O Realpolitiks jsem četl před hodně dlouhou dobou ve výjimečně zakoupeném Score a redaktorova šťavnatá recenze mě velmi navnadila. Strategie jsou ale žánrem o který jsem se za život jen párkrát lehce otřel takže mi spuštění hry trvalo až do chvíle kdy tak nějak nebylo co hrát. Žádná nudná vsuvka to ale nebyla a v budoucnu se k ní určitě ještě vrátím.
Již zmíněná recenze v herním časopise byla napsaná velmi zajímavě a popis událostí ve hře byl téměř strhující. Až jsem si skoro říkal že není možné aby hra vzbuzovala takové reakce když je to jen "ježdění myší po mapě", byl jsem ale příjemně překvapen. Po poměrně dlouhém začátku, který obsahoval i tři tutoriálové mise bez kterých bych si asi neškrtl hra začala nabírat slušné tempo a konec už byl skoro jako z holywoodského trháku.
Ze tří možných scénářů jsem vybral klasickou hru ve které máte za úkol se se svojí zemí dostat během sta let na první místo světa podle bodů. Za Česko hrát nejde takže jsem vybral nejbližší Německo a začal s prvními úkoly jako nastartování ekonomiky, otevření burzy, budování infrastruktury a vyjednávání s ostatními státy. Z krásné představy mírumilovného a prosperujícího světa mě ale poměrně rychle vytrhlo Rusko když spustilo válku proti Litvě. OSN se následně rozhodlo že ve Vilniusu si s tím jistě nějak poradí sami a neodsouhlasilo vojenskou intervenci proti agresorovi. Hrdinně jsem se tedy vydal na pomoc sám. Dopadl jsem ovšem jako oni nechvalně známí sedláci u Chlumce a musel naloadovat starší pozici. Smutně a naštvaně zároveň jsem se pak díval jak se částí Ruska postupně stávají i další státy Pobaltí, drtivá část Ukrajiny a to jsem ani pořádně nesledoval aktivity Rusů v asijské části světa. Ono totiž vůbec sledování jiné části nebo země světa je dost těžké když se pořád musíte starat hlavně o své aktivity doma a chraň vás ruka páně před rukou lidu kdyby jste peníze místo na boj s nezaměstnaností poslaly hladovějícím v Africe. Dost často na politiky nadávám a nechápu jak je možné že např. pořád probíhá válka v Sýrii nebo hladomor v Súdánu ale tohle mi trochu změnilo názor na některá rozhodnutí dnešních mocností. Viděl jsem totiž svět i národ samotný v souvislostech které často pro běžného člověka na první pohled vidět nejsou nebo si je tolik neuvědomujeme. Prostě jsem se u hry obrazně řečeno zapotil a v žádném případě Mayové, Merkelové nebo i tomu Putinovi jejich postavení nezávidím.
Hlavní úkol tedy stát se nejlepším státem planety jsem nakonec nesplnil a skončil těsně druhý za... chvilka napětí... Amerikou a to i přes to že jsem ji porazil ve válce :) Po sto letech a naneštěstí nesplněnému úkolu jsem pak pokračoval dál a z legrace přetvořil svůj stát na totalitní. A kupodivu šlo najednou všechno hladce. Dostatek peněz, dostatek akčních bodů, velká armáda a nikdo kdo by vám do toho kecal. Tedy až a pár výjimek ze strany OSN když jsem to už přeháněl se zabíráním okolních států a vracel tak podobu Evropy někam do roku 1940. Po tomto výstupu už se ale hra stala dost repetitivní a scénáře začali být na politickou simulaci dost přehnané. Ve válce byl kde kdo s kde kým a atomovky lítali s větší intenzitou než Trumpovi tweety. Vrchol pak byla občanská válka na pozemšťany kolonizované planetě :) Vzhledem k datu které již bylo kolem roku 2130 se to asi ale dalo čekat. Nicméně už mě dál nemělo co překvapit a některé zprávy už jsem jen instinktivně odklikával aniž bych je četl protože už podle doprovodného obrázku bylo jasné oč jde. Že bych tedy Realpolitiks hrál v kuse několik týdnů nebo měsíců nehrozí ale za nějaký čas se k titulu jistě s chutí vrátím a zkusím zase jiný styl vládnutí nebo kampaně.
Co do technické stránky je počin Polských vývojářů velmi profesionálně provedený. Např. grafika není u her tohoto typu na prvním místě ale přesto je zde mapa světa přehledně a stylově vytvořená a mnoho zobrazovacích módů hráči solidně pomáhá. Každá zpráva či vedení nějaké kampaně je doplněna o někdy vtipné, někdy vážné ale vždy trefné ilustrace a hudba mi v hlavě zní ještě teď. Podstatné také je že zde nejsou žádné bugy a všechno po celou dobu šlapalo tak jak by mělo. Pokud tedy jako středoevropská velmoc prohrajete válku s mizerně vyzbrojeným Maďarskem není to chyba hry ale vaše velitelské diletantství :D
Nevím co by na Realpolitiks řekli hardcore příznivci strategií ale pro běžné hráče je jistě vhodná už jen díky poměrně dobré přístupnosti ale i kvůli zajímavému a aktuálnímu tématu. A hlavně se díky ní dá i poučit o tom že u piva v hospodě nebo u zpráv v televizi se svět řídí mnohem snadněji než když skutečně musíte rozhodovat o lidských životech a běhu dějin.
