Rok 1996 byl v 3D žánru především souboj dvou revolucí a dvou her. Ano objevily se tu i další 3D řežby - několik úděsných šitů v čele s Witchavenem, egyptská podivnost Powerslave/Exhumed a kdysi můj oblíbený, leč dnes už archaický Strife. Prim ale hrály Duke Nukem 3D a Quake a to všude. V hernách na multiplayeru, v diskuzích s kamarády i v recenzních ve Score, kde tehdy Quake dostal sotva průměrné hodnocení, zatímco Duke byl vychválen do nebes.
Duka jsem miloval pro jeho humor, interaktivitu, na tu dobu nevídaně reálné prostředí (kino, záchody, vesmírná stanice, kulečník, striptýz). Quaka bodoval prvním opravdovým 3D enginem, ale pro jeho jednotvárnost, neurčitelné prostředí a temnotu jsem ho neměl nikdy moc rád.
Jak to vypadá dnes? Některé výtky přetrvávají, protože prostředí je v podstatě pořád stejné - něco mezi kobkou a fabrikou, to vše laděné do tmavěžluto-hnědých odstínů. V některých místech prostě neuvidíte vůbec nic a že byste chěli vědět proč a za koho hrajete? Ve hře od ID Softu z roku 96? Nenechte se vysmát. Intro neexistuje, mezi kapitolami jsou psané texty ve stylu starých Nintendovek a až na explozi monstra je textový i konec.
Ale kritiku stranou, při prvním spuštění jsem si uvědomil, že technicky to vypadá stále docela dobře. Nevím jestli GOG nepoužil nějaký upravený engine, ale kouká se na to překvapivě bez problémů, 3D je opravdu 3D, což platí zejména u příšer, které se tak krásně rozpadají na krvavou změť a kousky masa lítají všude kolem :)
A stejně bez problémů se to hraje. Na výběr máte 4 epizody, přičemž každá obsahuje 7-8 kol a nějakého "ehm" bosse na konci (většinou obyčejný pavouk na pár ran). Nicméně kola jsou svižná, bez zbytečného bloudění, zato plná teleportů, tlačítek a různých secretů, které mě vždycky moc baví lovit. Až ke konci trochu přituhne a mění se to v klasické doomovské bludiště, kterému by prospěla mapa.
Monstra jsou povedená - od zombíků na které platí jen granát, skákající potvory, různé rytíře, vojáky, pavouky s naváděcími "raketami" až po ultimátní bleskové "yetti". Nedá se říct, že by boje byly snadné, protože monstra něco vydrží, ale zvládnout se to dá. Zbraně - tady jsem si nejdříve říkal a to je jako všechno? Ale ono to stačí - kromě nepoužitelné sekyry máte na výběr ze dvou variant brokovnice (přesnější a silnější), dvou variant hřebíkometu (normální a silná leč víc žeroucí), raketometu, granátometu a ultimátního bleskometu, kterému ale většinou chybí náboje. Trošku zklamáním je akorát poslední boss, který se nedá ustřílet, ale musí se zabít fintou a jak na ni přijdete (nebo pokud si ji pamatujete), je to brnkačka.
Zkrátka Quake se vykašlal na všechny serepetičky a nabídl jen obyčejnou řežbu. Jako svižná oldschool střílečka ale funguje i dnes.
Duka jsem miloval pro jeho humor, interaktivitu, na tu dobu nevídaně reálné prostředí (kino, záchody, vesmírná stanice, kulečník, striptýz). Quaka bodoval prvním opravdovým 3D enginem, ale pro jeho jednotvárnost, neurčitelné prostředí a temnotu jsem ho neměl nikdy moc rád.
Jak to vypadá dnes? Některé výtky přetrvávají, protože prostředí je v podstatě pořád stejné - něco mezi kobkou a fabrikou, to vše laděné do tmavěžluto-hnědých odstínů. V některých místech prostě neuvidíte vůbec nic a že byste chěli vědět proč a za koho hrajete? Ve hře od ID Softu z roku 96? Nenechte se vysmát. Intro neexistuje, mezi kapitolami jsou psané texty ve stylu starých Nintendovek a až na explozi monstra je textový i konec.
Ale kritiku stranou, při prvním spuštění jsem si uvědomil, že technicky to vypadá stále docela dobře. Nevím jestli GOG nepoužil nějaký upravený engine, ale kouká se na to překvapivě bez problémů, 3D je opravdu 3D, což platí zejména u příšer, které se tak krásně rozpadají na krvavou změť a kousky masa lítají všude kolem :)
A stejně bez problémů se to hraje. Na výběr máte 4 epizody, přičemž každá obsahuje 7-8 kol a nějakého "ehm" bosse na konci (většinou obyčejný pavouk na pár ran). Nicméně kola jsou svižná, bez zbytečného bloudění, zato plná teleportů, tlačítek a různých secretů, které mě vždycky moc baví lovit. Až ke konci trochu přituhne a mění se to v klasické doomovské bludiště, kterému by prospěla mapa.
Monstra jsou povedená - od zombíků na které platí jen granát, skákající potvory, různé rytíře, vojáky, pavouky s naváděcími "raketami" až po ultimátní bleskové "yetti". Nedá se říct, že by boje byly snadné, protože monstra něco vydrží, ale zvládnout se to dá. Zbraně - tady jsem si nejdříve říkal a to je jako všechno? Ale ono to stačí - kromě nepoužitelné sekyry máte na výběr ze dvou variant brokovnice (přesnější a silnější), dvou variant hřebíkometu (normální a silná leč víc žeroucí), raketometu, granátometu a ultimátního bleskometu, kterému ale většinou chybí náboje. Trošku zklamáním je akorát poslední boss, který se nedá ustřílet, ale musí se zabít fintou a jak na ni přijdete (nebo pokud si ji pamatujete), je to brnkačka.
Zkrátka Quake se vykašlal na všechny serepetičky a nabídl jen obyčejnou řežbu. Jako svižná oldschool střílečka ale funguje i dnes.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Svižná hratelnost, jednoduché a přehledné mise, stále vypadá celkem slušně
Proti: Jednotvárné prostředí i barevné schéma, bez příběhu, bez konkrétního zasazení.