Sims 3 je geniální hra. Skoro lepší než život. Teda určitě než ten můj. Protože po aplikování drobného konsole cheatu na začátku si přičarujete (skoro) nekonečně peněz a můžete začít vopravdu žít. A to by jste koukali, jak já umím žít. Dokonce to chytlo v jisté době i moji drahou polovičku, nicméně naše představy o životě se značně rozcházely, jak se záhy ukázalo. Abych to ale neprotahoval.
Nejdříve jsem si trošku prodloužil život, to je jasné, abych toho více prožil, když mám tolik peněz a pak jsem se zcela realisticky a dle skutečnosti vymodeloval - tudíž vysoký elegantní svalovec v nejlepších letech. Začátek byl děsně krušnej. Strašně moc času jsem strávil stavěním baráku, kterej prostě musel bejt naprosto dokonalej. Z původního plánu mít jedno patro se nakonec stala 3 patra moderní stavby s krásnou zahradou, podzemní garáží, přilehlou hospodářskou budovou, ve které bydleli 2 koně a 2 čoklové Tyrol a Sultán (později když měli štěňata tak se ukázalo, že Sultán je Sultánka) a hejno neposlušnejch koček. Vybrat zařízení domu, dát do kupy vybavení veškerých místností, 2 koupelny, pokoj pro hosty, ateliér, zahrada, bazén, pokoje pro služenictvo a dalších milion věcí - naprostej horor, co vám budu povídat. Vždy jsem ale dodržoval princip design a estetika především. Jenom o tomhle setupu, než se dá vůbec pokračovat v nějakém reálném životě, kde ubíhá drahocený čas, by se dala napsat kniha. Odpauzujme nyní čas a začněme žít.
Neumím si vůbec představit jak může někdo bez milionu dolarů na účtě fungovat. Je přece potřeba venčit čokly, jezdit na koni, hrát si s kočkou, procházet se po městě, chodit za kulturou, vynášet smradlavé odpadky, když služebnictvo venčí psíka (a nebo vám také později třeba dročí manželku), mít společenský kontakt, páč tělo a mysl mladého muže ho žádá, dělat parties, hrát v kapele, samozřejmě zkusit se musí všechno, takže člověk musí navíc najít i nějaký ten čásek na páchání zločinu, čtení knih, povalovaní se ve slipech po gauči a tak dále. Samořejmě je potřeba také pařit po barech a taky vobčas spát, aby člověk dobil baterky. No prostě nechápu. Nemít mega na účtu a muset chodit do práce je postižení.
V popisu výše uvedených aktivit by se dalo pokračovat skutečně dlouho a mnoho dalších aktivit jsem zapoměl uvést (ježdění na motorce, snowboarding, dog agility ..., sakryš), nicméně v životě každého mladého samečka dojde dříve a nebo později ke zlomu. Snad to byl Sután s Tyrolem, kteří začali první, snad koně Hatátitlá, Ilči a sea Bisquit, snad služebnictvo, najednou to přišlo a nedalo se tomu odolat. Nejdřív náhodné pohledy s uklízečkou a pak najednou výbuch života a člověčenství propukl naplno jako v životě Freddie Mercuryho. Wohoo bylo se vším, všudy a pořád. Nedalo se tomu skoro zabránit. Wohoo bylo v ložnici, v obýváku, v parku, ve sprše, ve stanu a dokonce snad i v balónu. Wohoo bylo se služkou, s další služkou, s dívkou s baru, se sousedkou, se sousedem, pak znovu se služkama, pak s náhodným chodcem. Wohoo bylo ráno, v poledne i večer. Wohoo dělal Sultán s Tyrolem, kočky i koně. Po domě a v mém životě se začal šířit nepořádek a chaos. Měl jsem kruhy pod očima, byl jsem deprivován mnoha dalšíma potřebama, které byly neuspojené (jako hlad, spánek, společenské vyžití, zábava, sport ...). Ano, musím se přiznat, byl jsem závislý na wohoo - musel jsem to dělat stále, všude a naprosto s každým.
