X (ekvivalentní protipól Y, lišící se pouze nepatrně) mě z celé pokémoní série bavila nejméně. Ne, že bych chtěl záměrně kritizovat, protože celkově se rád a opakovaně nořím do poké světa i přes svoji linearitu, ale zkusím tu trochu rozepsat moje dojmy, proč, co a jak. Přesto však platí, že je to jen jeden názor z mnoha a pokud jste si hru této generace užili, nijak vám tu zábavu neberu a jsem jedině rád.
Hned v úvodu se probouzíme ve vesničce v jihovýchodním cípu mapy regionu, který má být přímo inspirovaný Francií, což je první věc, ze které jsem zklamaný. Francie jako taková je sice krásná země, ale pro poké potřeby je až zoufale neatraktivní – nebo abych byl přesnější, tvůrci ji nedokázali plně využít. Občas v regionu narazíme na nějaký Chateau, NPC postavy mohou mít jakože francouzské výkřiky, na několika místech jsou úhledně střižené parčíky a jedním z hlavních témat hry je francouzská „krása a dokonalost,“ zde pro mě synonymum pro nudnost. Není nic nudnějšího než dokonalost. Hra také klade větší důraz na módu než v jakýchkoli jiných hrách série (do jistého fashion podniku vás nepustí, dokud si neseženete ty nejdražší hadry). Pokud jste ale fanoušci Francie, tak směle do hraní. Vyberte si jednoho ze startérů Chespin, Fennekin, Froakie.
Hned co se vydáte na cestu, potkáte svoje 4 kamarády-rivaly. Ok, nejaktivnější z nich je asi Shauna, která jediná se během příběhu nějak vyvíjí a můžete o ní říct, že zapadá do děje. Zbytek je tam… proč vlastně? Tlusťoch chce být tanečníkem. Trevor už nevím, co chtěl, je hlavně stydlivý a zapomenutelný. Serena je… malá, rozmazlená a nehorázně otravná. Jejich archetypy jsou tím největším klišé, co mohlo tuhle hru potkat… pardon, zapomněl jsem na Lysandera, hlavního „záporáka“ hry: nejčastěji ho uslyšíte, jak se zmítá v depresi z toho, že nežije v krásném světě. „Beautiful world“ je pro něj jedinou motivací, proč všechny a všechno zničit. Ach jo, scenáristům došly nápady, ale vážně tam musí být tohle?
Je škoda, že na rozdíl od této anime série, kde byla podle mě jedna z nejlepších epických zápletek takřka narutovského ražení, hra strašně utrpěla. Tím spíš, že se mi v této generaci opravdu líbí design legendárních Pokémonů. Jejich dopad na hru je ovšem takřka nulový. Něco se trošku semele, potkáte je jednou a hned chytíte.
Nic víc.
Na druhé dohrání jsem si ze startérů vybral Froakieho (modrá žába), jehož měl Ash v seriálu a jenž se mu vyvinul v Greninju, aby mohl projít dočasnou bojovou proměnou v Ash-Greninju, super kosícího nindžu. Hra sice Ash-Greninju nenabízí (v demu pro Sun a Moon ho lze dostat a přetáhnout do plné verze těchto stejnojmenných her), ale Greninju jsem nakonec vyvinul. Bohužel dostal asi ty nejhorší staty, co jsem kdy kde viděl. Pokud protivníka neodrovnal na první ránu, tak obvykle sám skončil na lopatkách, a to i s různými vylepšeními a vyváženou skladbou útoků. Ok, stane se. Náhoda je blbec.
Kromě tohoto vás ovšem celá hra vodí za ručičku a vlastně je až nechutně jednoduchá. Žádná challenge, až na jednu, a tou je ovládání postavy, které je tu asi nejhorší ze všech dílů. Nevím, o co se tvůrci snažili, leč zrovna tady mi dělalo dost velký problém se pohybovat v prostoru. Postava se zasekává o objekty, které chci obejít; někdy běhá a jindy bruslí, nedokáže se strefit do úzkého průchodu nebo nechtěně přeskočí překážku, kam jsem nechtěl. Anebo ze mě udělali kompletní lamu bez citu pro motoriku. Ale fakt, že se mi to děje jen u X a Y, o něčem vypovídá.
Ve hře se poprvé objevuje mechanika mega evolucí. Nejdřív jsem s ní tak úplně nesouznil, ale poté mi vlastně přišla docela vhod a dnes ji považuji za jasný klad a jeden z mála dobrých nápadů pro mechaniku hry. Díky ní je o něco zábavnější taktizování a přiznám se, že vizuálně je to pořád pěkné a cool. Celkově tu pokédex nakyne na něco přes 700 čísel, což už je slušné, takže aspoň chytání tu nějaký čas zabere, ovšem těch opravdu nových zajímavých Pokémonů je jenom pár. Zároveň se objevuje nový typ fairy, který si zdatně dokáže poradit s dračími typy.
