Jak mě pomalu dochází známější starší 3D akce, přichází čas i na obskurnější či méně známé tituly. Witchaven jsem tuším nikdy nehrál, samozřejmě jej znám ze Score a je to stará škola se vším všudy.
Zapomeňte na příběh či intro - to tu sice je, ale bůhvíproč se mi v Dosboxu nespustilo a stejně Vám nic neřekne. Příběh jsem si přečetl v manuálu, takže jsem se dověděl, že proroctví mi přikázalo vymlátit 25 levelů potvor v čele s čarodějkou z jiné reality. A toť vše žádné animace, statistiky, secrety či názvy kol. Jen na konci hry obrázek s textem.
První co mě praštilo do očí je hnusná grafika, ale to jsem tak nějak čekal díky nízkému rozlíšení a upřimně ani v roce 1995 co si pamatuju obrázky to nevypadalo nic moc. Ani prostředí není moc inspirativní, prostě 25 úrovní kobek bez nějaké zajímavější architektury. Inspirace v Doomu se všemi mučírnami, těly na kůlech, krvavostí a vyhřezlými střevy je zjevná. Samotná kola jsou taky klasicky doomovská, to znamená obrovská bludiště, které je potřeba vyčistit, najít pár klíčů, dostat se k pentagramu a donést ho do exitu. Navíc hra nedává nic zadarmo a tak jsem narazil na propast, kterou jsem potřeboval projít, leč neměl jsem ani lítání, ani jinou možnost ji přeskočit a tak na pomoc musely přijít cheaty.
Jenže po téhle studené sprše jsem začal hrát a ono to není úplně špatný. Místo fantasy Dooma (Heretic) se hraje na kontaktní boj, takže potvory musíte porubat pěkně zblízka pomocí mečů, seker, řemdihů. Zastřílet si můžete s lukem, ale ten je slabý a nepřesný. Zbraně se navíc opotřebovávají, takže zapomeňte na to, že najdete magický meč a nepustíte ho z ruky.
Kromě zbraní máte po ruce lektvary, které budete používat (léčení, životně nutná ochrana proti ohni, léčba jedu), pár kouzel (fireball, magic missile, open door), které jsem moc nevyužil, protože studená ocel je prostě studená ocel :). Ale třeba létání je potřeba šetřit, protože narazíte na cestu dál, ke které prostě vyletět musíte. A nebo si postavit provizorní schody ze šípů. Aby toho nebylo málo, tak hrdina nabírá zkušenosti až do 9. úrovně a v boji je to sakra poznat, jestli pižláte těžší potvory na 1. nebo 9. úrovni.
Potvory jsou klasické fantasy, to znamená kostlivci, goblini, orkové a podobná tupá havěť, která se žene dychtivě na ostří Vašeho meče. Narazíte ale i na vytvrdlejší bestie, které Vás v mžiku sežehnou ohněm, spálí magií a nebo třeba zákeřnou bludičku, která umí vysávat levely. No radost, pokaždé když jsem na ni narazil, tak byl adrenalin na 200%. Občas přijde pavouček, na kterého musíte pomocí pagedown sklonit pohled a trefit ho.
Takže jako bezduchá rubačka to celkem funguje, ale co se týče prostředí, grafiky, příběhu nebo čehokoliv navíc, to tu fakt nečekejte. Není to průser, ale klasikám z té doby se Witchaven kouká spíše zdálky na záda.
Zapomeňte na příběh či intro - to tu sice je, ale bůhvíproč se mi v Dosboxu nespustilo a stejně Vám nic neřekne. Příběh jsem si přečetl v manuálu, takže jsem se dověděl, že proroctví mi přikázalo vymlátit 25 levelů potvor v čele s čarodějkou z jiné reality. A toť vše žádné animace, statistiky, secrety či názvy kol. Jen na konci hry obrázek s textem.
První co mě praštilo do očí je hnusná grafika, ale to jsem tak nějak čekal díky nízkému rozlíšení a upřimně ani v roce 1995 co si pamatuju obrázky to nevypadalo nic moc. Ani prostředí není moc inspirativní, prostě 25 úrovní kobek bez nějaké zajímavější architektury. Inspirace v Doomu se všemi mučírnami, těly na kůlech, krvavostí a vyhřezlými střevy je zjevná. Samotná kola jsou taky klasicky doomovská, to znamená obrovská bludiště, které je potřeba vyčistit, najít pár klíčů, dostat se k pentagramu a donést ho do exitu. Navíc hra nedává nic zadarmo a tak jsem narazil na propast, kterou jsem potřeboval projít, leč neměl jsem ani lítání, ani jinou možnost ji přeskočit a tak na pomoc musely přijít cheaty.
Jenže po téhle studené sprše jsem začal hrát a ono to není úplně špatný. Místo fantasy Dooma (Heretic) se hraje na kontaktní boj, takže potvory musíte porubat pěkně zblízka pomocí mečů, seker, řemdihů. Zastřílet si můžete s lukem, ale ten je slabý a nepřesný. Zbraně se navíc opotřebovávají, takže zapomeňte na to, že najdete magický meč a nepustíte ho z ruky.
Kromě zbraní máte po ruce lektvary, které budete používat (léčení, životně nutná ochrana proti ohni, léčba jedu), pár kouzel (fireball, magic missile, open door), které jsem moc nevyužil, protože studená ocel je prostě studená ocel :). Ale třeba létání je potřeba šetřit, protože narazíte na cestu dál, ke které prostě vyletět musíte. A nebo si postavit provizorní schody ze šípů. Aby toho nebylo málo, tak hrdina nabírá zkušenosti až do 9. úrovně a v boji je to sakra poznat, jestli pižláte těžší potvory na 1. nebo 9. úrovni.
Potvory jsou klasické fantasy, to znamená kostlivci, goblini, orkové a podobná tupá havěť, která se žene dychtivě na ostří Vašeho meče. Narazíte ale i na vytvrdlejší bestie, které Vás v mžiku sežehnou ohněm, spálí magií a nebo třeba zákeřnou bludičku, která umí vysávat levely. No radost, pokaždé když jsem na ni narazil, tak byl adrenalin na 200%. Občas přijde pavouček, na kterého musíte pomocí pagedown sklonit pohled a trefit ho.
Takže jako bezduchá rubačka to celkem funguje, ale co se týče prostředí, grafiky, příběhu nebo čehokoliv navíc, to tu fakt nečekejte. Není to průser, ale klasikám z té doby se Witchaven kouká spíše zdálky na záda.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Slušná rubačka, levelování, pár kouzel a lektvarů.
Proti: Nezáživná grafika, prostředí, bez příběhu či čehokoliv navíc.