Samořejmě jak to ale ve skutečném životě chodí, i tady člověk dospěje a po nějaké době jsem si uvědomil, že pokud nechci umřít na infarkt ve 30, tak si musím pořídit ženu. Samozřejmě zpočátku sloužila (ještě spolu s jednou ženou) hlavně k wohoo, úklidu, domácím pracem, venčením čokla, tréningu parkuru na koni (páč to pitomý zvíře je totiž bez trvalého zaměstnání agresivní - nepořizujte si koně). Druhá žena, nádherná černoška, také ze začátku uklízela a dělala wohoo jak jsem si zamanul, pak se ale ukázala její temná stránka a začala se věnovat převážně výtvarnému umění, samostudiu a náboženství a mě si všímala jako placatého kamene. Uvědomil jsem si totiž, že pokud je nezbouchnu, tak si začnou dělat co chtěj (a to ani nemluvím o tom, že milionek na účtu začal vysychat - zvláště poté, co jsem si ve sklepě udělal nahrávací studio a přistavěl zvláštní dům pro služebnictvo). No ušetřím vás podrobností. Protože můj zvrácený mozek funguje podobně jako mozek Arnolda J. Rimmera a neumím udělat život krásnej když můžu, a sám si z něj udělám noční můru, tak netrvalo dlouho a po baráku běhalo několik dětí (více než 5, méně než 10), jejichž jména si dosud pletu, množství neposlušnejch koček s koťatama, smečka uslintanejch a nezvladatelnejch stěňat, co akorát všechno zlikvidujou, voslintaj a pochčijou a několi hříbat, které zaměstnají veškeré služebnictvo, takže život se vám začne doslova hroutit pod rukama. Ženy trvalé nasrané (a jako ve skutečném životě i zde platí životní poučka: Když si ženská bere chlapa tak vždy, i když to neříká nahlas, doufá, že se chlap v určitejch věcech jednou změní a chlap zase doufá, že ta ženská, taková jaká je, že taková zůstane až do smrti. Ale vždy to dopadne opačně. Chlap nakonec zůstane stejnej jakej byl - to je prostě biologie - a prásk, přijdou děti a ženská se změní k nepoznání ...), já trvale v běhu páč tu smrdí koš, tu řve dítě, tu štěká pes, tu je bordel v kuchyni (a na chodbě, v předsíni, ložnici, zahradě i obýváku ..) a tu se děje dalších 5 nečekaných událostí, jež zasluhují pozornost. Zkusil jsem i takové věci, jako že spáchám trestnej čin a půjdu si sednout a kriminál mě vysvobodí, ale nepovedlo se.
No a co dál. Čas plyne. Začnou šedivět vlasy, umře věrný psík, dcera, v tu dobu dospívající, se nechá zbouchnout od náhodného vandráka co procházel kolem, služebnictvo zestárne a místo, aby se starali voni o vás, se staráte vy on ně. Ženy, sousedka, soused a náhodní kolemjdoucí (tedy ty, kteří jsou ochotni se s váma bavit) se postupně mění ve stařeny a z wohoo se stává sladká vzpomínka, páč realita už skutečně není estetická a ani - řekněme - přiměřená. Do toho vás začne štvát denní pohled na kdysi naleštěný a designový nábytek, o kterém si uvědomujete, že se stane i součástí vaší hrobky, neb peníze na účtu už skoro nejsou a po domě se prohání generace lidí, psů, koček a koní, u kterejch už dávno neznáte ani jména. Potom se člověk ohlédne a má-li štěstí (a měl-li milion dolarů na účtu), tak si řekne - Ale byla to supr jízda, co? Teď už můžu natáhnout paprče a stát se duchem a jít postrašit vnučku a její děti.
Takovej je život, takový jsou Sims.
v1.0.0-20190125
Nejdříve jsem si trošku prodloužil život, to je jasné, abych toho více prožil, když mám tolik peněz a pak jsem se zcela realisticky a dle skutečnosti vymodeloval - tudíž vysoký elegantní svalovec v nejlepších letech. Začátek byl děsně krušnej. Strašně moc času jsem strávil stavěním baráku, kterej prostě musel bejt naprosto dokonalej. Z původního plánu mít jedno patro se nakonec stala 3 patra moderní stavby s krásnou zahradou, podzemní garáží, přilehlou hospodářskou budovou, ve které bydleli 2 koně a 2 čoklové Tyrol a Sultán (později když měli štěňata tak se ukázalo, že Sultán je Sultánka) a hejno neposlušnejch koček. Vybrat zařízení domu, dát do kupy vybavení veškerých místností, 2 koupelny, pokoj pro hosty, ateliér, zahrada, bazén, pokoje pro služenictvo a dalších milion věcí - naprostej horor, co vám budu povídat. Vždy jsem ale dodržoval princip design a estetika především. Jenom o tomhle setupu, než se dá vůbec pokračovat v nějakém reálném životě, kde ubíhá drahocený čas, by se dala napsat kniha. Odpauzujme nyní čas a začněme žít.
Neumím si vůbec představit jak může někdo bez milionu dolarů na účtě fungovat. Je přece potřeba venčit čokly, jezdit na koni, hrát si s kočkou, procházet se po městě, chodit za kulturou, vynášet smradlavé odpadky, když služebnictvo venčí psíka (a nebo vám také později třeba dročí manželku), mít společenský kontakt, páč tělo a mysl mladého muže ho žádá, dělat parties, hrát v kapele, samozřejmě zkusit se musí všechno, takže člověk musí navíc najít i nějaký ten čásek na páchání zločinu, čtení knih, povalovaní se ve slipech po gauči a tak dále. Samořejmě je potřeba také pařit po barech a taky vobčas spát, aby člověk dobil baterky. No prostě nechápu. Nemít mega na účtu a muset chodit do práce je postižení.