Další prvek, který doteď upřímně nenávidím, je hlavní město regionu, Lumiose City. Urbanisticky nezvládnuté monstrum, ke kterému jsem musel googlit mapy, abych se v něm dokázal vyznat a dorazit na správná místa, ale ani s navigací to není jednoduché. Ono má totiž jediné drobné centrum a celé okolí je vystavěno do půdorysu velkého kruhu, po jehož obvodu můžete bruslit sem a tam a přes střed v paprsčitém směru, ale spíš jde o velké bludiště. Tvůrci navíc nevěděli, čím ho prakticky zaplnit, takže všude jsou stejně vypadající hipsterská café, obchody s módou a podobné ptákovinky. Nikdy víc.
Příběh je takový, že tam skoro žádný není, a tak jedinou větší zábavou je prozkoumávání přírodních lokací mezi městy, z nichž některé jsou pěkné, ale v té hromadě nedostatků takřka opomenutelné. S trenéry na stadionech jste hotoví rychle a elite four vás pravděpodobně taky ani na moment nezastaví. O Lysanderovi už jsem se zmiňoval, od něj žádný velký příběhový zvrat čekat nelze.
Jedinou pozitivní věc bych viděl v přítomnosti obra AZ, ke kterému se váže tragický srdceryvný příběh z doby před 3000 lety, když bylo v Kalosu první království; a k jeho Pokémonovi Floette.
Takže co po dohrání hry? Nabízí se post-příběhová kapitola s Lookerem, která je prý lepší než celá hra dohromady. Možná si ji někdy zahraju, až se na to psychicky připravím.
Taky můžete dochytat legendární Pokémony, ale… je tu jenom Xerneas/Yveltal podle verze hry, Zygarde a… Mewtwo. A podle vašeho výběru startéra se po poražení elite four objeví jeden z tria Zapdos, Moltres, Articuno, kterého musíte náhodně objevit po světě několikrát, než se odklidí na konkrétní místo ve hře, kde ho můžete konečně chytit. A to je asi tak vše, co můžete. Tvůrci se v porovnání s ostatními hrami moc nepředvedli. Raději vyměňte hru a pusťte se do jiné. Remaky Alpha Sapphire/Omega Ruby, které přišly o chvilku později, jsou mnohokrát zábavnější.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.
Hned v úvodu se probouzíme ve vesničce v jihovýchodním cípu mapy regionu, který má být přímo inspirovaný Francií, což je první věc, ze které jsem zklamaný. Francie jako taková je sice krásná země, ale pro poké potřeby je až zoufale neatraktivní – nebo abych byl přesnější, tvůrci ji nedokázali plně využít. Občas v regionu narazíme na nějaký Chateau, NPC postavy mohou mít jakože francouzské výkřiky, na několika místech jsou úhledně střižené parčíky a jedním z hlavních témat hry je francouzská „krása a dokonalost,“ zde pro mě synonymum pro nudnost. Není nic nudnějšího než dokonalost. Hra také klade větší důraz na módu než v jakýchkoli jiných hrách série (do jistého fashion podniku vás nepustí, dokud si neseženete ty nejdražší hadry). Pokud jste ale fanoušci Francie, tak směle do hraní. Vyberte si jednoho ze startérů Chespin, Fennekin, Froakie.
Hned co se vydáte na cestu, potkáte svoje 4 kamarády-rivaly. Ok, nejaktivnější z nich je asi Shauna, která jediná se během příběhu nějak vyvíjí a můžete o ní říct, že zapadá do děje. Zbytek je tam… proč vlastně? Tlusťoch chce být tanečníkem. Trevor už nevím, co chtěl, je hlavně stydlivý a zapomenutelný. Serena je… malá, rozmazlená a nehorázně otravná. Jejich archetypy jsou tím největším klišé, co mohlo tuhle hru potkat… pardon, zapomněl jsem na Lysandera, hlavního „záporáka“ hry: nejčastěji ho uslyšíte, jak se zmítá v depresi z toho, že nežije v krásném světě. „Beautiful world“ je pro něj jedinou motivací, proč všechny a všechno zničit. Ach jo, scenáristům došly nápady, ale vážně tam musí být tohle?
Je škoda, že na rozdíl od této anime série, kde byla podle mě jedna z nejlepších epických zápletek takřka narutovského ražení, hra strašně utrpěla. Tím spíš, že se mi v této generaci opravdu líbí design legendárních Pokémonů. Jejich dopad na hru je ovšem takřka nulový. Něco se trošku semele, potkáte je jednou a hned chytíte.
