Čtvrtý díl Deponie je pro mě podivuhodným příkladem toho, z jakých rozličných důvodů může hra vlastně vzniknout. Deponie mám rád, baví mě ten ztřeštěný humor a oceňuju, že díly mají, co se kvality týče, stoupající tendenci. Zároveň se řadím do skupiny, která nesouhlasí s koncem z Goodbye Deponia, zakončit komediální sérii tragickou událostí, to je prostě hovadina. Evidentně si to myslelo dost lidí, když hráčské protesty přiměly Daedalic k vytvoření Doomsday, kde to hodlali hráčům všechno vysvětlit.

Vysvětlování probíhá v klasických kulisách a Rufus se dál snaží pomocí svého neutuchajícího temperamentu a destruktivní činorodosti dosáhnout života na Elysiu s Goal po boku. Zásadní novotou je cestování časem, během kterého se Rufus snaží najít konstelaci událostí, která by zvrátila konec třetího dílu. Ale světe div se, nemůže žádnou uspokojivou variantu najít. Vlastně bych tu vůbec neměl remcat, dostal jsem hru navíc, žel se ale nemůžu zbavit pocitu zklamání. Někdo zvoral konec trojky, tak uděláme čtyřku, kde to zamotáme tak absurdně, aby se v tom nikdo nevyznal, ale zároveň to vyznělo tak, že to jináč udělat nešlo. A ještě na tom něco vyděláme. Ne, díky.

Veškeré podstatné výtky tedy vůbec nesměřuji ke zpracování hry jako takové. Pominu-li úmyslnou překombinovanost, vše funguje, jak se na Deponii sluší a patří. Problém je v jednom velkém "trhněte si" ze strany vývojářů a přestože je Deponia Doomsday kvalitní adventurou, raději bych ji oželel výměnou za uspokojivé zakončení původně zamýšlené trilogie.