Heretic i Hexen jsem dohrál mockrát, zato Hexen 2 byl na tom u mě stjeně jako Quake 2 nebo Blood 2. Kdysi jsem ho vyhrál, ale nic si z něj nepamatoval. Po znovudohrání se to těžko změní.
Dvojka Hexenu slibuje završení příběhu o třech Serpent Riderech a slib plní. Po zlikvidování 4 jezdců Apokalypsy skutečně stanete proti Eidelonovi, který vypadá jak ďábel, pošlete ho k čertu a je tu konec. Bohužel styl vyprávění je na rok 97 opravdu ubohý - psané texty mezi epizodami, psaný text na konci, pomrknutí na dalšího nepřítele (jakého?) a intro jen v CD verzi.
Hexen 2 běžel na notně upraveném Quake enginu a ve verzi Hammer of Thyrion je to i dnes celkem slušná podívaná - technicky. Co se týče atmosféry, přišlo mi že bez ohledu na to, ve kterém období zrovna jsem, všechno to vypadá tak nějak stejně.
Styl hry se od jedničky skoro nezměnil - opět je tu pět epizod, v každé z nich několik vzájemně propojených kol, opět sbíráte různé věci a používáte je někde jinde. Každá epizoda je v jiném stylu - je tu staré Řecko, Egypt i středověk. Autoři se inspirovali v Tomb Raiderovi, takže ubylo bojů a přibylo hádanek. Ty jsou navíc různě popsané v nápisech či knihách, takže s trochou štěstí tušíte co dělat. Bohužel autoři ponechali obrovská kola, ale z nepochopitelných důvodů ve hře není žádná mapa.
Takže se plynulá hratelnost mění v nekonečné bloudění dávno vyčištěnými koly, nadávání a přemýšlení kam doprdele patří ta pitomá staffka. Navíc spousta věcí je schovaných za tajnými zdmi a to věcí bez kterých se prostě dál nedostanete. Opět přišel na řadu textový soubor s popisem vchodů a východů, všech podezřelých míst i úkolů v jednotlivých kolech a pak už se to dalo. Zábava to ale moc nebyla, chápu záměr tvůrců, ale mě tenhle styl hraní neoslovuje, mám rád děj uhánějící dopředu a měnící se prostředí, ne nekonečné návraty.
Zbytek zůstal skoro stejný. Přibyla jedna postava, takže je tu čtveřice fighter, cleric, mage a assassin (aby se to nepletlo tak fighter je paladin, cleric crusader a mage necromancer). Každý má 4 zbraně, přičemž můj bojovník začíná s pěstmi, pak přijde meč, vrhací sekyra a rychlopalná magická kuše. Jak se k ní dostanete, už ji z ruky nepustíte. Inventář a věci v něm jsou skoro beze změny.
Nepřátel je míň, ale značně tuhých, zvlášť otravní lukostřelci, na které vystřílíte pomalu čtvrt zásobníku many, než konečně padnou. Přitom vám většinou něco uberou, takže věčně bojujete s nedostatkem many i zdraví. Pak jsou různí gargoylové, kryjící se andělé, odporní skákající a syčící pavouci a další havěť. Bossové jsou kategorie sama, tuzí, vražední a vydrží, ale koneckonců u 4 jezdců Apokalypsy a ďábla se to dá čekat.
Takže shrnutí? Hexen 2 má celkem pěknou grafiku, drží se stylu jedničky, ale přidává otravné bloudění a hledání. Dá se to hrát bez větších námitek, ale nijak velká zábava to není.
Dvojka Hexenu slibuje završení příběhu o třech Serpent Riderech a slib plní. Po zlikvidování 4 jezdců Apokalypsy skutečně stanete proti Eidelonovi, který vypadá jak ďábel, pošlete ho k čertu a je tu konec. Bohužel styl vyprávění je na rok 97 opravdu ubohý - psané texty mezi epizodami, psaný text na konci, pomrknutí na dalšího nepřítele (jakého?) a intro jen v CD verzi.
Hexen 2 běžel na notně upraveném Quake enginu a ve verzi Hammer of Thyrion je to i dnes celkem slušná podívaná - technicky. Co se týče atmosféry, přišlo mi že bez ohledu na to, ve kterém období zrovna jsem, všechno to vypadá tak nějak stejně.
Styl hry se od jedničky skoro nezměnil - opět je tu pět epizod, v každé z nich několik vzájemně propojených kol, opět sbíráte různé věci a používáte je někde jinde. Každá epizoda je v jiném stylu - je tu staré Řecko, Egypt i středověk. Autoři se inspirovali v Tomb Raiderovi, takže ubylo bojů a přibylo hádanek. Ty jsou navíc různě popsané v nápisech či knihách, takže s trochou štěstí tušíte co dělat. Bohužel autoři ponechali obrovská kola, ale z nepochopitelných důvodů ve hře není žádná mapa.
Takže se plynulá hratelnost mění v nekonečné bloudění dávno vyčištěnými koly, nadávání a přemýšlení kam doprdele patří ta pitomá staffka. Navíc spousta věcí je schovaných za tajnými zdmi a to věcí bez kterých se prostě dál nedostanete. Opět přišel na řadu textový soubor s popisem vchodů a východů, všech podezřelých míst i úkolů v jednotlivých kolech a pak už se to dalo. Zábava to ale moc nebyla, chápu záměr tvůrců, ale mě tenhle styl hraní neoslovuje, mám rád děj uhánějící dopředu a měnící se prostředí, ne nekonečné návraty.
Zbytek zůstal skoro stejný. Přibyla jedna postava, takže je tu čtveřice fighter, cleric, mage a assassin (aby se to nepletlo tak fighter je paladin, cleric crusader a mage necromancer). Každý má 4 zbraně, přičemž můj bojovník začíná s pěstmi, pak přijde meč, vrhací sekyra a rychlopalná magická kuše. Jak se k ní dostanete, už ji z ruky nepustíte. Inventář a věci v něm jsou skoro beze změny.
Nepřátel je míň, ale značně tuhých, zvlášť otravní lukostřelci, na které vystřílíte pomalu čtvrt zásobníku many, než konečně padnou. Přitom vám většinou něco uberou, takže věčně bojujete s nedostatkem many i zdraví. Pak jsou různí gargoylové, kryjící se andělé, odporní skákající a syčící pavouci a další havěť. Bossové jsou kategorie sama, tuzí, vražední a vydrží, ale koneckonců u 4 jezdců Apokalypsy a ďábla se to dá čekat.
Takže shrnutí? Hexen 2 má celkem pěknou grafiku, drží se stylu jedničky, ale přidává otravné bloudění a hledání. Dá se to hrát bez větších námitek, ale nijak velká zábava to není.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Pěkná grafika, završení příběhu, styl podobný prvnímu dílu.
Proti: Absence mapy a s ním spojené bloudění, až moc tuzí nepřátelé.