Když jsem poprvé viděl hrát bratrance druhý díl Age of Empires, musel jsem ho hned taky zkusit. Nějaké strategie už jsem měl v té době za sebou, ale mimo Warcraft II a StarCraft jich moc nebylo. Většinou se daly těžit jen dvě suroviny, ale tady to byly hned čtyři.

Čert vem dřevo, zlato nebo kámen. Bude to znít asi směšně, ale jídlo bylo tím hlavním důvodem, kvůli kterému jsem strašně moc chtěl tento titul hrát. Nešlo mi tolik o sbírání bobulí z keřů nebo farmaření ale o chov ovcí, rybaření, a především pak o lov jelenů nebo divočáků. Navíc fakt, že při zabití lovné zvěře vojáky je maso k nepotřebě nebo že se postupem času kazí, zážitek z lovu ještě umocňuje.

Věk králů však není jen o jídle, ale hlavně o budování pevné obrany a o bojích s nepřáteli, a i tyto prvky jsou zvládnuty na jedničku. Základem je postoupit ve vývoji tak, aby bylo možné stavět kamenné hradby, protože dřevěné opevnění toho mnoho nevydrží. Hradby je třeba před nájezdníky samozřejmě bránit a k tomuto účelu jsou nejlepší obranné věže, rozmístěné v rozumných vzdálenostech.

Po zajištění své základny jsem nejprve vyvinul všechna dostupná vylepšení a až pak začal budovat mocnou armádu. Mezitím jsem prováděl průzkum okolí a zabíral nestřežené doly s kamením či zlatem. Při útoku na nepřítele jsem si dal dobrý pozor, abych nezničil vše, co je třeba k dokončení mise, protože mám rád, když jsou vytěženy veškeré suroviny, které se na dané mapě nachází.

Vytvořil jsem tak armádu dělníků a na konci některých misí měl desetitisícové a v případě dřeva někdy i statisícové zásoby surovin. Ty mi samozřejmě k ničemu nebyly a nepomohly mi ani do dalších misí, ale měl jsem skvělý pocit z dobře vykonané práce.

Jediné, co mi na Age of Kings vadí, je stereotyp. U RPG se stále vyvíjí příběh, přicházejí noví nepřátelé a učím se stále nové útoky. Zde se toho ze začátku taky mění dost, ale po čase už mi mise přišly hodně podobné, a kdyby byla herní doba poloviční, úplně by mi to stačilo.