Seriál Prison Break jsem už asi 13 let neviděl, nějak jsem to vzdal během třetí série, což obvykle nedělám, každopádně po seriálu LOST to byla další v podstatě revoluční záležitost napovídající, že seriálový mainstream bude zažívat zlaté časy a že se něco mění (do té doby hrály prim seriály typu Xena že jo). Tahle hra se vrací do událostí okolo první a samozřejmě nejlepší série.
Fakt, že hrajete za jinou postavu, než je hlavní postava v seriálu, ba co víc, že se tahle postava v seriálu vůbec nevyskytuje, mi vůbec nevadil. Bylo naopak zajímavé vidět kladné postavy ze seriálu v podstatě jako nepřátelské.
Téhle hry jsem si již všiml dřív, ale až Herní výzva mě donutila se k ní dostat. Vlastně mě hodně lákají hry podle seriálů co znám, ale ve výsledku to nikdy není nic moc. Prison Break: The Conspiracy je hra na poměry seriálové adaptace dost ambiciózní. Je relativně rozsáhlá, vypadá celkem i dobře, je tu i licence včetně hudby a originálního dabingu. Překvapil mě vlastně i ten žánr stealth akce. Nemám s ním moc zkušenost, takže to pro mě byl celkem nový zážitek.
Jenže ten nový zážitek se okoukal už někdy během 3. kapitoly z celkových asi 9 (nejsem si jistý, kolik jich je, protože první kapitoly se vlečou jak smrad a ty poslední zaberou asi pět minut). Variabilita hratelnosti je malá, a to i přesto, že se autoři celkem snaží (ukrývání, přeskakování, lezení, páčení, šroubování, odpojování kamer, odlákávání přes rádio atd.), je to prostě stále o tom samém. Nejhorší je, když se začnou opakovat i lokace v 2. půlce hry.
Možná by i pomohlo, kdyby bylo zajímavější podání příběhu. Nevím, jestli je to tím, že už to znám ze seriálu, ale první řada Prison Break, u toho se pomalu ani nedalo dýchat, jak to bylo napínavé. Jenže The Conspiracy to nějak neumí přenést i do hry. Představení charakterů se spoléhá na znalost ze seriálu a většina cut-scén není až tolik příběhových, jako spíš o tom, co má hráč zase odkud přinést.
Ve chvílích oddechu mezi misemi je hráči představen jakýsi pseudootevřený svět věznice, trochu jako 500 krát menší GTA a bez aut. A dá se tam dělat celkem pět věcí: rvát se se spoluvězni zadarmo, rvát se se spoluvězni za prachy, nechat se potetovat, posilování na bench press a posilovací pytel. No, takže spíš tak tři věci. Ale teda jde tam ještě dělat třeba to, že budete pomalu strkat dejmetomu T-baga tak dlouho, až bude na opačné straně dvorku. A to je sranda.
Samotné boje jsou dost o ničem, snažil jsem se vymyslet nějakou taktiku, ale nejlepší byla co nejrychleji mačkat levé tlačítko myši. Cokoliv jiného fungovalo hůř.
Ty takzvané quick time eventy byly fajn. Naštěstí, když se to nepovedlo, byl load vždycky hnedka předtím.
Obecně ale autosave dost selhává, když hru vypnete. Asi třikrát se mi stalo, že jsem musel opakovat celou kapitolu, autosave je sice během hry na každém kroku, ale když hru vypnete, počítá se jen velký autosave na začátku kapitol či maximálně při velkých načítáních během kapitol (což je tak dvakrát za kapitolu maximálně). Nekvituji.
No a to je asi všechno. Hra má u mě výhodu, že s podobným žánrem nemám moc zkušenost, takže to pro mě bylo relativně nové (minimálně ve hrách 2010+). Má to atraktivní prostředí, pro mě přiměřenou obtížnost, ale ke konci už je to trochu nuda a vůbec, přečtěte si i ty ostatní komentáře tady, jsou (výjimečně) lepší, než ten můj :-).
Fakt, že hrajete za jinou postavu, než je hlavní postava v seriálu, ba co víc, že se tahle postava v seriálu vůbec nevyskytuje, mi vůbec nevadil. Bylo naopak zajímavé vidět kladné postavy ze seriálu v podstatě jako nepřátelské.
Téhle hry jsem si již všiml dřív, ale až Herní výzva mě donutila se k ní dostat. Vlastně mě hodně lákají hry podle seriálů co znám, ale ve výsledku to nikdy není nic moc. Prison Break: The Conspiracy je hra na poměry seriálové adaptace dost ambiciózní. Je relativně rozsáhlá, vypadá celkem i dobře, je tu i licence včetně hudby a originálního dabingu. Překvapil mě vlastně i ten žánr stealth akce. Nemám s ním moc zkušenost, takže to pro mě byl celkem nový zážitek.
Jenže ten nový zážitek se okoukal už někdy během 3. kapitoly z celkových asi 9 (nejsem si jistý, kolik jich je, protože první kapitoly se vlečou jak smrad a ty poslední zaberou asi pět minut). Variabilita hratelnosti je malá, a to i přesto, že se autoři celkem snaží (ukrývání, přeskakování, lezení, páčení, šroubování, odpojování kamer, odlákávání přes rádio atd.), je to prostě stále o tom samém. Nejhorší je, když se začnou opakovat i lokace v 2. půlce hry.
Možná by i pomohlo, kdyby bylo zajímavější podání příběhu. Nevím, jestli je to tím, že už to znám ze seriálu, ale první řada Prison Break, u toho se pomalu ani nedalo dýchat, jak to bylo napínavé. Jenže The Conspiracy to nějak neumí přenést i do hry. Představení charakterů se spoléhá na znalost ze seriálu a většina cut-scén není až tolik příběhových, jako spíš o tom, co má hráč zase odkud přinést.
Ve chvílích oddechu mezi misemi je hráči představen jakýsi pseudootevřený svět věznice, trochu jako 500 krát menší GTA a bez aut. A dá se tam dělat celkem pět věcí: rvát se se spoluvězni zadarmo, rvát se se spoluvězni za prachy, nechat se potetovat, posilování na bench press a posilovací pytel. No, takže spíš tak tři věci. Ale teda jde tam ještě dělat třeba to, že budete pomalu strkat dejmetomu T-baga tak dlouho, až bude na opačné straně dvorku. A to je sranda.
Samotné boje jsou dost o ničem, snažil jsem se vymyslet nějakou taktiku, ale nejlepší byla co nejrychleji mačkat levé tlačítko myši. Cokoliv jiného fungovalo hůř.
Ty takzvané quick time eventy byly fajn. Naštěstí, když se to nepovedlo, byl load vždycky hnedka předtím.
Obecně ale autosave dost selhává, když hru vypnete. Asi třikrát se mi stalo, že jsem musel opakovat celou kapitolu, autosave je sice během hry na každém kroku, ale když hru vypnete, počítá se jen velký autosave na začátku kapitol či maximálně při velkých načítáních během kapitol (což je tak dvakrát za kapitolu maximálně). Nekvituji.
No a to je asi všechno. Hra má u mě výhodu, že s podobným žánrem nemám moc zkušenost, takže to pro mě bylo relativně nové (minimálně ve hrách 2010+). Má to atraktivní prostředí, pro mě přiměřenou obtížnost, ale ke konci už je to trochu nuda a vůbec, přečtěte si i ty ostatní komentáře tady, jsou (výjimečně) lepší, než ten můj :-).
Gobliins 2: The Prince Buffoon