Dark Seed je adventurou, kterou jsem ještě nehrál. A protože mi pomalu dochází kousky z přelomu 80-90. let, kterými jsem chtěl začít, pustil jsem se do ní i přes velkou nechuť. Ta pramení z toho, co na počátcích žánru nejvíce nesnáším - time limity a dead endy. Nebudu lhát, tohle je jedna z těch her, kterou bych bez návodu nikdy v životě nedohrál a protože obtížnost je v podstatě nehratelná, odpovídá tomu i moje hodnocení.
Dark Seed ale není úplně špatná hra. Grafika primárně vychází z kreseb H.R. Gigera, který stvořil veškeré obrazovky v Temné světě a je na co koukat. Sice je na hře poznat, že je z roku 1992 a nelze čekat žádné zázraky, ale samotné obrazy se povedly a cizí, prastarý a jiný paralelní svět je přesně takový, jaký by měl být.
Ani příběh není úplně špatný - Mike Dawson si koupil dům a hned první noc má noční můru, ve které mu implantují do hlavy nějaký mimozemský zárodek. Jenže to není jen noční můra a Mike a vy s ním máte tři dny na to zjistit, jak z toho ven. V průběhu druhého dne dostanete možnost cestovat do paralelního světa prastarých a moc se mi líbilo, že lokace zde kopírují skutečný svět, včetně drobností jako je pes, policajt či auto.
Líbilo se mi přenášení věcí, povedla se temná hororová hudba a když si to vezmu kolem a kolem, tak ovládání bylo přesně takové, jaké v moderních adventurách. Dvě ikonky na průzkum a interakci, kurzor který mění tvar při východu z lokace a toť vše.
Jenže se to nedá hrát. Během hry běží totiž nezávisle na Vás čas a máte možnost jít kamkoliv a udělat cokoliv. Když něco nestihnete, nevezmete nebo neaktivujete, smůla. Když se opozdíte a usnete venku, okradou Vás. Když uděláte něco co nemáte, zavřou Vás. Když usnete v temném světě, jste mrtví. Během hry navíc může přijít pošťák nebo zazvonit telefon a pokud nejste poblíž, tak opět smůla. Aby toho nebylo málo, tak události v jednom světě ovlivňují druhý, můžete si sem přenášet a schovávat předměty a na většinu z toho Vás nic neupozorní. Bez návodu si prostě ani neškrtnete a i s ním jsem zakysl, protože jedna z událostí co měla přijít nepřišla a musel jsem den opakovat.
A když si otevřete návod, zjistíte, že je to vlastně takové vybředlé. Mike je nesympatický panák s mulletem a knírkem, interakce s ostatními postavami je skoro na nule, většina věcí co děláte nedává moc smysl a nakonec i ten příběh vyzní tak nějak do ztracena hrdina nechá odletět loď a pak dostane prášky na bolest hlavy od mimozemské? knihovnice. Navíc pokud víte co dělat, hra je neskutečně krátká, drtivá většina obrazovek nemá vlastně využití.
Zkrátka tohle je spíše pro fanoušky Gigera a jeho kreseb a pro ty co chtějí trošku jiný příběh, než pro fandy pořádných adventur.
Dark Seed ale není úplně špatná hra. Grafika primárně vychází z kreseb H.R. Gigera, který stvořil veškeré obrazovky v Temné světě a je na co koukat. Sice je na hře poznat, že je z roku 1992 a nelze čekat žádné zázraky, ale samotné obrazy se povedly a cizí, prastarý a jiný paralelní svět je přesně takový, jaký by měl být.
Ani příběh není úplně špatný - Mike Dawson si koupil dům a hned první noc má noční můru, ve které mu implantují do hlavy nějaký mimozemský zárodek. Jenže to není jen noční můra a Mike a vy s ním máte tři dny na to zjistit, jak z toho ven. V průběhu druhého dne dostanete možnost cestovat do paralelního světa prastarých a moc se mi líbilo, že lokace zde kopírují skutečný svět, včetně drobností jako je pes, policajt či auto.
Líbilo se mi přenášení věcí, povedla se temná hororová hudba a když si to vezmu kolem a kolem, tak ovládání bylo přesně takové, jaké v moderních adventurách. Dvě ikonky na průzkum a interakci, kurzor který mění tvar při východu z lokace a toť vše.
Jenže se to nedá hrát. Během hry běží totiž nezávisle na Vás čas a máte možnost jít kamkoliv a udělat cokoliv. Když něco nestihnete, nevezmete nebo neaktivujete, smůla. Když se opozdíte a usnete venku, okradou Vás. Když uděláte něco co nemáte, zavřou Vás. Když usnete v temném světě, jste mrtví. Během hry navíc může přijít pošťák nebo zazvonit telefon a pokud nejste poblíž, tak opět smůla. Aby toho nebylo málo, tak události v jednom světě ovlivňují druhý, můžete si sem přenášet a schovávat předměty a na většinu z toho Vás nic neupozorní. Bez návodu si prostě ani neškrtnete a i s ním jsem zakysl, protože jedna z událostí co měla přijít nepřišla a musel jsem den opakovat.
A když si otevřete návod, zjistíte, že je to vlastně takové vybředlé. Mike je nesympatický panák s mulletem a knírkem, interakce s ostatními postavami je skoro na nule, většina věcí co děláte nedává moc smysl a nakonec i ten příběh vyzní tak nějak do ztracena hrdina nechá odletět loď a pak dostane prášky na bolest hlavy od mimozemské? knihovnice. Navíc pokud víte co dělat, hra je neskutečně krátká, drtivá většina obrazovek nemá vlastně využití.
Zkrátka tohle je spíše pro fanoušky Gigera a jeho kreseb a pro ty co chtějí trošku jiný příběh, než pro fandy pořádných adventur.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Gigerovy malby, paralelní svět ovlivňující se s naším, jednoduché ovládání.
Proti: Nelogické, krátké, časový limit dead endy, bez pořádného rozuzlení, bez návodu nehratelné.