Z trojky mám trošku rozporuplné pocity. On ten díl byl pro mě vždycky takový neutrální a po tomto dohrání to zůstane.
Většina hry je přitom skvělá. Rakeesh a Uhura přenesou hrdinu do Tarny, aby jim pomohl v řešení místních problémů. Tvůrci se tentokrát inspirovali především Afrikou a tak nechybí egyptské město, domorodý kmen, savanu střídá džungle a i zvířecí obyvatelé jako by vypadli z Afriky. Narazíme na liontaury, leopardí lidi i jakéhosi psího člověka. Příběh je výborný - mezi domorodci ze Simbani a leopardími lidmi hrozí válka kvůli ukradeným relikviím, liontauři z Tarny se rozmýšlí, jestli se do krvavého střetnutí zapojit a Rakeesh vysílá hrdinu, aby zjistil, kdo za tím stojí (démoni)
A protože hrdina už má nějakou pověst, vítají ho s otevřenou náručí, má paladinský meč a brzy i štít a spoustu peněz ze dvojky. Je tu pár zajímavých postav, hrdina musí projít iniciačním rituálem aby se stal bojovníkem Simbani a dokonce si bude kupovat a následně získávat nevěstu.
Potud všechno paráda. Namísto navazujících obrazovek tu máme kompletní mapu, po které v džungli cestujete jako ikonka a kde Vás můžou kdykoliv přepadnout. Pokud máte něco objevit, je to zřejmé na první pohled (většinou, medového ptáka bych nenašel ani za sto let). Ale obřího stromu či jezera si všimnete. V džungli ale vidím první problém - zaprvé cestujete neustále tam a zpět a neustálé přepady jsou otravné. Na vině je i nízká obtížnost - pokud pilně trénujete, nebude vám žádný boj činit problém. Zvlášť když je soubojový systém osekaný na kost (bod, švih, krytí úskok) a nepřátelé jsou kolikrát na tři rany. Navíc jako paladin brzy získáte léčivé kouzlo, což v kombinací s kůžemi vody z Eranina jezírka na staminu zaručuje praktickou nesmrtelnost.
Adventuření už tu moc není, teda aspoň toho zákeřného. Většinou víte přesně co a kde použít. Ale zase to vyvažuje pár bugů a nedodělků. Paladinské schopnosti nemáte za celou dobu šanci pořádně natrénovat, nikde se nedá trénovat šplhání. Díky bugům se Vám pak nezapočítá pár bodů, takže zapomeňte i na max skore. V jedné fázi hry mě náčelník nechtěl pustit do chaty, abych předal dary.
A trošku mě naprdnul konecTo že v závěrečném boji přijde hrdinovi na pomoc 5-6 přátel je super, naopak záporák bez osobnosti je docela o ničem. Navíc konec je docela useknutý pár pochval od kamarádů a teleport do pryč. Trošku mě naštvalo, že mě holka dá kopačky při závěrečné aimaci.
Každopádně i přes drobné výtky je to samozřejmě pořád super hra s krásnou grafikou, zase trošku jinou hratelností i prostředím a i v roce 1992 kdy už konkurence na poli adventur celkem vznikala bez problémů jedna z těch nejlepších.
Většina hry je přitom skvělá. Rakeesh a Uhura přenesou hrdinu do Tarny, aby jim pomohl v řešení místních problémů. Tvůrci se tentokrát inspirovali především Afrikou a tak nechybí egyptské město, domorodý kmen, savanu střídá džungle a i zvířecí obyvatelé jako by vypadli z Afriky. Narazíme na liontaury, leopardí lidi i jakéhosi psího člověka. Příběh je výborný - mezi domorodci ze Simbani a leopardími lidmi hrozí válka kvůli ukradeným relikviím, liontauři z Tarny se rozmýšlí, jestli se do krvavého střetnutí zapojit a Rakeesh vysílá hrdinu, aby zjistil, kdo za tím stojí (démoni)
A protože hrdina už má nějakou pověst, vítají ho s otevřenou náručí, má paladinský meč a brzy i štít a spoustu peněz ze dvojky. Je tu pár zajímavých postav, hrdina musí projít iniciačním rituálem aby se stal bojovníkem Simbani a dokonce si bude kupovat a následně získávat nevěstu.
Potud všechno paráda. Namísto navazujících obrazovek tu máme kompletní mapu, po které v džungli cestujete jako ikonka a kde Vás můžou kdykoliv přepadnout. Pokud máte něco objevit, je to zřejmé na první pohled (většinou, medového ptáka bych nenašel ani za sto let). Ale obřího stromu či jezera si všimnete. V džungli ale vidím první problém - zaprvé cestujete neustále tam a zpět a neustálé přepady jsou otravné. Na vině je i nízká obtížnost - pokud pilně trénujete, nebude vám žádný boj činit problém. Zvlášť když je soubojový systém osekaný na kost (bod, švih, krytí úskok) a nepřátelé jsou kolikrát na tři rany. Navíc jako paladin brzy získáte léčivé kouzlo, což v kombinací s kůžemi vody z Eranina jezírka na staminu zaručuje praktickou nesmrtelnost.
Adventuření už tu moc není, teda aspoň toho zákeřného. Většinou víte přesně co a kde použít. Ale zase to vyvažuje pár bugů a nedodělků. Paladinské schopnosti nemáte za celou dobu šanci pořádně natrénovat, nikde se nedá trénovat šplhání. Díky bugům se Vám pak nezapočítá pár bodů, takže zapomeňte i na max skore. V jedné fázi hry mě náčelník nechtěl pustit do chaty, abych předal dary.
A trošku mě naprdnul konecTo že v závěrečném boji přijde hrdinovi na pomoc 5-6 přátel je super, naopak záporák bez osobnosti je docela o ničem. Navíc konec je docela useknutý pár pochval od kamarádů a teleport do pryč. Trošku mě naštvalo, že mě holka dá kopačky při závěrečné aimaci.
Každopádně i přes drobné výtky je to samozřejmě pořád super hra s krásnou grafikou, zase trošku jinou hratelností i prostředím a i v roce 1992 kdy už konkurence na poli adventur celkem vznikala bez problémů jedna z těch nejlepších.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Prostředí Afriky, zajímavý námět mezikmenové války, vstup do kmene a získávání nevěsty.
Proti: Boje jsou moc snadné, pár bugů, nedodělků, od začátku máte všeho dost (léčení, stamina, peníze)