenosti z klasické trilogie se nekonají, ale i tak je to bída. Otáčení a míření je pomalé, většina předmětů se nijak nehlásí (OK pokud namíříte baterkou zablesknou se, ale ne vždy) a uprostřed šíleného bince nebo černočerné tmy nejsou vidět. A i když je vidíte, ve spoustě případů je nemůžete sebrat, případně něco použít, protože nestojíte na milimetr přesně jak si to představovali tvůrci. Stejné problémy jsem měl s přelézáním zídek, v jednom momentě jsem nedokázal sebrat ukládací amulet a v jiném po aktivací otáčivých dveří mi Carnby dveřmi proplul a zůstal na původní straně bez možnosti jít dál. Ve hře z roku 2001 bych taky uvítal využití myši, no ale to už bych asi fakt chtěl moc.
Backtracking a bloudění bych bral. Ale v kombinaci s respawnem, nemožností pořádně ukládat, omezením počtu nábojů a lékárniček je to na naštvání.
A je to škoda. Než se hra změní ve střílečku, ve které máte mimo jiné asi 8 zbraní, je to docela působivé. Prozkoumáváte opuštěné panství, snažíte se rozsvěcovat světla, protože se jich monstra bojí, zkoumáte deníky, řešíte puzzly, hledáte klíče, občas na Vás něco vybafne, občas narazíte na nějakého zdánlivě nezabitelného bosse. Za Aline jste ze začátku úplně bezbranní a monstra zaháníte baterkou. Potvory se tvůrcům také povedly - různí zombíci, pekelní psi, broukovitá havěť. Proti zabloudění funguje celkem slušná mapa.
Ke konci jsem si uvědomil, že AitD 4 je vlastně vykradený Resident Evil - první tři díly jsem hrával po hernách na playstationu a je tu vše - příběh vyprávěný dvěma osobami, klávesa na míření, zbavování se zakouslých monster, měnící se úhly kamery, složitá práce s inventářem, omezené náboje, léčení a ukládání. To jsou důvody proč jsem žádný Resident Evil nikdy nedohrál a taky proč se AitD 4 nestane mojí srdcovkou.
PS: Proč se první tři díly odehrávají v 20. letech a třetí díl v roce 2001??
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Atmosféra, monstra, slušná mapa, působivé venkovní lokace, průzkum panství.
Proti: Ke konci tupá střílečka, mizerné ovládání, nepochopitelný save systém, absence titulků, respawn.