Závěrečný dílek trilogie, a pro mě také i ten nejlepší. Zero Time Dilemma posunuje svůj žánr vizuální novely spíše k seriálové podobě, než k čtení knihy, a překvapivě to funguje. Tam kde 999 a Virtue's Last Reward sázely na barvité popisy a spíše statické obrazovky, tam se třetí díl série Zero Escape uchyluje k plnému audiovizuálnímu vjemu. Zážitek se tak v kontextu tvorby studia Chunsoft trochu proměňuje, a jde tak nejvíce o sledování emotivně vypjatých scén několika postav (obvykle tří) postavených do nejrůznějších situací.

Koncept pokračuje v zažitých kolejích, kdy se tvůrce Kotaro Uchikoshi uchyluje znovu k oblíbenému tématu detektivek. Několik osob (devět) je uvězněno na relativně malé ploše a mají nechtěný cíl. Nebo alespoň pravidlo hry, které zní jasně: „útěk je možný skrze jedny masivní dveře, a ty se otevřou až při zadání šesti hesel“. Heslo ovšem tvůrce „hry“ s přezdívkou Zero pouze a jedině při úmrtí jedné z postav. Jak se nejbližší den odehraje, je jen a pouze na častých rozhodnutích. A že jich bude. Zero Time Dilemma má přibližně třicet špatných konců, několik alternativních konců a devět „opravdových“ závěrů. V průběhu několika časových linií a mnoha fragmentů se rozprostře komplexní příběh a historie postav, které stejný osud sdílí. Z části je trochu znát uspěchaný vývoj a několik nepřesností, ale jako celek působí ZTD po stránce obsahu kvalitně. Na hráče je znovu připraveno mnoho sociální psychologických situací a testů, a také obtížných rozhodnutí. Neméně důležitou složkou jsou ovšem i uzavřené místnosti, ze kterých je třeba najít cestu ven. Zábavné, osvěžující a obvykle i striktně logické. Výsledný mix řešení místností, rozhodování a sledování příběhu o mnoha časových liniích se znovu povedl. Jako ovšem vše, na čem se Kotaro jako designér podílel (zvláště jeho vlajková loď Ever 17). Jednotlivé dílky příběhu se pomalu propojují a konec přináší mnoho odpovědí ale i nových otázek.

Podobně jako Umineko no Naku Koro ni má Zero Time Dilemma základy v detektivní klasice Deset malých černoušků, a sledování toho jak vše dopadne (a jak kdo zemře) je zábava od začátku do konce. V průběhu přibližně 20 hodin jsem se po celou dobu bavil a těšil se, až se ke hře znovu dostanu. Něco podobné se mi u videoher už tolik nestává, takže velmi silných 9/10 a jasné doporučení (ač, až po dohrání první dvojice dílů trilogie). A samozřejmě, nutné hrát pouze s japonským dabingem (anglický se opravdu nepovedl a má budgetové kvality neodpovídající hře).