U hry jako je Bad North je pojem real-time strategie poměrně povýšenecké. Ano, můžeme mluvit o strategii, ale každá z misí, respektive obrana každého z ostrůvku se koná v oblasti jedné obrazovky, jejíž nespornou výhodou je alespoň to, že si ji můžete otáčet. Je ale tak jednoduchý nápad hodný k tomu, abyste si s hrou vyhráli a pokud možno i dohráli?

Osobně musím říct, že zábava to je. Osobně jsem úchylný na mapy a tak postupné postupování světem a bránění ostrov za ostrovem, mě vesměs bavilo. Ano, můžeme mluvit o repetitivnosti, což je patrné už samotným námětem, ale nevím proč, nějak jsem pořád měl chuť pokračovat dál. A to i přesto, že jsem věděl, co mě příště zase bude čekat.

Bad North je jistá forma odreagovávačky, kde se sice občas zapotíte, ale zase to nebude zas takové pocení, že byste za večer museli na dvakrát vyměnit trencle, popřípadě kaťata. V jednoduchosti je krása a stejně tak hodnotím i tuto hru. Jednohubka jako řemen, obrazově poměrně hezká, barevná, milá...co víc chtít na pár volných minut, u kterých nechcete zbytečně otevírat časopis nebo noviny, neboť máte nespornou chuť si alespoň na pět minut zaklikat a mít pocit, že jste nepromarnili čas. Přesně tak to totiž u této hry je. Párkrát zaklikáte, párkrát si rozpomenete, následně mapou prostoupíte a máte konec...ani nevíte jak.