Kde srpen nedopekl, tam září Overcooked!
Tahle hra je opravdu pecka, která ukazuje rozdíl mezi prostým přidáním další postavy do singleplayerové hry (No Time To Explain, Trine) a navržením kooperativní hry od samého počátku (viz též Keep Talking and Nobody Explodes). Dokonce i téma celé hry - totiž závodní vaření - přišlo až jako odpověď na otázku, v jakém prostředí by tak hráči mohli dobře spolupracovat. Tenhle recept fakt funguje!
Hned hlavní menu navodí příjemnou francouzskou kulinářskou atmosféru a hráči jsou velmi rychle uvedeni do strhujícího děje, jehož stručná varianta je „naučte se vařit”. Jsem přesvědčen, že děj je ve skutečnosti záměrná parodie na děj a takto jsem si ho náležitě vychutnal. Zanechme ale omáčky a pojďme se podívat na hru samotnou. Každý hráč představuje jednoho kuchaře a všichni dohromady se snaží v jedné kuchyni připravit objednávky zákazníků.
Ovládání je jednoduché - dá se chodit, brát, dělat (a sprintovat a nadávat). Chvíli trvá, než se to dostane do ruky: ani na analogové páčce gamepadu nelze plynule zatáčet ani zpomalovat. První den jsme nadávali (ústy, nikoliv tlačítkem Y), druhý den to najednou šlo.
Připravovaná jídla jsou docela jednoduchá (obecně: umýt talíř, nakrájet suroviny, tepelně opracovat, naservírovat), ale výzvu představují různorodá prostředí: není nad to, když vám ujede pryč sporák s připalujícím se steakem nebo když zamknete kolegu ve spíži, kam si jen zaběhl pro poslední lístek salátu pro netrpělivého zákazníka. Někde bych ale přece jen o stupínek ubral. Proti lávě třeba nic nemám, ale plamenomety se mi už trochu zajídaly. Celkově je obtížnost příjemně vyšší, bohužel však ne plynule rostoucí: i v prvních kolech jsme někdy docela zkysli. Samostatnou kapitolou je poslední kapitola, která je dlouhá a těžká a ještě má na začátku nepřeskočitelnou animaci. Taky mě zamrzelo, že v případě neúspěchu hra neřekne vůbec, ale vůbec nic. Jen se znovu spustí ta animace. I tak ale přinášelo každé dílčí vítězství radost a ne myšlenku „konečně, sakra!”
U bodování mě potěšilo, že se mění podle počtu hráčů, avšak ne podle nějakých koeficientů, nýbrž v každém kole jinak. Někde je rozdíl mezi dvěma a třemi hráči jedna objednávka, jindy je třeba počet bodů téměř dvojnásobný. Zjevně to testovali a ladili. Totéž se dá říct o celé hře: nikde nic nedrhne, hra nepadá a skoro neobsahuje chyby. (Že v posledním kole lze klonovat syrové maso na pánvi jsem přijal s povděkem.)
Ačkoliv celou dobu píšu o „hráčích”, neznamená to, že si člověk nezahraje sám - i na tento případ autoři mysleli. Jeden hráč se může mezi dvěma kuchaři přepínat a jsou výrazně upravené pracovní doby, takže lze jednoho kuchaře nechat mýt nádobí a s druhým mezitím zařizovat jiné věci. Já jako správný muž jsem tomuhle multitaskingu na chuť nepřišel. Do kuchyně jedině se ženou!
Shrnutí:
Naprostá nutnost pro všechny příznivce lokálního coopu!
Herní výzva 2019 - kategorie 1 (Lovec trofejí). Hra má sice jen 12 achievementů, ale zadarmo to rozhodně nebylo. Zejména hru dvou hráčů na jednom gamepadu bychom jinak těžko vyzkoušeli.
Tahle hra je opravdu pecka, která ukazuje rozdíl mezi prostým přidáním další postavy do singleplayerové hry (No Time To Explain, Trine) a navržením kooperativní hry od samého počátku (viz též Keep Talking and Nobody Explodes). Dokonce i téma celé hry - totiž závodní vaření - přišlo až jako odpověď na otázku, v jakém prostředí by tak hráči mohli dobře spolupracovat. Tenhle recept fakt funguje!
Hned hlavní menu navodí příjemnou francouzskou kulinářskou atmosféru a hráči jsou velmi rychle uvedeni do strhujícího děje, jehož stručná varianta je „naučte se vařit”. Jsem přesvědčen, že děj je ve skutečnosti záměrná parodie na děj a takto jsem si ho náležitě vychutnal. Zanechme ale omáčky a pojďme se podívat na hru samotnou. Každý hráč představuje jednoho kuchaře a všichni dohromady se snaží v jedné kuchyni připravit objednávky zákazníků.
Ovládání je jednoduché - dá se chodit, brát, dělat (a sprintovat a nadávat). Chvíli trvá, než se to dostane do ruky: ani na analogové páčce gamepadu nelze plynule zatáčet ani zpomalovat. První den jsme nadávali (ústy, nikoliv tlačítkem Y), druhý den to najednou šlo.
Připravovaná jídla jsou docela jednoduchá (obecně: umýt talíř, nakrájet suroviny, tepelně opracovat, naservírovat), ale výzvu představují různorodá prostředí: není nad to, když vám ujede pryč sporák s připalujícím se steakem nebo když zamknete kolegu ve spíži, kam si jen zaběhl pro poslední lístek salátu pro netrpělivého zákazníka. Někde bych ale přece jen o stupínek ubral. Proti lávě třeba nic nemám, ale plamenomety se mi už trochu zajídaly. Celkově je obtížnost příjemně vyšší, bohužel však ne plynule rostoucí: i v prvních kolech jsme někdy docela zkysli. Samostatnou kapitolou je poslední kapitola, která je dlouhá a těžká a ještě má na začátku nepřeskočitelnou animaci. Taky mě zamrzelo, že v případě neúspěchu hra neřekne vůbec, ale vůbec nic. Jen se znovu spustí ta animace. I tak ale přinášelo každé dílčí vítězství radost a ne myšlenku „konečně, sakra!”
U bodování mě potěšilo, že se mění podle počtu hráčů, avšak ne podle nějakých koeficientů, nýbrž v každém kole jinak. Někde je rozdíl mezi dvěma a třemi hráči jedna objednávka, jindy je třeba počet bodů téměř dvojnásobný. Zjevně to testovali a ladili. Totéž se dá říct o celé hře: nikde nic nedrhne, hra nepadá a skoro neobsahuje chyby. (Že v posledním kole lze klonovat syrové maso na pánvi jsem přijal s povděkem.)
Ačkoliv celou dobu píšu o „hráčích”, neznamená to, že si člověk nezahraje sám - i na tento případ autoři mysleli. Jeden hráč se může mezi dvěma kuchaři přepínat a jsou výrazně upravené pracovní doby, takže lze jednoho kuchaře nechat mýt nádobí a s druhým mezitím zařizovat jiné věci. Já jako správný muž jsem tomuhle multitaskingu na chuť nepřišel. Do kuchyně jedině se ženou!
Shrnutí:
Naprostá nutnost pro všechny příznivce lokálního coopu!
Herní výzva 2019 - kategorie 1 (Lovec trofejí). Hra má sice jen 12 achievementů, ale zadarmo to rozhodně nebylo. Zejména hru dvou hráčů na jednom gamepadu bychom jinak těžko vyzkoušeli.
Pro: Vlastně vše, ale hlavně herní koncept
Proti: Občasné drobné chybky, trošičku nevyrovnaná obtížnost, chybějící pizza s ananasem