"Jedině trpaslíka! Nebo nebudu hrát." Golden Axe bylo i ve svojí době legendou (natož dnes). S postavičkou, nejlépe s trpaslíkem - nejsilnější to postavou světa Golden Axe (počítám i bossy) - se při mlácení potvůrek musel bavit prostě každý. Hra to byla neskutečně návyková. Její síla byla v jednoduchosti, ale hlavně a především v atmosféře, kterou umocňovala nádherná hudba. V mezihrách při klepání skřítků s manou se zase všichni zasmáli hráčově postavičce, jak nestíhala vymlátit ze skřítka poslední lahvičku. Obtížnost se po čas vaší cesty úměrně zvyšovala, přičemž i skoky přes propasti nebyly zrovna jedním z nejlehčích úkolů. Pamatuji si, že jsem s hrou strávil spousty hodin. Dohrát se mi ji povedlo až jednou, kdy jsem na školním počítači se stejně kvalitním pařanem-spolužákem hráli v kooperaci - já za trpaslíka (při výběrz postaviček jsem byl rychlejší), on za barbara. K mému překvapení dohrání hry zabralo patnáct minut (?). Přesný čas si už nepamatuju, ale kolem čtvrt hodinky to bylo.