Již zmíněná recenze v herním časopise byla napsaná velmi zajímavě a popis událostí ve hře byl téměř strhující. Až jsem si skoro říkal že není možné aby hra vzbuzovala takové reakce když je to jen "ježdění myší po mapě", byl jsem ale příjemně překvapen. Po poměrně dlouhém začátku, který obsahoval i tři tutoriálové mise bez kterých bych si asi neškrtl hra začala nabírat slušné tempo a konec už byl skoro jako z holywoodského trháku.
Ze tří možných scénářů jsem vybral klasickou hru ve které máte za úkol se se svojí zemí dostat během sta let na první místo světa podle bodů. Za Česko hrát nejde takže jsem vybral nejbližší Německo a začal s prvními úkoly jako nastartování ekonomiky, otevření burzy, budování infrastruktury a vyjednávání s ostatními státy. Z krásné představy mírumilovného a prosperujícího světa mě ale poměrně rychle vytrhlo Rusko když spustilo válku proti Litvě. OSN se následně rozhodlo že ve Vilniusu si s tím jistě nějak poradí sami a neodsouhlasilo vojenskou intervenci proti agresorovi. Hrdinně jsem se tedy vydal na pomoc sám. Dopadl jsem ovšem jako oni nechvalně známí sedláci u Chlumce a musel naloadovat starší pozici. Smutně a naštvaně zároveň jsem se pak díval jak se částí Ruska postupně stávají i další státy Pobaltí, drtivá část Ukrajiny a to jsem ani pořádně nesledoval aktivity Rusů v asijské části světa. Ono totiž vůbec sledování jiné části nebo země světa je dost těžké když se pořád musíte starat hlavně o své aktivity doma a chraň vás ruka páně před rukou lidu kdyby jste peníze místo na boj s nezaměstnaností poslaly hladovějícím v Africe. Dost často na politiky nadávám a nechápu jak je možné že např. pořád probíhá válka v Sýrii nebo hladomor v Súdánu ale tohle mi trochu změnilo názor na některá rozhodnutí dnešních mocností. Viděl jsem totiž svět i národ samotný v souvislostech které často pro běžného člověka na první pohled vidět nejsou nebo si je tolik neuvědomujeme. Prostě jsem se u hry obrazně řečeno zapotil a v žádném případě Mayové, Merkelové nebo i tomu Putinovi jejich postavení nezávidím.
Hlavní úkol tedy stát se nejlepším státem planety jsem nakonec nesplnil a skončil těsně druhý za... chvilka napětí... Amerikou a to i přes to že jsem ji porazil ve válce :) Po sto letech a naneštěstí nesplněnému úkolu jsem pak pokračoval dál a z legrace přetvořil svůj stát na totalitní. A kupodivu šlo najednou všechno hladce. Dostatek peněz, dostatek akčních bodů, velká armáda a nikdo kdo by vám do toho kecal. Tedy až a pár výjimek ze strany OSN když jsem to už přeháněl se zabíráním okolních států a vracel tak podobu Evropy někam do roku 1940. Po tomto výstupu už se ale hra stala dost repetitivní a scénáře začali být na politickou simulaci dost přehnané. Ve válce byl kde kdo s kde kým a atomovky lítali s větší intenzitou než Trumpovi tweety. Vrchol pak byla občanská válka na pozemšťany kolonizované planetě :) Vzhledem k datu které již bylo kolem roku 2130 se to asi ale dalo čekat. Nicméně už mě dál nemělo co překvapit a některé zprávy už jsem jen instinktivně odklikával aniž bych je četl protože už podle doprovodného obrázku bylo jasné oč jde. Že bych tedy Realpolitiks hrál v kuse několik týdnů nebo měsíců nehrozí ale za nějaký čas se k titulu jistě s chutí vrátím a zkusím zase jiný styl vládnutí nebo kampaně.
Co do technické stránky je počin Polských vývojářů velmi profesionálně provedený. Např. grafika není u her tohoto typu na prvním místě ale přesto je zde mapa světa přehledně a stylově vytvořená a mnoho zobrazovacích módů hráči solidně pomáhá. Každá zpráva či vedení nějaké kampaně je doplněna o někdy vtipné, někdy vážné ale vždy trefné ilustrace a hudba mi v hlavě zní ještě teď. Podstatné také je že zde nejsou žádné bugy a všechno po celou dobu šlapalo tak jak by mělo. Pokud tedy jako středoevropská velmoc prohrajete válku s mizerně vyzbrojeným Maďarskem není to chyba hry ale vaše velitelské diletantství :D
Nevím co by na Realpolitiks řekli hardcore příznivci strategií ale pro běžné hráče je jistě vhodná už jen díky poměrně dobré přístupnosti ale i kvůli zajímavému a aktuálnímu tématu. A hlavně se díky ní dá i poučit o tom že u piva v hospodě nebo u zpráv v televizi se svět řídí mnohem snadněji než když skutečně musíte rozhodovat o lidských životech a běhu dějin.
The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine