Můj dnešní adventurní maratón pokračuje hrou Lost in Time. Před léty když jsem ji sehnal na warforu jsem z ní byl nadšený. Aby ne, byla to první FMV adventura z vlastního pohledu co jsem hrál a strhla mě. Dnes budu nadšení krotit, i když ze začátku to stojí opravdu za to.
Mladá žena ze současnosti Doralice se probouzí v podpalubí lodi v roce 1840, netuší jak se sem dostala. Jediné koho potkává je zdeptaný otrok a svázaný muž, který tvrdí, že je agent časové policie. Ve flashbaku se vrací na panství, které zdědila a poté znovu na loď. Atmosféra je parádní, očekávání velké. Bohužel jak se příběh rozplétá, nebo spíše zaplétá, jde to čím dál více do kytek. Záporák má ďábelský plán, nechybí telenovelní vztahy v minulosti, odhalení typu "já jsem tvůj bratr", nápoj lásky, milostný románek manželky plantážníka s otrokem atd... Finální likvidace je jak z parodie záporák si čuchne ke kytce, kýchne a spadne z mostu a nakonec to byl asi jen sen.
A ruku v ruce s tím jdou i ostatní kategorie. Grafika na lodi je úchvatná, stejně tak působivé je panství. Při průzkumu předmětů najede kamera na detail a pokud něco berete, přehraje se animace. K tomu hraje poutavá hudba. Jenže když se dostanete na tropický ostrov, grafika spadne asi o 100%, hra je plná dementních rozhovorů s dementníma postavama a především příšerných FMV sekvencí s příšernými neherci, takže si připadáte jako při sledování 2543 dílu Ulice.
To vše po dlouhou dobu vynahrazuje hratelnost. Ta je vynikající. Coktel udělal ovládání jako v Goblins, to znamená jeden kurzor na všechno, podobný inventář, nechybí ani mapa lokací s rychlým přesunem a deníček s myšlenkami a stopami. Průzkum probíhá v detailu, pixelhunting se nekoná a většinou zhruba tušíte co udělat, protože 90% úkolů je přísně logických. Díky tomu je hra celkem férová a jednoduchá, většinou se totiž pohybujete v pár lokacích. Později začne přibývat předmětů a míst a pokud už se musíte mrknout do návodu, většinou proto že jste zapomněli něco vzít znovu, někam se vrátit, nebo něco prohledat dvakrát. Je to takové to intenzivní adventuření na malém prostoru, kde postupně zpřístupňujete původně nedostupná místa. Do kopru to jde až ke konci, kde běháte od čerta k ďáblu, jsou tu časové úkoly, absolutní nesmysly (proměníte sůl na cukr a použijete ho na psa... protože psi běžně rádi mlsají cukr asi...).
Přesto bych Lost in Time víceméně doporučil, minimálně 3/4 hry stojí za to.
Mladá žena ze současnosti Doralice se probouzí v podpalubí lodi v roce 1840, netuší jak se sem dostala. Jediné koho potkává je zdeptaný otrok a svázaný muž, který tvrdí, že je agent časové policie. Ve flashbaku se vrací na panství, které zdědila a poté znovu na loď. Atmosféra je parádní, očekávání velké. Bohužel jak se příběh rozplétá, nebo spíše zaplétá, jde to čím dál více do kytek. Záporák má ďábelský plán, nechybí telenovelní vztahy v minulosti, odhalení typu "já jsem tvůj bratr", nápoj lásky, milostný románek manželky plantážníka s otrokem atd... Finální likvidace je jak z parodie záporák si čuchne ke kytce, kýchne a spadne z mostu a nakonec to byl asi jen sen.
A ruku v ruce s tím jdou i ostatní kategorie. Grafika na lodi je úchvatná, stejně tak působivé je panství. Při průzkumu předmětů najede kamera na detail a pokud něco berete, přehraje se animace. K tomu hraje poutavá hudba. Jenže když se dostanete na tropický ostrov, grafika spadne asi o 100%, hra je plná dementních rozhovorů s dementníma postavama a především příšerných FMV sekvencí s příšernými neherci, takže si připadáte jako při sledování 2543 dílu Ulice.
To vše po dlouhou dobu vynahrazuje hratelnost. Ta je vynikající. Coktel udělal ovládání jako v Goblins, to znamená jeden kurzor na všechno, podobný inventář, nechybí ani mapa lokací s rychlým přesunem a deníček s myšlenkami a stopami. Průzkum probíhá v detailu, pixelhunting se nekoná a většinou zhruba tušíte co udělat, protože 90% úkolů je přísně logických. Díky tomu je hra celkem férová a jednoduchá, většinou se totiž pohybujete v pár lokacích. Později začne přibývat předmětů a míst a pokud už se musíte mrknout do návodu, většinou proto že jste zapomněli něco vzít znovu, někam se vrátit, nebo něco prohledat dvakrát. Je to takové to intenzivní adventuření na malém prostoru, kde postupně zpřístupňujete původně nedostupná místa. Do kopru to jde až ke konci, kde běháte od čerta k ďáblu, jsou tu časové úkoly, absolutní nesmysly (proměníte sůl na cukr a použijete ho na psa... protože psi běžně rádi mlsají cukr asi...).
Přesto bych Lost in Time víceméně doporučil, minimálně 3/4 hry stojí za to.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Po většinu hry skvělá hratelnost, grafika a atmosféra.
Proti: Ke konci to jde do háje graficky, hratelností i příběhem.