This War of Mine pro PS4 vyšla v kompletní edici vč. rozšíření The Little Ones, takže se mi bude těžko hodnotit, co všecho bylo do hry přidáno, kromě samotných dětí a věcí s nimi spojených (výroba hraček, učení smrkáčů vykonávat některé domácí práce, větší interakce postav během dne).

Po dohrání základního scénáře s Katiou, Pavlem a Brunem jsem se pustil do větší výzvy, kdy začínáte pouze s dvojicí přeživších - otcem Christem a jeho malou dcerou Iskrou. Zahajovací sestava o dvou členech má svoje výhody (míň toho prožerou), ale když má chudák Christo přes den zvelebovat vaše útočistě, udržovat dítě spokojené a ještě si dostatečně orazit, aby mohl v noci vyrazit lootovat, tak to začne nabírat grády. Obzvlášť, když necháte dítě doma a někdo se vám přijde pohrabat ve veteši. Dětská deprese na sebe nenechá dlouho čekat a to si můžete vyrábět švihadla a míče jak chcete.

Naštěstí koncem týdne na dveře zabouchal Boris, postarší chlápek co sice napadá na jednu nohu, ale před válkou pravděpodobně zabíjel na jatkách prasata pěstí mezi světla. Sniperovi teda neuteče, ale sekerou prý svěsí vojáka na jednu ránu. A 17 slotů v batohu se rozhodně neztratí. Díky Borisovi se podařilo situaci rychle stabilizovat a když se o něco později se k partě přidala i Zlata, jejíž optimismus je nakažlivý, tak až do konce války si všichni žili naprosto spokojeně.

Bohužel asi až týden před vyhlášením příměří jsem si všimnul, že u některých rutinních činností jako je výroba filtru, vaření nebo obstarávání pastí na krysy, je možnost ji dítě naučit, takže se Iskra moc nepřetrhla. Jen v zimě jsem jí nechal sbírat sníh, ale po pár hodinách na mrazu si začala stěžovat... Jinak pokud danou činnost dítě naučíte, tak jí dál zvládá dělat samo, ale zabere víc času. Zároveň má také možnost spát v jedné posteli se svým rodičem, takže v noci ani místo nezabere. Pokud teda rodiče nepošlete lootovat, protože k cizímu člověku si lehnout nepůjde.

Když to shrnu, tak přítomnost dítěte ve skupině dělá přežití o něco složitější, ale pokud je spokojené, tak je celá "denní" část o něco zábavnější a případná težká rozhodnutí (např. okrást či neokrást důchodce) si člověk lépe ospravedlní. A skoro bych řekl, že k tomu hra i trochu přihlíží a postavy hned neupadají do deprese, když provedou něco nekalého.

S dítětem v baráku je třeba prioritizovat jeho zabezpečení, protože na noční návštěvy si rozhodně nepotrpí. Tím se trochu opozdí rozjetí komba "jídlo generuju ze dvou pastí na krysy a všechno ostatní směním za vypálenej chlast", ale rozhodně to není nic, co by se nedalo zvládnout