V popisu výše uvedených aktivit by se dalo pokračovat skutečně dlouho a mnoho dalších aktivit jsem zapoměl uvést (ježdění na motorce, snowboarding, dog agility ..., sakryš), nicméně v životě každého mladého samečka dojde dříve a nebo později ke zlomu. Snad to byl Sután s Tyrolem, kteří začali první, snad koně Hatátitlá, Ilči a sea Bisquit, snad služebnictvo, najednou to přišlo a nedalo se tomu odolat. Nejdřív náhodné pohledy s uklízečkou a pak najednou výbuch života a člověčenství propukl naplno jako v životě Freddie Mercuryho. Wohoo bylo se vším, všudy a pořád. Nedalo se tomu skoro zabránit. Wohoo bylo v ložnici, v obýváku, v parku, ve sprše, ve stanu a dokonce snad i v balónu. Wohoo bylo se služkou, s další služkou, s dívkou s baru, se sousedkou, se sousedem, pak znovu se služkama, pak s náhodným chodcem. Wohoo bylo ráno, v poledne i večer. Wohoo dělal Sultán s Tyrolem, kočky i koně. Po domě a v mém životě se začal šířit nepořádek a chaos. Měl jsem kruhy pod očima, byl jsem deprivován mnoha dalšíma potřebama, které byly neuspojené (jako hlad, spánek, společenské vyžití, zábava, sport ...). Ano, musím se přiznat, byl jsem závislý na wohoo - musel jsem to dělat stále, všude a naprosto s každým.
Samořejmě jak to ale ve skutečném životě chodí, i tady člověk dospěje a po nějaké době jsem si uvědomil, že pokud nechci umřít na infarkt ve 30, tak si musím pořídit ženu. Samozřejmě zpočátku sloužila (ještě spolu s jednou ženou) hlavně k wohoo, úklidu, domácím pracem, venčením čokla, tréningu parkuru na koni (páč to pitomý zvíře je totiž bez trvalého zaměstnání agresivní - nepořizujte si koně). Druhá žena, nádherná černoška, také ze začátku uklízela a dělala wohoo jak jsem si zamanul, pak se ale ukázala její temná stránka a začala se věnovat převážně výtvarnému umění, samostudiu a náboženství a mě si všímala jako placatého kamene. Uvědomil jsem si totiž, že pokud je nezbouchnu, tak si začnou dělat co chtěj (a to ani nemluvím o tom, že milionek na účtu začal vysychat - zvláště poté, co jsem si ve sklepě udělal nahrávací studio a přistavěl zvláštní dům pro služebnictvo). No ušetřím vás podrobností. Protože můj zvrácený mozek funguje podobně jako mozek Arnolda J. Rimmera a neumím udělat život krásnej když můžu, a sám si z něj udělám noční můru, tak netrvalo dlouho a po baráku běhalo několik dětí (více než 5, méně než 10), jejichž jména si dosud pletu, množství neposlušnejch koček s koťatama, smečka uslintanejch a nezvladatelnejch stěňat, co akorát všechno zlikvidujou, voslintaj a pochčijou a několi hříbat, které zaměstnají veškeré služebnictvo, takže život se vám začne doslova hroutit pod rukama. Ženy trvalé nasrané (a jako ve skutečném životě i zde platí životní poučka: Když si ženská bere chlapa tak vždy, i když to neříká nahlas, doufá, že se chlap v určitejch věcech jednou změní a chlap zase doufá, že ta ženská, taková jaká je, že taková zůstane až do smrti. Ale vždy to dopadne opačně. Chlap nakonec zůstane stejnej jakej byl - to je prostě biologie - a prásk, přijdou děti a ženská se změní k nepoznání ...), já trvale v běhu páč tu smrdí koš, tu řve dítě, tu štěká pes, tu je bordel v kuchyni (a na chodbě, v předsíni, ložnici, zahradě i obýváku ..) a tu se děje dalších 5 nečekaných událostí, jež zasluhují pozornost. Zkusil jsem i takové věci, jako že spáchám trestnej čin a půjdu si sednout a kriminál mě vysvobodí, ale nepovedlo se.
No a co dál. Čas plyne. Začnou šedivět vlasy, umře věrný psík, dcera, v tu dobu dospívající, se nechá zbouchnout od náhodného vandráka co procházel kolem, služebnictvo zestárne a místo, aby se starali voni o vás, se staráte vy on ně. Ženy, sousedka, soused a náhodní kolemjdoucí (tedy ty, kteří jsou ochotni se s váma bavit) se postupně mění ve stařeny a z wohoo se stává sladká vzpomínka, páč realita už skutečně není estetická a ani - řekněme - přiměřená. Do toho vás začne štvát denní pohled na kdysi naleštěný a designový nábytek, o kterém si uvědomujete, že se stane i součástí vaší hrobky, neb peníze na účtu už skoro nejsou a po domě se prohání generace lidí, psů, koček a koní, u kterejch už dávno neznáte ani jména. Potom se člověk ohlédne a má-li štěstí (a měl-li milion dolarů na účtu), tak si řekne - Ale byla to supr jízda, co? Teď už můžu natáhnout paprče a stát se duchem a jít postrašit vnučku a její děti.
Takovej je život, takový jsou Sims.
v1.0.0-20190125
Grim Dawn