K Discworld Noir jsem přistupoval velice opatrně. Jednak jsem ho kdysi nerozchodil a jednak všechny ty pokračování slavných sérií, které vyšly na přelomu tisíciletí jsou dost problémové. King Quest 8 a Prince of Persia 3D jsem vůbec nerozjel, Simon the Sorcerer 3D se mi zbláznila kamera, Lands of Lore 3 je nehratelná hovadina, Gabriel Knight 3 a Monkey Island 4 trpí mizerným ovládáním při přechodu do 3D prostředí, Quest for Glory 5 má zase otřesné souboje.

Takže jsem přistupoval k 3D adventuře, ve které se úplně změnil styl s despektem. Podle hodnocení vidíte, že jsem se mýlil a dočkal se fantastické hry. Veškeré technické problémy řeší patch od LOMA, se kterým hra akorát párkrát spadla do Windows. Jediná další muška je mizející kurzor mimo obraz, což není nic tak strašného.

Napřed si tedy odbudu kritiku a pak už budu jen chválit. Takže technická stránka hry je průměrná. Protože jde o noirovou hru, všechno je šíleně ale šíleně tmavé, vůbec nepřemýšlejte nad tím hrát tuhle hru ve dne, neuvidíte ani ťuk. Grafika na rok 1999 není nic extra, animace postav také ne a filmečků je hodně, ale jsou prostě rozpité. Zbytek je OK - dabing je patřičně tvrďácký, hudba jazzová/bluesová. Naprosto parádně je vyřešeno povinné 3D - hrdina přijde do lokace, kde je vše snímáno z jedné kamery a v lokaci se pohybuje jako v tradiční adventuře. Žádné šílenosti s kamerou nebo klávesnicí jako Gabriel Knight 3.

Příběh, styl a atmosféra jsou naprosto skvělé. Zatímco první dva díly jsou barevné, pohádkové, plné srandy, humory a vtipných postaviček, třetí díl sází na tradiční film noir 40. let. Vychází z toho, že Ankh Morpork je odpudivé město plné šmejdů, zlodějů, podrazáků, vrahů, "lidí" co Vám vrazí kudlu do zad ani nemrknou. Slunce neuvidíte ani jednou, neustále prší, veškeré lokace vypadají depresivně. Tvůrcům se podařil zázrak a tak i známé lokace z prvních dvou dílů vypadají stejně jako předtím a přitom temně, zlověstně (Neviditelná univerzita, Palác).

Totéž platí o postavách - většina z nich jsou zmetci, magoři či zmrdi, mezi ně pak báječně zapadá třeba Smrť. Dialogy jsou tvrďácké, plné cynismu a pokud narazíte na humor, je to humor uštěpačný, jízlivý, hořký. Jak jsem psal u dvojky, tvůrci mají nakoukán klasický Hollywood a tak se dočkáme love story jako vystřižené z Casablancy a kdo tuhle klasiku viděl, bude mu jasné, jak to dopadne. Do takového světa by samozřejmě Mrakoplaš nezapadl a tak tu místo něj je cynické soukromé očko Lewton, který je tradiční loser, alkoholik, cynik, nenávidí ženy, ale přes všechny rány jde dál za rozlousknutím případu.

A že je to případ jak lusk! Samozřejmě to začíná krásnou dámou, která vejde do Lewtonovy kanceláře, aby našel jejího milého. Při šťourání se otevírají další případy - starý hrabě chce, abych našel trpasličího kamaráda, troll hledá svou Thermu, bývalá láska potřebuje ochránit před Cechem zabijáků a ještě je tu trolí mafián, který chce najít zlatý meč. Do toho ve městě řádí sériový vrah, podezřelí i svědci umírají jak na běžícím páse, Lewtona pronásleduje policie, chci říct Městská stráž a někde v pozadí se rýsuje obrovská hrozba. Příběh je hutný, neskutečně komplikovaný že by mohl leckterý film závidět, zvraty a odhalení Vás zarazí do židle (třeba tu smršť na konci aktu 3 jsem si musel pustit ještě jednou). A přitom do toho naprosto skvěle zapadají všechny magické bytosti, kouzla, rituály, kulty i kouzelné předměty. A nebojte, všechny nitky do sebe nakonec perfektně zapadnou, žádná otázka nezůstane bez odpovědi.

A ještě jsem se vlastně nedostal k hratelnosti. Inu Discworld Noir je naprostá pohodovka. K noirové příběhové adventuře by se ani nehodily nějaké šílené kombinace a tak 90% hry strávíte dialogy, sbíráním stop a otevíráním nových lokací. Na ty tu máte bezvadnou mapu, kde se lokace otevírají (ale i zavírají) podle toho jak jsou v příběhu potřeba. Neméně skvělý je i deníček, kam se Vám zapisují stopy, podezřelí a důležité informace (které rovněž mizí když už je nepotřebujete). V rozhovorech je potřeba se ptát nejen na informace z deníčku, ale i na předměty. Stopy z rozhovorů je občas potřeba použít i venku. Naopak předměty tu skoro vůbec nejsou a když ano, použití je jasné, puzzle jsem nenašel žádný. Hra je tak docela jednoduchá, většinou tušíte kam jít a když ne, tak oběhnete všechny a na vše se důkladně přeptáte. Menší SPOILER - V průběhu hry se hrdina stane vlkodlakem a přichází výborná novinka - sbírání pachů, stopování a porovnávání pachových stop.

Zkrátka a dobře - Discworld Noir se pohodově hraje, vypráví fantastický příběh a má úžasnou atmosféru, kterou hyzdí jen průměrná grafika. Jestli chcete něco jako Tex Murphyho ve fantasy světě, jděte do toho.