Nic víc.
Na druhé dohrání jsem si ze startérů vybral Froakieho (modrá žába), jehož měl Ash v seriálu a jenž se mu vyvinul v Greninju, aby mohl projít dočasnou bojovou proměnou v Ash-Greninju, super kosícího nindžu. Hra sice Ash-Greninju nenabízí (v demu pro Sun a Moon ho lze dostat a přetáhnout do plné verze těchto stejnojmenných her), ale Greninju jsem nakonec vyvinul. Bohužel dostal asi ty nejhorší staty, co jsem kdy kde viděl. Pokud protivníka neodrovnal na první ránu, tak obvykle sám skončil na lopatkách, a to i s různými vylepšeními a vyváženou skladbou útoků. Ok, stane se. Náhoda je blbec.
Kromě tohoto vás ovšem celá hra vodí za ručičku a vlastně je až nechutně jednoduchá. Žádná challenge, až na jednu, a tou je ovládání postavy, které je tu asi nejhorší ze všech dílů. Nevím, o co se tvůrci snažili, leč zrovna tady mi dělalo dost velký problém se pohybovat v prostoru. Postava se zasekává o objekty, které chci obejít; někdy běhá a jindy bruslí, nedokáže se strefit do úzkého průchodu nebo nechtěně přeskočí překážku, kam jsem nechtěl. Anebo ze mě udělali kompletní lamu bez citu pro motoriku. Ale fakt, že se mi to děje jen u X a Y, o něčem vypovídá.
Ve hře se poprvé objevuje mechanika mega evolucí. Nejdřív jsem s ní tak úplně nesouznil, ale poté mi vlastně přišla docela vhod a dnes ji považuji za jasný klad a jeden z mála dobrých nápadů pro mechaniku hry. Díky ní je o něco zábavnější taktizování a přiznám se, že vizuálně je to pořád pěkné a cool. Celkově tu pokédex nakyne na něco přes 700 čísel, což už je slušné, takže aspoň chytání tu nějaký čas zabere, ovšem těch opravdu nových zajímavých Pokémonů je jenom pár. Zároveň se objevuje nový typ fairy, který si zdatně dokáže poradit s dračími typy.
Další prvek, který doteď upřímně nenávidím, je hlavní město regionu, Lumiose City. Urbanisticky nezvládnuté monstrum, ke kterému jsem musel googlit mapy, abych se v něm dokázal vyznat a dorazit na správná místa, ale ani s navigací to není jednoduché. Ono má totiž jediné drobné centrum a celé okolí je vystavěno do půdorysu velkého kruhu, po jehož obvodu můžete bruslit sem a tam a přes střed v paprsčitém směru, ale spíš jde o velké bludiště. Tvůrci navíc nevěděli, čím ho prakticky zaplnit, takže všude jsou stejně vypadající hipsterská café, obchody s módou a podobné ptákovinky. Nikdy víc.
Příběh je takový, že tam skoro žádný není, a tak jedinou větší zábavou je prozkoumávání přírodních lokací mezi městy, z nichž některé jsou pěkné, ale v té hromadě nedostatků takřka opomenutelné. S trenéry na stadionech jste hotoví rychle a elite four vás pravděpodobně taky ani na moment nezastaví. O Lysanderovi už jsem se zmiňoval, od něj žádný velký příběhový zvrat čekat nelze.
Jedinou pozitivní věc bych viděl v přítomnosti obra AZ, ke kterému se váže tragický srdceryvný příběh z doby před 3000 lety, když bylo v Kalosu první království; a k jeho Pokémonovi Floette.
Takže co po dohrání hry? Nabízí se post-příběhová kapitola s Lookerem, která je prý lepší než celá hra dohromady. Možná si ji někdy zahraju, až se na to psychicky připravím.
Taky můžete dochytat legendární Pokémony, ale… je tu jenom Xerneas/Yveltal podle verze hry, Zygarde a… Mewtwo. A podle vašeho výběru startéra se po poražení elite four objeví jeden z tria Zapdos, Moltres, Articuno, kterého musíte náhodně objevit po světě několikrát, než se odklidí na konkrétní místo ve hře, kde ho můžete konečně chytit. A to je asi tak vše, co můžete. Tvůrci se v porovnání s ostatními hrami moc nepředvedli. Raději vyměňte hru a pusťte se do jiné. Remaky Alpha Sapphire/Omega Ruby, které přišly o chvilku později, jsou mnohokrát zábavnější.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.
Pro: Mega evoluce, někteří noví Pokémoni.
Proti: Plytký příběh, region, někteří Pokémoni, Lumiose City, ovládání, nezajímavé postavy a záporák, příliš snadná obtížnost.