První Kane & Lynch nebyl žádný zázrak a rozhodně to není titul, jehož pokračování bych nějak extra vyhlížel. Dvojka mě však zaujala hrou za magora Lynche, a pak také ruční kamerou, ze které se na Lynchova záda koukám. A tak jsem se, i přes ne moc lichotivá hodnocení, do Dog Days nakonec pustil.
Ruční kamera je super. Bohužel jen ve filmech, které jsou tomu uzpůsobené. Dlouho jsem nechápal, proč se tento prvek nepoužívá i ve hrách, ale po dohrání Dog Days už je mi to jasné. Nefunguje to tak, jak bych očekával a hra byla často strašně nepřehledná. Ruší to při běhání, ruší to při vyhýbání se překážkám, ruší to při míření, ruší to prostě úplně při všem.
Příběh téměř žádný není, ale nějaký pořádný u stříleček stejně v naprosté většině chybí. Více mi vadilo, že načítání misí bylo snad stejně dlouhé, jako mise samotné a nepochopil jsem, co se tam sakra načítá. Podobná prodleva byla i při návratu do hlavního menu a tam jsem to nechápal už vůbec.
Po dlouhé době jsem si do sytosti užil brokovnici. Střelba je totiž značně nepřesná, a tak jedna z mála zbraní, kterou lze složit nepřítele na jednu ránu i při nezasáhnutí hlavy, je právě brokovnice, a tak jsem jí využíval, co to šlo. Uvítal jsem, že Kane nemůže zemřít rukou nepřátel ani mou, takže jsem mise díky tomu nemusel zbytečně opakovat.
Nemohu opomenout cenzuru. Rozstřelená hlava - kostičky, nahatý Kane - kostičky, nahatý Lynch - kostičky, nahatá přítelkyně Lynche - kostičky a pozor, jak vypadá rozstřelená hlava psa? To nevím, protože se taky skrývá za těmi pitomými kostičkami. Ta hra má v Evropě rating 18, tak proč to tam sakra je. Navíc hlava nemusela jít rozstřelit a Kane s Lynchem mohli mít v té jedné misi spoďáry, jak to řeší japonská verze hry.
Jedna z mála věcí, co hru trochu zachraňuje je režim Arcade, kde jsem strávil snad více času, než u příběhové linie. Ze všech odemčených map se mi nejvíce líbilo metro, které bylo hned jako první, ale ani most nebyl špatný. Přístav a banka už mě tak nebavily a letiště a rybí trh už vůbec.
Jednička se ještě dala skousnout, ale dvojka je příšernost, která neměla nikdy vzniknout, podobně jako třetí Soldier of Fortune. Hra je plná bugů, které způsobují třeba nemožnost míření z krytu, nemožnost střílení nebo uvíznutí v kdejakém bordelu, což sice řešilo načtení posledního checkpointu případně restart celé úrovně, ale to je neomlouvá. Příště se už zkusím podobným titulům vyhýbat a radši se pustím do něčeho kvalitnějšího.
Ruční kamera je super. Bohužel jen ve filmech, které jsou tomu uzpůsobené. Dlouho jsem nechápal, proč se tento prvek nepoužívá i ve hrách, ale po dohrání Dog Days už je mi to jasné. Nefunguje to tak, jak bych očekával a hra byla často strašně nepřehledná. Ruší to při běhání, ruší to při vyhýbání se překážkám, ruší to při míření, ruší to prostě úplně při všem.
Příběh téměř žádný není, ale nějaký pořádný u stříleček stejně v naprosté většině chybí. Více mi vadilo, že načítání misí bylo snad stejně dlouhé, jako mise samotné a nepochopil jsem, co se tam sakra načítá. Podobná prodleva byla i při návratu do hlavního menu a tam jsem to nechápal už vůbec.
Po dlouhé době jsem si do sytosti užil brokovnici. Střelba je totiž značně nepřesná, a tak jedna z mála zbraní, kterou lze složit nepřítele na jednu ránu i při nezasáhnutí hlavy, je právě brokovnice, a tak jsem jí využíval, co to šlo. Uvítal jsem, že Kane nemůže zemřít rukou nepřátel ani mou, takže jsem mise díky tomu nemusel zbytečně opakovat.
Nemohu opomenout cenzuru. Rozstřelená hlava - kostičky, nahatý Kane - kostičky, nahatý Lynch - kostičky, nahatá přítelkyně Lynche - kostičky a pozor, jak vypadá rozstřelená hlava psa? To nevím, protože se taky skrývá za těmi pitomými kostičkami. Ta hra má v Evropě rating 18, tak proč to tam sakra je. Navíc hlava nemusela jít rozstřelit a Kane s Lynchem mohli mít v té jedné misi spoďáry, jak to řeší japonská verze hry.
Jedna z mála věcí, co hru trochu zachraňuje je režim Arcade, kde jsem strávil snad více času, než u příběhové linie. Ze všech odemčených map se mi nejvíce líbilo metro, které bylo hned jako první, ale ani most nebyl špatný. Přístav a banka už mě tak nebavily a letiště a rybí trh už vůbec.
Jednička se ještě dala skousnout, ale dvojka je příšernost, která neměla nikdy vzniknout, podobně jako třetí Soldier of Fortune. Hra je plná bugů, které způsobují třeba nemožnost míření z krytu, nemožnost střílení nebo uvíznutí v kdejakém bordelu, což sice řešilo načtení posledního checkpointu případně restart celé úrovně, ale to je neomlouvá. Příště se už zkusím podobným titulům vyhýbat a radši se pustím do něčeho kvalitnějšího.
Pro: hra za Lynche, brokovnice, Arcade Mode
Proti: ruční kamera, dlouhé načítání, nepřesná střelba, cenzura, bugy